1 Tessalonicenses 2
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Pois vocês mesmos sabem, irmãos, que a nossa visita a vocês não foi em vão,
1Nebo i vy sami víte, bratří, příchod náš k vám že jest nebyl daremný.
2mas, tendo sofrido antes e sido tratados de forma vergonhosa, como vocês sabem, em Filipos, tivemos ousadia em nosso Deus para lhes anunciar o Evangelho de Deus em meio a muita oposição.
2Ale i prve trpěvše, a pohanění snáševše, (jakož víte) v městě Filippis, osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží, s mnohými odpory.
3Pois a nossa exortação não procede de erro, nem de impureza, nem de engano.
3Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu, ani z nečistoty, ani ve lsti.
4Mas, assim como fomos aprovados por Deus para que nos fosse confiado o Evangelho, assim falamos — não para agradar a homens, mas a Deus, que prova os nossos corações.
4Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho, aby nám svěřeno bylo evangelium, takť mluvíme, ne jako lidem se líbíce, ale Bohu, kterýž zkušuje srdcí našich.
5Pois nunca usamos palavras de bajulação, como vocês sabem, nem pretexto algum para encobrir a ganância (Deus é testemunha),
5Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné, jakož víte, ani za příčinou něčeho lakomství provodili. Bůhť jest svědek.
6nem buscamos glória da parte dos homens (nem de vocês, nem de outros), embora pudéssemos ter reivindicado nossa autoridade como apóstolos de Cristo.
6Ani jsme hledali od lidí chvály, ani od vás, ani od jiných, ač jsme mohli vás obtěžovati, jako Kristovi apoštolé.
7Mas fomos gentis entre vocês, como uma mãe que amamenta e cuida com carinho dos seus próprios filhos.
7Ale byli jsme tiší mezi vámi, jako když matka chová dítky své.
8Assim, tendo grande afeto por vocês, tivemos prazer em compartilhar não apenas o Evangelho de Deus, mas também a nossa própria vida, porque vocês se tornaram muito queridos para nós.
8Tak nakloněni k vám byvše, hotovi jsme byli s velikou chutí, vydati vám netoliko evangelium Boží, ale také i duše naše, protože jste nám byli velmi milí.
9Pois vocês se lembram, irmãos, do nosso labor e fadiga; pois, trabalhando noite e dia, para não sermos um peso para nenhum de vocês, nós lhes pregamos o Evangelho de Deus.
9Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.
10Vocês são testemunhas, e Deus também, de quão santa, justa e irrepreensivelmente nos comportamos para com vocês que creem.
10Vy jste svědkové toho i Bůh, kterak jsme svatě, a spravedlivě, a bez úhony obcovali mezi vámi, kteříž jste uvěřili,
11Como vocês sabem, nós exortamos, consolamos e imploramos a cada um de vocês, como um pai faz com seus próprios filhos,
11Jakož víte, kterak jednoho každého z vás, jako otec dítek svých, napomínali jsme vás a potěšovali,
12para que vocês vivessem de modo digno de Deus, que os chama para o seu próprio Reino e glória.
12I s osvědčováním, abyste chodili hodně Bohu, kterýž povolal vás do království svého a v slávu.
13Por esta causa também damos graças a Deus sem cessar, pois, quando receberam de nós a palavra de Deus que lhes anunciamos, vocês a acolheram não como palavra de homens, mas como ela realmente é, palavra de Deus, que também atua em vocês que creem.
13Protož i my díky činíme Bohu bez přestání, že přijavše slovo Boží, kteréž jste slyšeli od nás, přijali jste ne jako slovo lidské, ale jakož v pravdě jest, jako slovo Boží, kterýžto i dílo své působí v vás věřících.
14Pois vocês, irmãos, se tornaram imitadores das igrejas de Deus que estão na Judeia em Cristo Jesus; porque vocês também sofreram as mesmas coisas dos seus próprios compatriotas, assim como eles sofreram dos judeus,
14Vy zajisté, bratří, následovníci učiněni jste církví Božích, kteréž jsou v Židovstvu, v Kristu Ježíši; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení, jako i oni od Židů.
15os quais mataram tanto o Senhor Jesus quanto os seus próprios profetas, e nos expulsaram, e não agradam a Deus, e são contrários a todos os homens,
15Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili, i své vlastní proroky, a nás vyhnali, a Bohu se nelíbí, a všem lidem jsou odporní,
16proibindo-nos de falar aos gentios para que sejam salvos, para encherem sempre a medida dos seus pecados. Mas a ira veio sobre eles ao extremo.
16Nedopouštějíce nám mluviti pohanům, k tomu aby spaseni byli, aby tak vždy doplňovali hříchy své. Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný.
17Mas nós, irmãos, embora tenhamos ficado separados de vocês por pouco tempo — em pessoa, não no coração —, nos esforçamos ainda mais, com grande desejo, para vê-los pessoalmente,
17My pak, bratří, zbaveni byvše vás na chvíli tělem, ne srdcem, opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí.
18porque queríamos ir até vocês — de fato, eu, Paulo, tentei mais de uma vez — mas Satanás nos impediu.
18Protož chtěli jsme přijíti k vám, (zvláště já Pavel,) jednou i po druhé, ale překazil nám satan.
19Pois qual é a nossa esperança, ou alegria, ou coroa de exultação? Não são vocês mesmos, diante do nosso Senhor Jesus na sua vinda?
19Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho?
20Pois vocês são a nossa glória e a nossa alegria.
20Vy jistě jste sláva naše i radost.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.