Římanům 9
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Berean Standard Bible
1Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
1I speak the truth in Christ; I am not lying, as confirmed by my conscience in the Holy Spirit.
2Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
2I have deep sorrow and unceasing anguish in my heart.
3Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
3For I could wish that I myself were cursed and cut off from Christ for the sake of my brothers, my own flesh and blood,
4Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
4the people of Israel. Theirs is the adoption as sons; theirs the divine glory and the covenants; theirs the giving of the law, the temple worship, and the promises.
5Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.
5Theirs are the patriarchs, and from them proceeds the human descent of Christ, who is God over all, forever worthy of praise! Amen.
6Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
6It is not as though God’s word has failed. For not all who are descended from Israel are Israel.
7Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
7Nor because they are Abraham’s descendants are they all his children. On the contrary, “Through Isaac your offspring will be reckoned.”
8To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
8So it is not the children of the flesh who are God’s children, but it is the children of the promise who are regarded as offspring.
9Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
9For this is what the promise stated: “At the appointed time I will return, and Sarah will have a son.”
10A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
10Not only that, but Rebecca’s children were conceived by one man, our father Isaac.
11Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
11Yet before the twins were born or had done anything good or bad, in order that God’s plan of election might stand,
12Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
12not by works but by Him who calls, she was told, “The older will serve the younger.”
13Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
13So it is written: “Jacob I loved, but Esau I hated.”
14I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
14What then shall we say? Is God unjust? Certainly not!
15Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
15For He says to Moses: “I will have mercy on whom I have mercy, and I will have compassion on whom I have compassion.”
16A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
16So then, it does not depend on man’s desire or effort, but on God’s mercy.
17Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
17For the Scripture says to Pharaoh: “I raised you up for this very purpose, that I might display My power in you, and that My name might be proclaimed in all the earth.”
18A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
18Therefore God has mercy on whom He wants to have mercy, and He hardens whom He wants to harden.
19Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
19One of you will say to me, “Then why does God still find fault? For who can resist His will?”
20Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
20But who are you, O man, to talk back to God? Shall what is formed say to Him who formed it, “Why did You make me like this?”
21Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
21Does not the potter have the right to make from the same lump of clay one vessel for special occasions and another for common use?
22Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
22What if God, intending to show His wrath and make His power known, bore with great patience the vessels of His wrath, prepared for destruction?
23A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
23What if He did this to make the riches of His glory known to the vessels of His mercy, whom He prepared in advance for glory—
24Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
24including us, whom He has called not only from the Jews, but also from the Gentiles?
25Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
25As He says in Hosea: “I will call them ‘My People’ who are not My people, and I will call her ‘My Beloved’ who is not My beloved,”
26A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
26and, “It will happen that in the very place where it was said to them, ‘You are not My people,’ they will be called ‘sons of the living God.’”
27Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
27Isaiah cries out concerning Israel: “Though the number of the Israelites is like the sand of the sea, only the remnant will be saved.
28Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
28For the Lord will carry out His sentence on the earth thoroughly and decisively.”
29A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
29It is just as Isaiah foretold: “Unless the Lord of Hosts had left us descendants, we would have become like Sodom, we would have resembled Gomorrah.”
30Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
30What then will we say? That the Gentiles, who did not pursue righteousness, have obtained it, a righteousness that is by faith;
31Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
31but Israel, who pursued a law of righteousness, has not attained it.
32Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
32Why not? Because their pursuit was not by faith, but as if it were by works. They stumbled over the stumbling stone,
33Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
33as it is written: “See, I lay in Zion a stone of stumbling and a rock of offense; and the one who believes in Him will never be put to shame.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.