Římanům 7
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Berean Standard Bible
1Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
1Do you not know, brothers (for I am speaking to those who know the law), that the law has authority over a man only as long as he lives?
2Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
2For instance, a married woman is bound by law to her husband as long as he lives. But if her husband dies, she is released from the law of marriage.
3A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
3So then, if she is joined to another man while her husband is still alive, she is called an adulteress; but if her husband dies, she is free from that law and is not an adulteress, even if she marries another man.
4Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
4Therefore, my brothers, you also died to the law through the body of Christ, that you might belong to another, to Him who was raised from the dead, in order that we might bear fruit to God.
5Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
5For when we lived according to the flesh, the sinful passions aroused by the law were at work in our bodies, bearing fruit for death.
6Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
6But now, having died to what bound us, we have been released from the law, so that we serve in the new way of the Spirit, and not in the old way of the written code.
7Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
7What then shall we say? Is the law sin? Certainly not! Indeed, I would not have been mindful of sin if not for the law. For I would not have been aware of coveting if the law had not said, “Do not covet.”
8Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
8But sin, seizing its opportunity through the commandment, produced in me every kind of covetous desire. For apart from the law, sin is dead.
9Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
9Once I was alive apart from the law; but when the commandment came, sin sprang to life and I died.
10a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
10So I discovered that the very commandment that was meant to bring life actually brought death.
11Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
11For sin, seizing its opportunity through the commandment, deceived me and through the commandment put me to death.
12A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
12So then, the law is holy, and the commandment is holy, righteous, and good.
13Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
13Did that which is good, then, become death to me? Certainly not! But in order that sin might be exposed as sin, it produced death in me through what was good, so that through the commandment sin might become utterly sinful.
14Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
14We know that the law is spiritual; but I am unspiritual, sold as a slave to sin.
15Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
15I do not understand what I do. For what I want to do, I do not do. But what I hate, I do.
16Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
16And if I do what I do not want to do, I admit that the law is good.
17A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
17In that case, it is no longer I who do it, but it is sin living in me that does it.
18Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
18I know that nothing good lives in me, that is, in my flesh; for I have the desire to do what is good, but I cannot carry it out.
19Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
19For I do not do the good I want to do. Instead, I keep on doing the evil I do not want to do.
20A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
20And if I do what I do not want, it is no longer I who do it, but it is sin living in me that does it.
21Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
21So this is the principle I have discovered: When I want to do good, evil is right there with me.
22Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
22For in my inner being I delight in God’s law.
23Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
23But I see another law at work in my body, warring against the law of my mind and holding me captive to the law of sin that dwells within me.
24Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
24What a wretched man I am! Who will rescue me from this body of death?
25Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
25Thanks be to God, through Jesus Christ our Lord! So then, with my mind I serve the law of God, but with my flesh I serve the law of sin.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.