Lucas 16
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Ele também disse aos seus discípulos: “Havia um certo homem rico que tinha um administrador. Chegou a ele a acusação de que este homem estava desperdiçando os seus bens.
1Pravil pak i k učedlníkům svým: Èlověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.
2Ele o chamou, e lhe disse: ‘O que é isso que ouço a seu respeito? Preste contas da sua administração, pois você não pode mais ser o administrador.’
2I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti.
3“O administrador disse consigo mesmo: ‘O que farei, visto que o meu senhor está me tirando o cargo de administrador? Não tenho força para cavar. Tenho vergonha de mendigar.
3I dí vladař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vladařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
4Já sei o que farei, para que, quando eu for removido da administração, me recebam em suas casas.’
4Vím, co učiním, aby, když budu zbaven vladařství, přijali mne do svých domů.
5Chamando a si cada um dos devedores do seu senhor, ele disse ao primeiro: ‘Quanto você deve ao meu senhor?’
5I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?
6Ele disse: ‘Cem batos de azeite.’ Ele lhe disse: ‘Pegue a sua conta, sente-se depressa e escreva cinquenta.’
6A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.
7Então ele disse a outro: ‘E você, quanto deve?’ Ele disse: ‘Cem coros de trigo.’ Ele lhe disse: ‘Pegue a sua conta e escreva oitenta.’
7Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
8“O seu senhor elogiou o administrador desonesto porque ele havia agido com prudência, pois os filhos deste mundo são, na sua própria geração, mais prudentes do que os filhos da luz.
8I pochválil pán vladaře nepravého, že sobě opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, nežli synové světla v svých věcech.
9Eu lhes digo: façam amigos para si mesmos por meio das riquezas injustas, para que, quando vocês vierem a faltar, eles os recebam nas tendas eternas.
9I jáť pravím vám: Èiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do věčných stanů.
10Quem é fiel no pouco também é fiel no muito. Quem é desonesto no pouco também é desonesto no muito.
10Kdožť jest věrný v mále, i ve mnozeť věrný bude. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.
11Se, portanto, vocês não foram fiéis nas riquezas injustas, quem lhes confiará as verdadeiras riquezas?
11Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrní jste nebyli, spravedlivého zboží kdo vám svěří?
12Se vocês não foram fiéis naquilo que é dos outros, quem lhes dará o que é de vocês?
12A když jste v cizím věrní nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?
13Nenhum servo pode servir a dois senhores, pois ou odiará a um e amará ao outro; ou se dedicará a um e desprezará ao outro. Vocês não podem servir a Deus e a Mamom.”
13Nižádný služebník nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
14Os fariseus, que amavam o dinheiro, também ouviram todas essas coisas e zombavam dele.
14Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.
15Ele lhes disse: “Vocês são os que se justificam a si mesmos diante dos homens, mas Deus conhece os seus corações. Pois aquilo que os homens exaltam é abominação diante de Deus.
15I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.
16“A lei e os profetas duraram até João. Desde essa época, o evangelho do Reino de Deus é anunciado, e todos forçam a sua entrada nele.
16Zákon a Proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.
17Mas é mais fácil passarem o céu e a terra do que cair um só traço de letra da lei.
17Snázeť jest zajisté nebi a zemi pominouti, nežli v Zákoně jednomu tytlíku zahynouti.
18“Todo aquele que se divorcia de sua mulher e se casa com outra comete adultério. Aquele que se casa com uma mulher divorciada de um marido comete adultério.
18Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.
19“Ora, havia um certo homem rico, e ele se vestia de púrpura e de linho fino, vivendo em luxo todos os dias.
19Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.
20Um certo mendigo chamado Lázaro era colocado junto ao seu portão, cheio de feridas,
20A byl také jeden žebrák, jménem Lazar, kterýžto ležel u vrat jeho vředovitý,
21e desejava alimentar-se com as migalhas que caíam da mesa do homem rico. Sim, até os cães vinham e lambiam as suas feridas.
21Žádaje nasycen býti z drobtů, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.
22O mendigo morreu e foi levado pelos anjos para o seio de Abraão. O homem rico também morreu e foi sepultado.
22I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.
23No Hades, ele ergueu os olhos, estando em tormento, e viu Abraão de longe, e Lázaro no seu seio.
23Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho.
24Ele clamou e disse: ‘Pai Abraão, tem misericórdia de mim, e manda Lázaro, para que molhe a ponta do dedo na água e refresque a minha língua! Pois estou em angústia nesta chama.’
24I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.
25“Mas Abraão disse: ‘Filho, lembre-se de que você, durante a sua vida, recebeu as suas coisas boas, e Lázaro, da mesma forma, coisas más. Mas agora ele está consolado aqui, e você está em angústia.
25I řekl mu Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty již vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se již těší, ale ty se mučíš.
26Além de tudo isso, entre nós e vocês há um grande abismo estabelecido, para que os que quiserem passar daqui para vocês não possam, e para que ninguém atravesse de lá para nós.’
26A nadto nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani odonud k nám přijíti.
27“Ele disse: ‘Eu te peço, portanto, pai, que o envies à casa do meu pai—
27I řekl: Ale prosím tebe, Otče, abys ho poslal do domu otce mého.
28pois tenho cinco irmãos—para que ele testemunhe a eles, a fim de que não venham também para este lugar de tormento.’
28Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.
29“Mas Abraão lhe disse: ‘Eles têm Moisés e os profetas. Que os ouçam.’
29I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a Proroky, nechť jich poslouchají.
30“Ele disse: ‘Não, pai Abraão, mas se alguém dentre os mortos for até eles, eles se arrependerão.’
30A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim, budou pokání činiti.
31“Ele lhe disse: ‘Se eles não ouvem a Moisés e aos profetas, tampouco serão persuadidos, ainda que alguém ressuscite dentre os mortos.’”
31I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a Proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.