Skutky apoštolské 16
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
1And he came to Derbe and Lystra. And behold, there was a certain disciple there named Timothy, the son of a Jewish woman that believed; but his father was a Gentile.
2Tomu svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.
2To this man the brethren that were in Lystra and Iconium, gave a good testimony.
3Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
3Him Paul would have to go along with him: and taking him he circumcised him, because of the Jews who were in those places. For they all knew that his father was a Gentile.
4A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
4And as they passed through the cities, they delivered unto them the decrees for to keep, that were decreed by the apostles and ancients who were at Jerusalem.
5A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.
5And the churches were confirmed in faith, and increased in number daily.
6A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
6And when they had passed through Phrygia, and the country of Galatia, they were forbidden by the Holy Ghost to preach the word in Asia.
7Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.
7And when they were come into Mysia, they attempted to go into Bythynia, and the Spirit of Jesus suffered them not.
8Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
8And when they had passed through Mysia, they went down to Troas.
9I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
9And a vision was shewed to Paul in the night, which was a man of Macedonia standing and beseeching him, and saying: Pass over into Macedonia, and help us.
10A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
10And as soon as he had seen the vision, immediately we sought to go into Macedonia, being assured that God had called us to preach the gospel to them.
11Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,
11And sailing from Troas, we came with a straight course to Samothracia, and the day following to Neapolis;
12A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
12And from thence to Philippi, which is the chief city of part of Macedonia, a colony. And we were in this city some days conferring together.
13V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
13And upon the sabbath day, we went forth without the gate by a river side, where it seemed that there was prayer; and sitting down, we spoke to the women that were assembled.
14Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
14And a certain woman named Lydia, a seller of purple, of the city of Thyatira, one that worshipped God, did hear: whose heart the Lord opened to attend to those things which were said by Paul.
15A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.
15And when she was baptized, and her household, she besought us, saying: If you have judged me to be faithful to the Lord, come into my house, and abide there. And she constrained us.
16I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
16And it came to pass, as we went to prayer, a certain girl, having a pythonical spirit, met us, who brought to her masters much gain by divining.
17Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.
17This same following Paul and us, cried out, saying: These men are the servants of the most high God, who preach unto you the way of salvation.
18A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
18And this she did many days. But Paul being grieved, turned, and said to the spirit: I command thee, in the name of Jesus Christ, to go out from her. And he went out the same hour.
19A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
19But her masters, seeing that the hope of their gain was gone, apprehending Paul and Silas, brought them into the marketplace to the rulers.
20A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
20And presenting them to the magistrates, they said: These men disturb our city, being Jews;
21A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.
21And preach a fashion which it is not lawful for us to receive nor observe, being Romans.
22I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
22And the people ran together against them; and the magistrates rending off their clothes, commanded them to be beaten with rods.
23A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
23And when they had laid many stripes upon them, they cast them into prison, charging the gaoler to keep them diligently.
24Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
24Who having received such a charge, thrust them into the inner prison, and made their feet fast in the stocks.
25O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
25And at midnight, Paul and Silas praying, praised God. And they that were in prison, heard them.
26A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
26And suddenly there was a great earthquake, so that the foundations of the prison were shaken. And immediately all the doors were opened, and the bands of all were loosed.
27I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
27And the keeper of the prison, awaking out of his sleep, and seeing the doors of the prison open, drawing his sword, would have killed himself, supposing that the prisoners had been fled.
28I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
28But Paul cried with a loud voice, saying: Do thyself no harm, for we all are here.
29A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
29Then calling for a light, he went in, and trembling, fell down at the feet of Paul and Silas.
30I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
30And bringing them out, he said: Masters, what must I do, that I may be saved?
31A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
31But they said: Believe in the Lord Jesus, and thou shalt be saved, and thy house.
32I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
32And they preached the word of the Lord to him and to all that were in his house.
33A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
33And he, taking them the same hour of the night, washed their stripes, and himself was baptized, and all his house immediately.
34A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
34And when he had brought them into his own house, he laid the table for them, and rejoiced with all his house, believing God.
35A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
35And when the day was come, the magistrates sent the serjeants, saying, Let those men go.
36I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
36And the keeper of the prison told these words to Paul: The magistrates have sent to let you go; now therefore depart, and go in peace.
37Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
37But Paul said to them: They have beaten us publicly, uncondemned, men that are Romans, and have cast us into prison: and now do they thrust us out privately? Not so; but let them come,
38Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
38And let us out themselves. And the serjeants told these words to the magistrates. And they were afraid, hearing that they were Romans.
39A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
39And coming, they besought them; and bringing them out, they desired them to depart out of the city.
40I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.
40And they went out of the prison, and entered into the house of Lydia; and having seen the brethren, they comforted them, and departed.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.