Židům 6
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
1Wherefore leaving the word of the beginning of Christ, let us go on to things more perfect, not laying again the foundation of penance from dead works, and of faith towards God,
2Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného.
2Of the doctrine of baptisms, and imposition of hands, and of the resurrection of the dead, and of eternal judgment.
3A toť učiníme, dopustí-li Bůh.
3And this will we do, if God permit.
4Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
4For it is impossible for those who were once illuminated, have tasted also the heavenly gift, and were made partakers of the Holy Ghost,
5Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího,
5Have moreover tasted the good word of God, and the powers of the world to come,
6Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
6And are fallen away: to be renewed again to penance, crucifying again to themselves the Son of God, and making him a mockery.
7Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
7For the earth that drinketh in the rain which cometh often upon it, and bringeth forth herbs meet for them by whom it is tilled, receiveth blessing from God.
8Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
8But that which bringeth forth thorns and briers, is reprobate, and very near unto a curse, whose end is to be burnt.
9My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
9But, my dearly beloved, we trust better things of you, and nearer to salvation; though we speak thus.
10Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.
10For God is not unjust, that he should forget your work, and the love which you have shewn in his name, you who have ministered, and do minister to the saints.
11Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje,
11And we desire that every one of you shew forth the same carefulness to the accomplishing of hope unto the end:
12Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
12That you become not slothful, but followers of them, who through faith and patience shall inherit the promises.
13Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
13For God making promise to Abraham, because he had no one greater by whom he might swear, swore by himself,
14Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
14Saying: Unless blessing I shall bless thee, and multiplying I shall multiply thee.
15A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
15And so patiently enduring he obtained the promise.
16Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
16For men swear by one greater than themselves: and an oath for confirmation is the end of all their controversy.
17A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
17Wherein God, meaning more abundantly to shew to the heirs of the promise the immutability of his counsel, interposed an oath:
18Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
18That by two immutable things, in which it is impossible for God to lie, we may have the strongest comfort, who have fled for refuge to hold fast the hope set before us.
19Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
19Which we have as an anchor of the soul, sure and firm, and which entereth in even within the veil;
20Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky.
20Where the forerunner Jesus is entered for us, made a high priest for ever according to the order of Melchisedech.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.