1 Korintským 11
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
1Be ye followers of me, even as I also am of Christ.
2Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.
2Now I praise you, brethren, that ye remember me in all things, and keep the ordinances, as I delivered them to you.
3Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
3But I would have you know, that the head of every man is Christ; and the head of the woman is the man; and the head of Christ is God.
4Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
4Every man praying or prophesying, having his head covered, dishonoureth his head.
5Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
5But every woman that prayeth or prophesieth with her head uncovered dishonoureth her head: for that is even all one as if she were shaven.
6Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
6For if the woman be not covered, let her also be shorn: but if it be a shame for a woman to be shorn or shaven, let her be covered.
7Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.
7For a man indeed ought not to cover his head, forasmuch as he is the image and glory of God: but the woman is the glory of the man.
8Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
8For the man is not of the woman; but the woman of the man.
9Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
9Neither was the man created for the woman; but the woman for the man.
10Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
10For this cause ought the woman to have power on her head because of the angels.
11Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.
11Nevertheless neither is the man without the woman, neither the woman without the man, in the Lord.
12Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
12For as the woman is of the man, even so is the man also by the woman; but all things of God.
13Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.
13Judge in yourselves: is it comely that a woman pray unto God uncovered?
14Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
14Doth not even nature itself teach you, that, if a man have long hair, it is a shame unto him?
15Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.
15But if a woman have long hair, it is a glory to her: for her hair is given her for a covering.
16Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.
16But if any man seem to be contentious, we have no such custom, neither the churches of God.
17Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
17Now in this that I declare unto you I praise you not, that ye come together not for the better, but for the worse.
18Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
18For first of all, when ye come together in the church, I hear that there be divisions among you; and I partly believe it.
19Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.
19For there must be also heresies among you, that they which are approved may be made manifest among you.
20A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,
20When ye come together therefore into one place, this is not to eat the Lord’s supper.
21Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
21For in eating every one taketh before other his own supper: and one is hungry, and another is drunken.
22A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Èili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.
22What? have ye not houses to eat and to drink in? or despise ye the church of God, and shame them that have not? What shall I say to you? shall I praise you in this? I praise you not.
23Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
23For I have received of the Lord that which also I delivered unto you, That the Lord Jesus the same night in which he was betrayed took bread:
24A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
24And when he had given thanks, he brake it , and said, Take, eat: this is my body, which is broken for you: this do in remembrance of me.
25Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
25After the same manner also he took the cup, when he had supped, saying, This cup is the new testament in my blood: this do ye, as oft as ye drink it , in remembrance of me.
26Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.
26For as often as ye eat this bread, and drink this cup, ye do shew the Lord’s death till he come.
27A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
27Wherefore whosoever shall eat this bread, and drink this cup of the Lord, unworthily, shall be guilty of the body and blood of the Lord.
28Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
28But let a man examine himself, and so let him eat of that bread, and drink of that cup.
29Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
29For he that eateth and drinketh unworthily, eateth and drinketh damnation to himself, not discerning the Lord’s body.
30Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
30For this cause many are weak and sickly among you, and many sleep.
31Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
31For if we would judge ourselves, we should not be judged.
32Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.
32But when we are judged, we are chastened of the Lord, that we should not be condemned with the world.
33A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.
33Wherefore, my brethren, when ye come together to eat, tarry one for another.
34Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.
34And if any man hunger, let him eat at home; that ye come not together unto condemnation. And the rest will I set in order when I come.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.