Jeremjáš 22
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Tongan Bible, Revised West Version
1Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto,
1ʻOku pehē ʻe Sihova; ʻAlu hifo ki he fale ʻoe tuʻi ʻo Siuta, pea lea ʻaki ʻae lea ni ki ai,
2A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto.
2ʻo pehē, Fanongo ki he folofola ʻa Sihova, ʻE tuʻi ʻo Siuta, ʻa koe ʻoku nofo ʻi he nofoʻa fakatuʻi ʻo Tevita, ʻa koe, mo hoʻo kau tamaioʻeiki, pea mo hoʻo kakai ʻoku hū ki he ngaahi matapā ni:
3Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto.
3ʻoku pehē ʻe Sihova; “Mou fai ʻae fakamaau mo e angatonu, pea fakamoʻui ʻaia kuo fakamālohia mei he nima ʻoe fakamālohi: pea ʻoua naʻa fai kākā ki he muli, mo e tamai mate, pea mo e fefine kuo mate hono husepāniti; ʻoua naʻa fai fakamālohi, pe lilingi ʻae toto taʻehalaia ʻi he potu ni.
4Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým.
4He kapau te mou fai moʻoni ki he meʻa ni, pea ʻe toki hū ki he ngaahi matapā ʻoe fale ni, ʻae ngaahi tuʻi ʻoku nofo ʻi he nofoʻanga ʻo Tevita, ʻo heka ki he ngaahi saliote pea mo e fanga hoosi, ko ia, mo ʻene kau tamaioʻeiki, pea mo hono kakai.
5Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento.
5Ka ʻoku pehē ʻe Sihova, Kapau ʻe ʻikai te mou fanongo ki he ngaahi lea ni, ʻoku ou fuakava ʻiate au, ke hoko ʻae fale ni ko e liʻaki.
6Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže.
6He ʻoku pehē ʻe Sihova ki he fale ʻoe tuʻi ʻo Siuta; Ko Kiliati koe kiate au, pea mo e ʻulu ʻo Lepanoni: ka ko e moʻoni te u ngaohi koe ko e toafa, pea ko e ngaahi kolo ʻoku ʻikai ʻi ai ha kakai.
7A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň.
7Pea te u fekau kiate koe ʻae kau fakaʻauha, ke ʻalu taki taha mo ʻene mahafutau: pea te nau tā hifo ʻae ngaahi sita lelei ʻiate koe, pea laku ki he afi.
8A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému?
8Pea ʻe ʻalu ʻo ofi ki he kolo ni ʻae kakai tokolahi, pea te nau fepehēʻaki, Ko e hā kuo fai pehē ai ʻa Sihova ki he kolo lahi ni?
9Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim.
9Pea te nau toki lea, Koeʻuhi kuo nau liʻaki ʻae fuakava ʻa Sihova ko honau ʻOtua, pea lotu ki he ngaahi ʻOtua kehe, ʻo tauhi ʻakinautolu.”
10Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil.
10¶ ʻOua naʻa mou tangi koeʻuhi ko e pekia, pe tangilāulau koeʻuhi ko ia: kae tangi mamahi koeʻuhi ko ia ʻoku ʻalu: koeʻuhi ʻe ʻikai te ne toe haʻu, pe toe mamata ki hono fonua.
11Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více.
11He ʻoku pehē ʻe Sihova kia Salumi ko e foha ʻo Siosaia ko e tuʻi ʻo Siuta, “ʻAia naʻe pule ko e fetongi ʻo Siosaia ko ʻene tamai, ʻaia naʻe ʻalu atu ʻi he potu ni; ʻE ʻikai te ne toe haʻu ki ai:
12Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více.
12Ka te ne mate ʻi he potu kuo nau tataki fakapōpula ia ki ai, pea ʻe ʻikai te ne toe mamata ki he fonua ni.”
13Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu;
13¶ ʻE malaʻia ia ʻaia ʻoku langa hono fale ʻi he taʻetotonu, pea mo hono ngaahi potu ki ʻolunga ʻi he fai taʻeangatonu; ʻaia ʻoku pule ki hono kaungāʻapi ke ngāue taʻetotongi, pea ʻikai totongi ia ki heʻene ngāue;
14Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou.
14ʻAia ʻoku pehē, “Te u langa moʻoku ʻae fale lahi pea mo e ngaahi potu lahi ʻi ʻolunga,” pea ne tutuʻu maʻana ʻae ngaahi tupa; pea ʻoku ʻaofi ia ʻi ʻolunga ʻaki ʻae sita, pea vali ʻaki ʻae enga kulokula.
15Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu.
15He te ke pule koe, koeʻuhi kuo takatakai ʻaki koe ʻae sita? ʻIkai naʻe kai mo inu ʻa hoʻo tamai, pea fai angatonu mo fakamaau, pea naʻe lelei ai ia?
16Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin.
16Naʻa ne fakamaau ʻe ia ʻae meʻa ʻae paea mo e masiva; pea naʻe lelei ai ia: ʻikai ko e meʻa ia ʻi heʻene ʻiloʻi au? ʻOku pehē ʻe Sihova.
17Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil.
17Ka kuo tuku pe ho mata mo ho loto ʻoʻou ki hoʻo manumanu, pea ke lilingi ʻae toto ʻoe taʻehalaia, pea ke fai ʻae fakamamahi, mo e fakamālohi;
18Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho?
18Ko ia ʻoku pehē ʻe Sihova kia Sihoiakimi ko e foha ʻo Siosaia ko e tuʻi ʻo Siuta; “ʻE ʻikai te nau tangi koeʻuhi ko ia, ʻo pehē, ‘ʻOiauē hoku tokoua! pe, ʻOiauē hoku tuofefine!’ ʻE ʻikai te nau tangi koeʻuhi ko ia, ʻo pehē, ‘ʻOiauē ʻe ʻEiki! Pe ʻOiauē, ʻa hono nāunau!’
19Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské.
19Pea ʻe tanu ia ʻo hangē ko e tanu ʻae asi, ʻe toho ia ʻo lī kituʻa ʻi he ngaahi matapā ʻo Selūsalema.”
20Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji.
20¶ ʻAlu hake ki Lepanoni, pea tangi pea hiki hake ho leʻo ki Pesani, pea tangi mei he ngataʻanga ʻoe fonua: he kuo fakaʻauha ʻakinautolu kotoa pē ʻoku ʻofa kiate koe.
21Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého.
21Naʻaku lea kiate koe ʻi hoʻo kei monūʻia; ka naʻa ke pehē, ʻE ʻikai te u fanongo. Ko hoʻo ʻulungāanga eni talu hoʻo kei siʻi, he ʻoku ʻikai te ke fanongo ki hoku leʻo.
22Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou.
22ʻE fakaʻosi kotoa pē ʻe he matangi ʻa hoʻo kau tauhi kotoa pē, pea ʻe ʻave fakapōpula ʻakinautolu ʻoku ʻofa kiate koe: pea te ke toki mā moʻoni, pea puputuʻu koeʻuhi ko hoʻo angahala kotoa pē.
23Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky!
23ʻA koe ʻoku nofo ʻi Lepanoni, ʻa koe kuo ngaohi ho mohenga ʻi he ngaahi sita, hono ʻikai ʻe fakavaivaiʻi koe ʻoka hoko kiate koe ʻae mamahi, ʻo hangē ko e fefine ʻoku langā ke fāʻele!
24Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu.
24ʻOku pehē ʻe Sihova, “Ko au ʻoku ou moʻui, pea ka ne tatau ʻa Konaia ko e foha ʻo Sihoiakimi ko e tuʻi ʻo Siuta, mo e mama ki hoku nima toʻomataʻu, te u lī koe mei ai;
25A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských.
25Pea te u tukuange koe ki he nima ʻokinautolu ʻoku kumi ki hoʻo moʻui, pea ki he nima ʻokinautolu ʻoku ke manavahē ki ai, ʻio, ki he nima ʻo Nepukanesa ko e tuʻi ʻo Papilone, pea ki he nima ʻoe kau Kalitia.
26A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete.
26Pea te u kapusi koe, mo hoʻo fale, ʻaia naʻa ne fāʻeleʻi koe, ki he fonua kehe, ʻaia naʻe ʻikai te mou fāʻeleʻi ai; pea ʻe mate ai ʻakimoutolu.
27Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte.
27Ka ko e fonua ʻaia ʻoku nau holi ke liliu ki ai, ʻe ʻikai te nau toe liliu ki ai.”
28Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí?
28“Ko e tangata ni ko Konaia, ʻikai ko e tamapua fehiʻanekina ia kuo maumauʻi? Pe ko e ipu ia ʻoku ʻikai ʻofa ki ai ha taha? Ko e hā kuo kapusi ai ʻakinautolu, ko ia mo hono hako, pea kuo kapusi ki he fonua ʻoku ʻikai te nau ʻilo?”
29Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo.
29ʻAe fonua, ʻae fonua, ʻae fonua, fanongo ki he folofola ʻa Sihova.
30Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.
30“ʻOku pehē ʻe Sihova, Tohi ʻae tangata ni ke taʻehaʻanefānau, ko e tangata ʻe ʻikai te ne monūʻia ʻi hono ngaahi ʻaho: pea ʻe ʻikai monūʻia ha tangata ʻi hono hako, ke nofo ʻi he nofoʻanga ʻo Tevita, pe pule ki Siuta ʻo taʻengata.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.