Jeremias
Chapter 14
Bíblia Portuguesa Mundia…
vs Kralice Bible (1613)
Aa
Text size
Line width
Verse numbers
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Esta é a palavra do SENHOR que veio a Jeremias a respeito da seca:
1Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu.
2“Judá está de luto, e as suas portas definham. Eles se assentam no chão, de luto. O clamor de Jerusalém sobe.
2Kvíliti bude země Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na zemi, a naříkání Jeruzaléma vzejde.
3Seus nobres mandam seus servos às águas. Eles vão às cisternas, e não encontram água. Eles voltam com seus cântaros vazios. Ficam decepcionados e confundidos, e cobrem as suas cabeças.
3Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro vodu. Přijdouce k čisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož přikryjí hlavu svou.
4Por causa do solo que está rachado, porque não houve chuva na terra, os lavradores estão decepcionados. Eles cobrem as suas cabeças.
4I oráči stydíce se, přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé, proto že deště nebude na zemi.
5Sim, até a corça no campo dá à luz e abandona a sua cria, porque não há pasto.
5Anobrž i laň na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy nebude.
6Os jumentos selvagens ficam nas colinas áridas. Eles ofegam por ar como os chacais. Seus olhos desfalecem, porque não há vegetação.
6A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci; přehledí se oči jejich, nebo nebude žádné trávy.
7Embora as nossas iniquidades testifiquem contra nós, aja por amor do seu nome, SENHOR; pois as nossas rebeliões são muitas. Nós pecamos contra o Senhor.
7Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, toběť jsme zhřešili.
8Ó Esperança de Israel, seu Salvador no tempo da angústia, por que o Senhor seria como um estrangeiro na terra, e como um viajante que se desvia apenas para passar a noite?
8Ó naděje Izraelova, vysvoboditeli jeho v čas ssoužení, proč býti máš jako příchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na noclehu?
9Por que seria como um homem assustado, como um guerreiro que não pode salvar? Contudo, o Senhor está no meio de nós, e nós somos chamados pelo seu nome. Não nos abandone.”
9Proč se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemůže vysvoboditi? Všaks ty u prostřed nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi vzýváno jest; neopouštějž nás.
10Assim diz o SENHOR a este povo: “Eles amaram vagar por aí. Não contiveram os seus pés. Portanto, o SENHOR não os aceita. Agora ele se lembrará da iniquidade deles, e os punirá por seus pecados.”
10Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost jejich, a navštěvuje hříchy jejich.
11O SENHOR me disse: “Não ore pelo bem deste povo.
11Potom řekl ke mně Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému.
12Quando eles jejuarem, não ouvirei o seu clamor; e quando oferecerem holocausto e oferta de cereais, não os aceitarei; mas eu os consumirei pela espada, pela fome e pela peste.”
12Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je.
13Então eu disse: “Ah, Senhor DEUS! Eis que os profetas lhes dizem: 'Vocês não verão a espada, nem terão fome; mas eu lhes darei paz garantida neste lugar'.”
13Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, tito proroci říkají jim: Neuzříte meče, a hlad nepřijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na místě tomto.
14Então o SENHOR me disse: “Os profetas profetizam mentiras em meu nome. Eu não os enviei. Eu não lhes dei ordem. Eu não falei com eles. Eles profetizam para vocês uma visão mentirosa, adivinhação, uma coisa inútil e o engano do seu próprio coração.
14I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám.
15Portanto, assim diz o SENHOR a respeito dos profetas que profetizam em meu nome, embora eu não os tenha enviado, e que dizem: 'Espada e fome não haverá nesta terra'. Esses profetas serão consumidos pela espada e pela fome.
15Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou.
16O povo a quem eles profetizam será lançado nas ruas de Jerusalém por causa da fome e da espada. Não terão ninguém para sepultá-los — nem a eles, nem às suas esposas, nem aos seus filhos, nem às suas filhas, pois derramarei sobre eles a sua própria maldade.
16Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich.
17“Você dirá a eles esta palavra: “'Que os meus olhos derramem lágrimas de noite e de dia, e que elas não cessem; pois a virgem filha do meu povo foi despedaçada com um grande golpe, com uma ferida muito grave.
17Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou.
18Se eu saio ao campo, eis os mortos à espada! Se eu entro na cidade, eis os que estão doentes de fome! Pois tanto o profeta quanto o sacerdote vagam pela terra, e não têm conhecimento.'”
18Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mečem; pakli vejdu do města, aj, tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce, kupčí zemí, a lidé toho neznají.
19O Senhor rejeitou totalmente a Judá? A sua alma detestou a Sião? Por que nos feriu, a ponto de não haver cura para nós? Esperávamos a paz, mas nenhum bem veio; e por um tempo de cura, e eis a consternação!
19Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá? Proč nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Èekáme-li pokoje, a aj, nic dobrého pakli času uzdravení, a aj, hrůza.
20Nós reconhecemos, SENHOR, a nossa maldade, e a iniquidade dos nossos pais; pois pecamos contra o Senhor.
20Poznávámeť, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že jsme hřešili proti tobě.
21Não nos despreze, por amor do seu nome. Não desonre o trono da sua glória. Lembre-se, e não quebre a sua aliança conosco.
21Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň se, neruš smlouvy své s námi.
22Há algum entre os ídolos vãos das nações que possa fazer chover? Ou podem os céus dar chuvas? Não é o Senhor, ó SENHOR nosso Deus? Portanto, nós esperaremos no Senhor; pois o Senhor fez todas estas coisas.
22Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš? Protož na tebeť očekáváme, nebo ty působíš všecko to.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.