Josué 14
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Estas são as heranças que os filhos de Israel receberam na terra de Canaã, as quais o sacerdote Eleazar, Josué, filho de Num, e os chefes das casas paternas das tribos dos filhos de Israel distribuíram a eles,
1Toto pak jest, což dědičně obdrželi synové Izraelští v zemi Kanán, což uvedli jim právem dědičným k vládařství Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun, a přední z otců, v pokolení synů Izraelských,
2por sorteio da sua herança, como o SENHOR ordenou por meio de Moisés, para as nove tribos e para a meia tribo.
2Losem dělíce dědictví jejich, jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše, aby dal devateru pokolení a polovici pokolení.
3Pois Moisés tinha dado a herança das duas tribos e da meia tribo além do Jordão; mas aos levitas ele não deu herança entre eles.
3Nebo byl dal Mojžíš dědictví půltřetímu pokolení před Jordánem, Levítům pak nedal dědictví u prostřed nich.
4Pois os filhos de José formavam duas tribos, Manassés e Efraim. Eles não deram porção aos levitas na terra, exceto cidades para habitar, com suas pastagens para os seus rebanhos e para os seus bens.
4Nebo synů Jozefových bylo dvoje pokolení, Manassesovo a Efraimovo; a nedali dílu Levítům v zemi, kromě měst k bydlení, a podměstí jejich pro dobytek a stáda jejich.
5Os filhos de Israel fizeram como o SENHOR ordenou a Moisés, e dividiram a terra.
5Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští, a rozdělili zemi.
6Então os filhos de Judá se aproximaram de Josué em Gilgal. Calebe, filho de Jefoné, o quenezeu, disse a ele: “Você sabe o que o SENHOR falou a Moisés, o homem de Deus, a meu respeito e a seu respeito em Cades-Barneia.
6Přistoupili pak synové Juda k Jozue v Galgala, i promluvil k němu Kálef, syn Jefonův, Cenezejský: Ty víš, co jest mluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, z příčiny mé a tvé v Kádesbarne.
7Eu tinha quarenta anos de idade quando Moisés, o servo do SENHOR, me enviou de Cades-Barneia para espiar a terra. Eu lhe trouxe resposta segundo o que estava em meu coração.
7Ve čtyřidceti letech byl jsem, když mne poslal Mojžíš, služebník Hospodinův, z Kádesbarne k spatření země, a oznámil jsem jemu tu věc, jakž bylo v srdci mém.
8No entanto, meus irmãos que subiram comigo fizeram o coração do povo se derreter; mas eu segui totalmente o SENHOR, meu Deus.
8Ale bratří moji, kteříž šli se mnou, zkormoutili srdce lidu, já pak cele kráčel jsem za Hospodinem Bohem svým.
9Moisés jurou naquele dia, dizendo: ‘Certamente a terra onde você pisou será uma herança para você e para os seus filhos para sempre, porque você seguiu totalmente o SENHOR, meu Deus.’
9I přisáhl Mojžíš toho dne, řka: Jistě že země, po kteréž jsi chodil nohama svýma, bude v dědictví tobě i synům tvým až na věky, proto že jsi cele následoval Hospodina Boha mého.
10“Agora, eis que o SENHOR me manteve vivo, como ele falou, nestes quarenta e cinco anos, desde o tempo em que o SENHOR falou esta palavra a Moisés, enquanto Israel andava no deserto. Agora, eis que tenho oitenta e cinco anos de idade, hoje.
10A nyní, aj, propůjčil mi Hospodin života, jakož zaslíbil. Již čtyřidceti a pět let jest od toho času, jakž toto mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a jakž chodil Izrael po poušti, a aj, již dnes jsem v osmdesáti pěti letech,
11Ainda sou tão forte hoje como eu era no dia em que Moisés me enviou. Como era a minha força então, assim é a minha força agora para a guerra, para sair e para entrar.
11A ještě nyní jsem při síle jako tehdáž, když poslal mne Mojžíš. Jaká byla síla má tehdáž, taková i nyní síla má jest k boji, a k vycházení i k vcházení.
12Agora, portanto, dê-me esta região montanhosa, da qual o SENHOR falou naquele dia; pois você ouviu naquele dia como os anaquins estavam lá, e cidades grandes e fortificadas. Pode ser que o SENHOR esteja comigo, e eu os expulsarei, como o SENHOR disse.”
12Protož nyní dej mi horu tuto, o níž mluvil Hospodin onoho dne, nebo ty slyšel jsi toho dne, že Enakim jsou tam, a města veliká a pevně hrazená. Bude-li Hospodin se mnou, vyhladím je, jakož mluvil Hospodin.
13Josué o abençoou; e deu Hebrom a Calebe, filho de Jefoné, por herança.
13I požehnal mu Jozue, a dal Hebron Kálefovi, synu Jefone, v dědictví.
14Portanto, Hebrom se tornou a herança de Calebe, filho de Jefoné, o quenezeu, até o dia de hoje, porque ele seguiu o SENHOR, o Deus de Israel, de todo o coração.
14Protož dostal se Hebron Kálefovi, synu Jefona Cenezejského, v dědictví až do tohoto dne, proto že cele kráčel za Hospodinem Bohem Izraelským.
15Ora, o nome de Hebrom antes era Quiriate-Arba, em homenagem ao maior homem entre os anaquins. Então a terra teve descanso da guerra.
15Sloulo pak Hebron prvé město Arbe, kterýžto Arbe byl člověk veliký mezi Enakim. I odpočinula země od bojů.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.