Miqueias 7
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Ai de mim! Pois sou como quem recolhe os frutos do verão, como quem recolhe as sobras da vindima. Não há sequer um cacho de uvas para comer. Minha alma deseja os figos temporãos.
1Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má.
2O homem piedoso desapareceu da terra, e não há ninguém íntegro entre os homens. Todos ficam à espreita para derramar sangue; cada um caça o seu irmão com uma rede.
2Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí.
3Põem as mãos no mal e o praticam com empenho. O governante e o juiz exigem suborno. O poderoso expressa o desejo perverso de sua alma. Assim, conspiram juntos.
3Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou.
4O melhor deles é como um espinheiro. O mais íntegro é pior do que uma cerca de espinhos. O dia dos seus sentinelas, o dia do seu castigo, chegou; agora é o tempo da confusão deles.
4Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich.
5Não confie no próximo. Não deposite confiança no amigo. Mesmo com a mulher que está em seus braços, tenha cuidado com o que diz!
5Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých.
6Pois o filho desonra o pai, a filha se levanta contra a mãe, a nora contra a sogra; os inimigos de um homem são os da sua própria casa.
6Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho.
7Mas, quanto a mim, eu olharei para o SENHOR. Eu esperarei pelo Deus da minha salvação. O meu Deus me ouvirá.
7Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj.
8Não se alegre com minha desgraça, minha inimiga. Quando eu cair, me levantarei. Quando eu estiver nas trevas, o SENHOR será minha luz.
8Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin.
9Eu suportarei a indignação do SENHOR, porque pequei contra ele, até que ele defenda minha causa e faça justiça por mim. Ele me trará para a luz. Contemplarei sua justiça.
9Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho.
10Então a minha inimiga verá isso, e a vergonha cobrirá aquela que me disse: “Onde está o SENHOR, o seu Deus?” Meus olhos a verão. Agora ela será pisada como a lama das ruas.
10Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích.
11Virá o dia de reconstruir seus muros! Naquele dia, ele ampliará sua fronteira.
11Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd.
12Naquele dia, virão até você da Assíria e das cidades do Egito, e do Egito até o Rio, e de mar a mar, e de montanha a montanha.
12Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře.
13Contudo, a terra ficará desolada por causa de seus habitantes, pelo fruto de suas ações.
13A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich.
14Pastoreie seu povo com seu cajado, o rebanho de sua herança, que habita solitário numa floresta. Que pastem em terras férteis, em Basã e Gileade, como nos tempos antigos.
14Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních,
15“Como nos dias em que você saiu da terra do Egito, eu lhes mostrarei maravilhas.”
15Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné věci.
16As nações verão e se envergonharão de todo o seu poder. Elas colocarão a mão sobre a boca. Seus ouvidos ficarão surdos.
16Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou.
17Elas lamberão o pó como a serpente. Como os répteis da terra, elas sairão tremendo dos seus esconderijos. Elas virão com temor ao SENHOR, o nosso Deus, e terão medo por causa de você.
17Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce, poběhnou, a báti se tebe budou.
18Quem é Deus como tu, que perdoas a iniquidade, e deixas passar a desobediência do remanescente da tua herança? Ele não retém a sua ira para sempre, porque ele tem prazer na misericórdia.
18Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se?
19Ele voltará a ter compaixão de nós. Ele pisará nossas iniquidades sob os pés. Tu lançarás todos os pecados deles nas profundezas do mar.
19Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.
20Tu mostrarás fidelidade a Jacó, e misericórdia a Abraão, como juraste aos nossos pais desde os tempos antigos.
20Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.