Jeremjáš 2
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Asang Khongca Bible (Eastern Khumi Chin, 2019)
1I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
1Angraeng ih lok kai khaeah angzoh,
2Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, řka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na tě pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snětí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána.
2caeh ah loe Jerusalem ih kaminawk mah thaih hanah thui ah; Angraeng mah hae tiah thuih; lawk ah vat ai ih praezaek ah ka hnukah na bang naah, na qoeng li nathuem ih na hoihhaih, sava sak tangsuek nathuem ih baktiah nang palunghaih to ka pahnet ai.
3Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteříž jej zžírali, obviněni byli; zlé věci na ně přišly, praví Hospodin.
3To nathuem ah Israel loe Angraeng hanah ciimcai moe, a qoenghaih thingthai tangsuek ah oh; anih paaeh kaminawk boih loe kami kazae ah oh o; to kaminawk nuiah amrohaih to pha tih, tiah Angraeng mah thuih.
4Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, a všecky čeledi domu Izraelského.
4Aw Jakob imthung takoh, Israel imthung takohnawk boih, Angraeng ih lok hae tahngai oh,
5Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši při mně nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní učiněni jsou,
5Angraeng mah hae tiah thuih; Nam panawk mah kai khaeah tih zaehaih maw a hnuk o moe, kai khae hoi kangthla ah a caeh o ving? Nihcae loe tidoeh avang ai krangnawk to patom o pongah, tidoeh avang ai kami ah oh o boeh.
6Tak že ani neřekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný člověk nebydlil?
6Nihcae loe Izip prae hoi zaehoikung, praezaek hoi zaehoikung, praezaek hoi tangqom cing ah kaom prae thung hoiah zaehoikung, khokhahaih hoi duekhaih tahlip thung hoiah zaehoikung, kami caeh vai ai prae hoi kami om vai ai prae thung hoiah zaehoikung, Angraeng loe naa ah maw oh ving boeh? tiah thui o ai.
7Nýbrž, když jsem vás uvedl do země úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré věci její, všedše tam, poškvrnili jste země mé, a dědictví mé zohavili jste.
7Thingthai hoi hoihhaih to caak hanah, long kahoih prae ah kang caeh o haih; toe na kun o naah kai ih long to nam hnong o sak, kai ih qawk doeh panuet kaom ah na sak o.
8Kněží neřekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteříž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýři pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za věcmi neužitečnými chodili.
8Qaimanawk mah Angraeng loe naa ah maw oh? tiah thui o ai; Ka lok patuk kaminawk mah kai to panoek o ai; zaehoikungnawk mah doeh ka lok to aek o; tahmaanawk loe Baal ih ahmin hoiah lokthuih o moe, tidoeh avang ai hmuennawk to patom o.
9Pročež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synů vašich nesnáz míti musím.
9To pongah lokcaekhaih ahmuen ah kang khingh o han, na caanawk ih caanawk doeh ka khingh han, tiah Angraeng mah thuih.
10Projděte ale ostrovy Citim, a pohleďte, i do Cedar pošlete, a pošetřte pilně, a pohleďte, stalo-li se co takového.
10Kittim tuipui thung ih praenawk to poeng ah loe, khenah: Kedan ah kami to patoeh ah, to baktih hmuen oh vaih boeh maw, tiah kahoihah poek ah loe khen ah.
11Zdali změnil který národ bohy, ačkoli nejsou bohové? Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou.
11Prae kalah kaminawk loe Sithaw tang to bok o ai, toe angmacae ih sithaw to pahnawt o vaih maw? Toe kai ih kaminawk loe angmacae lensawkhaih to tidoeh avang ai krang hoiah athlaeng o ving boeh.
12Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Hospodin.
12Aw, vannawk, hae hmuen pongah dawnraihaih, palungboenghaih, tasoehhaih hoiah om oh, tiah Angraeng mah thuih.
13Nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali čisterny, čisterny děravé, kteréž nedrží vody.
13Kai ih kaminawk loe zaehaih hnetto a sak o; hinghaih tuipuek, kai hae ang pahnawt o moe, tui tabu, tui angbuem thai ai kakoi tui tabunawk to a sak o.
14Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Pročež vydán jest v loupež?
14Israel loe tamna ah maw oh? Misong ah maw tapen? Tipongah anih loe amro ving loe?
15Lvíčata řvou na něj, a vydávají hlas svůj, a obracejí zemi jeho v pustinu; města jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele.
15Kaipuinawk mah anih to hang o thuih moe, hnah hroek o thuih; a prae to paro pae o moe, vangpuinawk to hmai hoi thlaek pae o pongah, mi doeh om o ai boeh.
16Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé.
16Noph hoi Tahpanhes ih kaminawk mah na lu nui ih angraeng lumuek to amro o sak ving boeh.
17Zdaliž toho sobě nepůsobíš, opouštějíc Hospodina Boha svého v ten čas, když tě vodí po cestě své?
17Nangcae zaehoikung, Angraeng na Sithaw to na caeh o taak pongah na ai maw, to baktih hmuen to nangmacae nuiah phak?
18A nyní co tobě do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobě do cesty Assyrské, že piješ vodu z řeky?
18Tipongah vaihi Shihor ih tui naek hanah Izip loklam ah na caeh o moe, vapui tui naek hanah, Assyria loklam ah na caeh o loe?
19Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznejž tedy a viz, že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázně mé při tobě, dí Panovník Hospodin zástupů.
19Nangmacae sakpazaehaih mah nangmacae to thuitaek tih; hnuk nang nawn o haih mah na zoeh o tih; to pongah Angraeng na Sithaw to na pahnawt o moe, kai zithaih tawn ai ah na oh o haih loe, kawkrukmaw set moe, khaa, tito panoek oh, tiah Angraeng Sithaw mah thuih.
20Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, čím jsi svázána byla, a řeklas: Nebuduť sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým dřevem zeleným touláš se, ó nevěstko.
20Canghnii hoi boeh ni na phawh ih hnam hoi qui to ka petsak boeh; nang mah, Ka zae mak ai boeh, tiah na thuih; toe maesang hoi aqam kahing thing tlim boih ah, tangzat zawh hanah nang songh.
21Ješto jsem já tě vysadil vinným kmenem výborným, všecku napořád semenem čistotným, i kterakž jsi mi proměnila se v plané réví cizího kmene?
21Nang hae atii kahoih koek misurkung ah kang thling; toe ka hmaa ah oep kaom ah kho na sah ai, tipongah tangtang ai misurkung ah nang coeng ving loe?
22Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým, praví Panovník Hospodin.
22Lungtui hoiah na pasaeh moe, sabung kapop ah na patoh cadoeh, na zaehaih ka hmaa ah amtueng vop tih, tiah Angraeng Sithaw mah thuih.
23Kterakž můžeš říci: Nepoškvrňovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohleď na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos činila, dromedářko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých.
23Kawbangmaw, Kai loe kam hnong ai, Baal hnukah doeh ka bang ai, tiah na thui thai tih? Azawn ah na caehhaih loklam to khen ah loe, na sak ih hmuen to poek ah; nang loe ahnuk ahma kacawn kaengkuu hrang amno ah na oh boeh.
24Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí příčina dá. Kdo jí překážku učiní? Všickni ti, kteříž jí hledají, nepotřebí se jim kvaltovati, naleznouť ji v měsíci jejím.
24Apaa koeh naah praezaek ih takhi kahroek laa hrang kasan baktiah na oh boeh; apaa cuukhaih tue phak naah, anih to mi mah maw pakaa pae thai tih? Mi mah doeh anih to angpho qawt ah pakrong mak ai, atue phak naah anih to hnu o tih.
25Dí-liť kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žízně, tedy říkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu.
25Khok bangkrai ah omsak hmah loe, tui anghaesak hmah, tiah ka thuih; toe nang mah, Oephaih om ai, tiah na thuih. To tiah na ai ni, minawk kalah ni ka koeh, nihcae hnukah ka bang han, tiah na thuih.
26Jakož k hanbě přichází zloděj, když postižen bývá, tak zahanben bude dům Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kněží jejich, i proroci jejich,
26Kamqu loe naeh naah azak baktih toengah, Israel imthung takoh doeh azat o boeh; angmacae, angmacae ih siangpahrangnawk, ukkung angraengnawk, qaimanawk hoi tahmaanawk doeh azathaih tongh o boih boeh.
27Kteříž říkají dřevu: Otec můj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se hřbetem ke mně obracejí a ne tváří, ale v čas trápení svého říkají: Vstaň a vysvoboď nás.
27Thingkung khaeah, Nang loe kam pa ah na oh, tiah a naa o: thlung khaeah, Nang mah nang tapen, tiah a naa o: mikhmai khen ai ah, kai to hnukbang ah angqoi o taak; toe raihaih a tongh o naah loe, Angzo ah loe na pahlong ah, tiah a thuih o.
28I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadělal sobě? Nechť vstanou, budou-li tě moci vysvoboditi v čas trápení tvého, poněvadž podlé počtu měst svých máš bohy své, ó Judo.
28To tiah nahaeloe na sak o ih na sithawnawk loe naa ah maw oh o loe? Raihaih na tong o naah nihcae to angzo o nasoe loe, nangcae to pahlong o nasoe khae! Aw Judah, na sithaw loe na vangnawk zetto pop boeh.
29Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin.
29Tipongah kai kasae nang net o loe? Nangcae loe ka nuiah na zae o boih boeh, tiah Angraeng mah thuih.
30Nadarmo jsem bil syny vaše, kázně nepřijali; sežral meč váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví.
30Na caanawk danpaekhaih loe azom pui ni; nihcae loe thuitaekhaih koeh o ai; nangcae ih sumsen loe moi kaek thaih kaipui baktiah, nangmacae ih tahmaanawk to paaeh boih boeh.
31Ó národe, vy posuďte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proč říká lid můj: Panujeme, nepřijdeme více k tobě?
31Aw dung kangtha kaminawk, Angraeng ih lok to poek oh. Kai loe Israel hanah praezaek hoi khoving prae ah ka oh vai maw? Tipongah kai ih kaminawk mah, Kaicae loe angraeng ah ka oh o boeh; nang khaeah kang zo o mak ai boeh, tiah a thuih o loe?
32Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné.
32Tangla mah amthoephaih hmuennawk to pahnet vaih maw, to tih ai boeh loe sava sah tangla mah amthoephaih khukbuen to pahnet vaih maw? Toe kai ih kaminawk mah kai ang pahnet o haih ni loe kroeklaek ai boeh.
33Proč zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Pročež i jiné nešlechetnice učíš cestám svým.
33Tipongah tlangai pakrong naah loe palung na ha o loe? To baktih kasae na caeh o haih loklam to kasae nongpatanawk hanah na patuk o.
34Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadně nalézám to, nebo viděti to na těch všech podolcích.
34Nang khuk o ih khukbuen nuiah, zaehaih tawn ai kamtang kaminawk humhaih athii to amtueng boeh; tamquta hoiah ka pakrong pongah ka hnuk ih na ai ah, athii loe na sak ih hmuennawk boih nui ah kamnoek ah amtueng boeh.
35A vždy říkáš: Poněvadž nevinná jsem, jistě odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehřešila jsem.
35Toe nangmah, Kai loe zaehaih ka tawn ai pongah, ka nuiah palungphuihaih dii let tih, tiah na thuih. Khenah, zaehaih ka tawn ai, tiah na thuih pongah, lok kang caek han.
36Proč tak běháš, proměňujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš.
36Tipongah na caehhaih loklam to hae tiah na pakhraih loe? Assyria mah tongh ih azathaih baktiah, Izip doeh azathaih tong toeng tih.
37Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedeť se šťastně v nich.
37Ue, lu nuiah na ban to koeng ueloe, to prae hoiah na tacawt tih; na oep ih hmuennawk to Angraeng mah pahnawt sut boeh pongah, khosakhoihaih na tawn mak ai boeh.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.