Jeremjáš 8
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Tongan Bible, Revised West Version
1V ten čas, dí Hospodin, vyberou kosti králů Judských, i kosti knížat jejich, i kosti kněží, i kosti proroků, ano i kosti obyvatelů Jeruzalémských z hrobů jejich,
1ʻOku pehē ʻe Sihova, “ʻI he ngaahi ʻaho ko ia te nau ʻomi mei honau ngaahi faʻitoka, ʻae hui ʻoe ngaahi tuʻi ʻo Siuta, mo e ngaahi hui ʻoe houʻeiki, mo e hui ʻoe kau taulaʻeiki, mo e hui ʻoe kau palōfita, pea mo e ngaahi hui ʻoe kakai ʻo Selūsalema.
2A rozmecí je proti slunci a měsíci, i proti všemu vojsku nebeskému, kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž hledají, a kterýmž se klanějí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou místo hnoje na svrchku země.
2Pea te nau fofola ʻakinautolu ʻi he ʻao ʻoe laʻā, pea mo e māhina, mo e meʻa kotoa pē ʻoe langi, ʻaia kuo nau ʻofa ki ai, pea kuo nau tauhi, pea kuo nau muimui ki ai, pea kuo nau kumi pea kuo nau lotu ki ai; pea ʻe ʻikai tānaki ʻakinautolu, pe tanu; ka te nau hoko ko e kinohaʻa ʻi he funga ʻoe kelekele.
3I bude žádostivější smrt nežli život všechněm ostatkům těm, kteříž pozůstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli pozůstali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupů.
3Pea ʻe fili ʻae mate ʻi he moʻui ʻekinautolu kotoa pē ʻoku toe ʻi he faʻahinga kovi ni, ʻakinautolu kotoa pē ʻoku toe ʻi he ngaahi potu kuo u kapusi ʻakinautolu ki ai,” ʻoku pehē ʻe Sihova ʻoe ngaahi kautau.
4Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti?
4¶ “Pea te ke lea kiate kinautolu foki, ‘ʻoku pehē ʻe Sihova; “‘Te nau hinga, pea ʻe ʻikai toetuʻu? Te ne ʻalu atu pea ʻe ʻikai toe foki mai?
5Proč se odvrátil lid tento Jeruzalemský odvrácením věčným? Chytají se lsti, a nechtí se navrátiti.
5Ka ko e hā kuo fakaholomui ai ʻae kakai ni ʻo Selūsalema ʻo fakaholomui maʻuaipē? ʻOku nau kuku maʻu ki he kākā, ʻoku ʻikai te nau fie tafoki mai.
6Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo by želel zlosti své, říkaje: Což jsem učinil? Každý obrácen jest k běhu svému jako kůň, kterýž prudce běží k boji.
6Pea naʻaku fakafanongo pea ongoʻi, ka naʻe ʻikai te nau lea totonu: naʻe ʻikai ha tangata kuo fakatomala ʻi heʻene kovi, ʻo ne pehē, “Ko e hā kuo u fai?” Kuo taki taha foki ki heʻene anga ʻaʻana, ʻo hangē ko e ʻoho ʻae hoosi ki he tau.
7Ješto čáp u povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i řeřáb i vlaštovice šetří času příletu svého, lid pak můj nezná soudu Hospodinova.
7ʻIo, ʻoku ʻilo ʻe he motuku ʻi he langi hono ngaahi ʻaho kuo tuʻutuʻuni; pea mo e lupe, mo e kelene, pea mo e sualo honau ʻaho ke haʻu ai; ka ʻoku ʻikai ʻilo ʻe hoku kakai ʻae fakamaau ʻa Sihova.
8Jakž můžete říci: Moudří jsme a zákon Hospodinův máme? Aj, jistě nadarmo dělá písař péro, nadarmo jsou v zákoně zběhlí.
8“‘ʻOku fēfē hoʻomou pehē, “ʻOku mau poto, pea ʻoku ʻiate kimautolu ʻae fono ʻa Sihova?” Ko e moʻoni kuo liliu ʻae meʻa ni ko e loi, ʻe he peni kākā ʻae kau tangata tohi.
9Kohož zahanbili ti moudří? Kdo jsou předěšeni a jati? Aj, slovem Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich?
9Kuo mā ʻae kau tangata poto, kuo tauhele mo fakailifia ʻakinautolu: Vakai, kuo nau liʻaki ʻae folofola ʻa Sihova; pea ko e hā ʻae poto ʻoku ʻiate kinautolu?
10A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich těm, kteříž by je opanovali; nebo od nejmenšího až do největšího všickni napořád vydali se v lakomství, od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš.
10Ko ia te u foaki honau ngaahi uaifi ki he kakai kehe: he ʻoku manumanu ʻakinautolu taki taha mei he iiki, ʻio, ʻo aʻu ki he lalahi, ʻoku taki taha fai kākā mei he palōfita ʻo aʻu ki he taulaʻeiki.
11Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.
11He kuo nau fakamoʻui kākā ʻae lavea ʻoe ʻofefine ʻo hoku kakai, ʻonau pehē, “Fiemālie, fiemālie;” ka ʻoku ʻikai ha fiemālie.
12Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti uměli. Protož padnou, když oni padati budou; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
12He naʻa nau mā ʻi he hili ʻenau fai ʻae meʻa fakalielia? Naʻe ʻikai; naʻe ʻikai ʻaupito te nau mā, pe fekulaʻi honau mata: ko ia te nau tō hifo fakataha mo kinautolu ʻoku hinga: ʻe fakatō ki lalo ʻakinautolu, ʻo kau ka tautea ʻakinautolu, ʻoku pehē ʻe Sihova.’”
13Do konce vykořením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na vinném kmenu, ani žádných fíků na fíku, ano i list sprchne, a což dám jim, odjato bude.
13ʻOku pehē ʻe Sihova, “Ko e moʻoni te u fakaʻauha ʻakinautolu:” ʻe ʻikai fua ʻae ngaahi vaine, pea ʻe ʻikai fua ʻae ngaahi fiki, ka ʻe mae hono lau; pea ʻe mole ʻiate kinautolu ʻae ngaahi meʻa naʻaku foaki kiate kinautolu.”
14Proč my tu sedíme? Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených, a odpočineme tam. Ale Hospodin Bůh náš káže odpočívati nám, když vodou jedovatou napojí nás, proto že jsme hřešili proti Hospodinu.
14“Ko e hā ʻoku tau nofo fakafiemālie ai? Ke tau fakataha pea ʻalu ki he ngaahi kolo mālohi, pea ke tau tatali fakalongolongo ʻi ai: he kuo fakalongoʻi ʻakitautolu ʻe Sihova ko hotau ʻOtua, pea kuo ne foaki kiate kitautolu ʻae huhuʻa kona ʻoe ʻahu ke inu, koeʻuhi kuo tau fai angahala kia Sihova.
15Èekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza.
15Naʻa tau ʻamanaki ki he fiemālie, ka naʻe ʻikai haʻu ha lelei; ki he fakamoʻui, ka e vakai ko e mamahi!
16Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokřikování silných jeho všecka země se třese, kteříž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, město i ty, kteříž bydlejí v něm.
16Naʻe ongo mai mei Tani ʻae tangi ʻo ʻene fanga hoosi, naʻe ngalulu ʻae fonua kotoa pē ʻi he ʻuʻulu ʻae tangi ʻae fanga hoosi tau; he kuo nau haʻu mo kai ʻo ʻosi ʻae fonua, mo e meʻa fulipē naʻe ʻi ai; ko e kolo, mo kinautolu ʻoku nofo ai.”
17Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatější, proti nimž nic neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin.
17He ʻoku pehē ʻe Sihova, “Vakai, te u fekau kiate kinautolu ʻae fanga ngata mo e fanga ngata fekai, ʻaia ʻoku ʻikai faʻa fakalata, pea te nau ʻuusi ʻakinautolu.”
18Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé jest.
18ʻO kau ka fakafiemālieʻi au ʻi heʻeku mamahi, ʻoku vaivai hoku loto ʻiate au.
19Aj, hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na něm? Proč mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemců?
19Vakai, ko e leʻo ʻoe tangi ʻae ʻofefine ʻo hoku kakai, koeʻuhi ko kinautolu ʻoku nofo ʻi he fonua mamaʻo: “ʻIkai ʻoku ʻi Saione ʻe Sihova? ʻIkai ʻoku ʻiate ia hono tuʻi?” “Ko e hā ʻoku nau fakaʻita ai au ʻaki ʻenau ngaahi tamapua kuo tongi, pea mo e ngaahi meʻa vaʻinga?”
20Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni.
20“Kuo ʻosi ʻae ututaʻu, kuo hili ʻae faʻahitaʻu mafana, pea ʻoku teʻeki ai fakamoʻui ʻakitautolu.”
21Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne.
21He ko e mamahi ʻo hoku kakai, ʻoku ou mamahi ai; ʻoku ou ʻalu mamahi, kuo pukea au ʻi he fakatumutumu.
22Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého?
22ʻIkai ʻoku ai ʻae lolo faitoʻo ʻi Kiliati? ʻIkai ʻoku ai ha faitoʻo ʻi ai? Pea ko e hā ʻoku ʻikai moʻui ai ʻae ʻofefine ʻo hoku kakai?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.