ネヘミヤ記 9
Freedom Bible (フリーダム・バイブル)Translation
Freedom Bible (フリーダム・バイブル)
Kralice Bible (1613)
1この月の第二十四日に、イスラエルの子らは断食し、荒布をまとい、土をかぶって集まった。
1Potom dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce shromáždili se synové Izraelští, a postíce se v žíních, posypali se prstí,
2イスラエルの子孫はすべての異国人から離れ、立って、自分たちの罪と先祖の咎を告白した。
2(Oddělilo se pak bylo símě Izraelské ode všech cizozemců), a stojíce, vyznávali hříchy své i nepravosti otců svých.
3彼らはその場に立ち、一日の四分の一は彼らの神、主の律法の書を読み、もう四分の一は罪を告白して、彼らの神、主を礼拝した。
3I stáli na místech svých, a čtli v knize zákona Hospodina Boha svého čtyřikrát za den, a čtyřikrát vyznávali a klaněli se Hospodinu Bohu svému.
4レビ人エシュア、バニ、カドミエル、シェバニヤ、ブニ、シェレブヤ、バニ、ケナニは階段の上に立ち、彼らの神、主に大声で叫び求めた。
4Za tím vystoupivše na výstupek Levítský Jesua a Báni, Kadmiel, Sebaniáš, Bunni, Serebiáš, Báni a Chenani, volali hlasem velikým k Hospodinu Bohu svému.
5それから、レビ人エシュア、カドミエル、バニ、ハシャブネヤ、シェレブヤ、ホディヤ、シェバニヤ、ペタフヤが言った。「立ち上がり、とこしえからとこしえまで、あなたがたの神、主をほめたたえよ。栄光に満ちたあなたの御名はほめたたえられよ。その御名は、すべての祝福と賛美を超えて高く上げられている。
5A řekli Levítové ti, Jesua, Kadmiel, Báni, Chasabniáš, Serebiáš, Hodiáš, Sebaniáš a Petachiáš: Vstaňte, dobrořečte Hospodinu Bohu svému, od věků až na věky, a ať dobrořečí slavnému jménu jeho, a vyššímu nad každé dobrořečení i chválu.
6あなたこそ主、ただあなただけ。あなたは天と、天の天と、そのすべての万象、地とその上にあるすべてのもの、海とその中にあるすべてのものを造られた。あなたはそれらすべてを生かしておられる。天の万象はあなたを礼拝する。
6Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný, ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na ní, moře i všecko, což jest v nich, obživuješ také všecko, ano i vojska nebeská před tebou se sklánějí.
7あなたこそ主なる神。アブラムを選び、カルデヤ人のウルから導き出し、アブラハムという名を与えられた。
7Ty jsi, Hospodine, Bůh ten, kterýž jsi vyvolil Abrama, a vyvedl jej z Ur Kaldejských, a dal jsi jemu jméno Abraham.
8あなたは彼の心が御前に忠実であるのを認め、カナン人、ヒッタイト人、アモリ人、ペリジ人、エブス人、ギルガシ人の地を彼の子孫に与えるとの契約を結ばれた。そして御言葉を果たされた。あなたは正しい方だからである。
8A nalezl jsi srdce jeho věrné před sebou, a učinil jsi s ním smlouvu, že dáš zemi Kananejského, Hetejského, Amorejského, Ferezejského, Jebuzejského a Gergezejského, že dáš ji semeni jeho, a naplnils slova svá, nebo spravedlivý jsi ty.
9「あなたはエジプトにいた私たちの先祖の苦しみを見、紅海のほとりで彼らの叫びを聞かれた。
9Popatřil jsi zajisté na trápení otců našich v Egyptě, a křik jejich vyslyšel jsi při moři Rudém.
10ファラオと、そのすべてのしもべ、その地のすべての民に対して、しるしと不思議を行われた。彼らが先祖たちに対して高慢に振る舞ったことを知っておられたからである。こうして、今日あるとおり、ご自身の名を高くされた。
10A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech služebnících jeho, i na všem lidu země jeho; nebo věděl jsi, že jsou pýchu provodili nad nimi. Èímž jsi dobyl sobě jména, jakž se to podnes vidí.
11あなたは彼らの前で海を分け、彼らは海の中の乾いた地を渡った。追う者たちを、激しい水に投げ込まれる石のように、深みに投げ込まれた。
11Nadto i moře jsi před nimi rozdělil, tak že přešli prostředkem moře po suše, a ty, jenž je stihali, uvrhl jsi do hlubin, jako kámen do vody veliké.
12昼は雲の柱で彼らを導き、夜は火の柱で、進むべき道を照らされた。
12A sloupem oblakovým vodils je ve dne, a sloupem ohnivým v noci, osvěcuje jim cestu, kudy by jíti měli.
13「あなたはシナイ山に下り、天から彼らに語り、正しい定め、真実な律法、良い掟と戒めを与えられた。
13Potom jsi sstoupil na horu Sinai, a mluvil jsi s nimi s nebe, a vydal jsi jim soudy přímé a zákony pravé, ustanovení a přikázaní dobrá.
14聖なる安息日を知らせ、しもべモーセを通して、戒めと掟と律法を命じられた。
14Též i sobotu svou svatou známu jsi jim učinil, a přikázaní, ustanovení i zákon vydals jim skrze Mojžíše, služebníka svého.
15飢えた彼らに天からパンを与え、渇く彼らのために岩から水を出された。また、与えると誓われた地へ入って所有するよう命じられた。
15Také i chléb s nebe dal jsi jim v hladu jejich, a vodu z skály vyvedl jsi jim v žízni jejich, a rozkázal jsi jim, aby šli a dědičně vládli zemí, kterouž jsi zdvihna ruku svou, přisáhl dáti jim.
16「しかし彼ら、すなわち私たちの先祖は高慢に振る舞い、うなじを固くし、あなたの戒めに聞き従わなかった。
16Oni pak a otcové naši pyšně sobě počínali, a zatvrdivše šíji svou, neposlouchali přikázaní tvých.
17彼らは従うことを拒み、その間で行われた不思議を心に留めず、うなじを固くし、反逆して、奴隷の身に戻るための指導者を立てた。しかしあなたは、赦しに富む神、恵み深く、あわれみ深く、怒るのに遅く、慈しみに満ちた方。彼らを見捨てられなかった。
17Nýbrž hned nechtěli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné činy tvé, kteréž jsi působil při nich, a zatvrdivše šíji svou, ustavovali sobě vůdce, chtíce se navrátiti k porobení svému z zarputilosti své. Ty však, Bože, snadný k odpuštění, milostivý a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství, neopustils jich.
18彼らが鋳物の子牛を造り、『これが、あなたをエジプトから導き上った神だ』と言い、ひどい冒瀆を重ねたときでさえ、
18Ano i tehdáž, když sobě udělali tele slité a řekli: Tito jsou bohové tvoji, kteříž tě vyvedli z Egypta, a dopustili se velikého rouhání.
19あなたは豊かなあわれみにより、荒野で彼らを見捨てられなかった。昼は雲の柱が彼らの上を離れず、道を導いた。夜は火の柱が離れず、進むべき道を照らした。
19Ty však pro svá mnohá slitování neopustil jsi jich na poušti. Sloup oblakový neodcházel od nich ve dne, veda je po cestě, ani sloup ohnivý v noci, osvěcuje je a cestu, po níž jíti měli.
20彼らを教えるためにあなたの良き御霊を与え、彼らの口からマナを取り去らず、渇きのために水を与えられた。
20Nadto Ducha svého dobrého dal jsi k vyučování jich, manny své také neodjals od úst jejich, a vodu dal jsi jim v žízni jejich.
21「四十年の間、あなたは荒野で彼らを養われた。彼らには何一つ欠けず、衣はすり切れず、足も腫れなかった。
21A tak za čtyřidceti let krmil jsi je na poušti. V ničemž nedostatku neměli, oděv jejich nezvetšel, a nohy jejich se neodhnetly.
22さらに、王国と諸国の民を彼らに与え、それぞれの領地として分けられた。彼らはシホンの地、ヘシュボンの王の地と、バシャンの王オグの地を所有した。
22Potom dal jsi jim království a národy, kteréž jsi rozehnal do koutů, tak že dědičně obdrželi zemi Seonovu, a zemi krále Ezebon, i zemi Oga krále Bázan.
23その子らを空の星のように増やし、先祖たちに、入って所有せよと言われた地へ導き入れられた。
23Syny pak jejich rozmnožil jsi jako hvězdy nebeské, a uvedl jsi je do země, o kteréž jsi byl řekl otcům jejich, že do ní vejdou, aby jí vládli.
24「子らは入って地を所有した。あなたはその地の住民カナン人を彼らの前に屈服させ、王たちも地の民も彼らの手に渡し、思いのままに扱わせた。
24Nebo všedše synové, dědičně obdrželi zemi tu, když jsi snížil před nimi obyvatele té země Kananejské, a dals je v ruku jejich, i krále jejich, i národy té země, aby s nimi nakládali podlé vůle své.
25彼らは城壁のある町々と肥沃な地を取り、あらゆる良いもので満ちた家、掘られた貯水槽、ぶどう園、オリーブ園、豊かな果樹を所有した。彼らは食べて満ち足り、太り、あなたの大いなる恵みを喜び楽しんだ。
25A tak vzali města hrazená i pole úrodná, a dědičně ujali domy plné všeho dobrého, studnice vykopané, vinice a olivoví, i stromoví ovoce nesoucí velmi mnohé. I jedli, a nasyceni jsouce, vytyli, a v dobrodiní tvém hojném rozkoší oplývali.
26「それでも彼らは不従順となり、あなたに逆らい、律法を背後に投げ捨て、あなたに立ち返らせようと警告した預言者たちを殺し、ひどい冒瀆を重ねた。
26Když pak popouzejíce tě, zprotivili se tobě, zavrhše zákon tvůj za hřbet svůj, a proroky tvé zmordovali, kteříž jim osvědčovali, aby je obrátili k tobě, a dopouštěli se velikého rouhání,
27そこであなたは、彼らを苦しめる敵の手に渡された。苦難のとき、彼らが叫び求めると、あなたは天から聞き、豊かなあわれみによって救う者たちを与え、敵の手から救い出された。
27Dával jsi je v ruku nepřátel jejich, kteříž je ssužovali. A když v čas ssoužení svého volali k tobě, tys je s nebe vyslýchal, a podlé mnohých slitování svých dával jsi jim vysvoboditele, kteříž je vysvobozovali z ruky nepřátel jejich.
28しかし安息を得ると、彼らは再び御前に悪を行った。それであなたは彼らを敵の手に任せ、敵に支配させられた。それでも彼らが立ち返って叫び求めると、天から聞き、あわれみによって幾度も救い出された。
28Mezitím, jakž jen oddechnutí měli, zase znovu činili zlé před tebou, a protož pouštěl jsi je v ruku nepřátel jejich, aby panovali nad nimi. Když se pak opět obrátili, a křičeli k tobě, tys je s nebe vyslýchal a vysvobozoval podlé slitování svých po mnohé časy.
29彼らを律法に立ち返らせようと警告された。しかし彼らは高ぶり、戒めに聞き従わず、定めに背いて罪を犯した。人はそれを行うなら、それによって生きるのに。彼らは背を向け、うなじを固くし、聞こうとしなかった。
29A napomínals jich, abys je obrátil k zákonu svému, ale oni pyšně sobě počínali, a neposlouchali přikázaní tvých, a proti soudům tvým hřešili, v nichžto, činil-li by je člověk, byl by živ. Nýbrž plece svého uchylujíce, šíji svou zatvrzovali, a neposlouchali.
30長い年月、あなたは彼らを忍び、預言者たちを通して、あなたの霊によって警告された。それでも彼らは耳を傾けなかった。それゆえ、その地の諸国の民の手に渡された。
30A však shovíval jsi jim po mnohá léta, osvědčuje jim duchem svým skrze proroky své, a když neposlouchali, dal jsi je v ruku národům zemí.
31「それでも、豊かなあわれみによって、彼らを滅ぼし尽くさず、見捨てもされなかった。あなたは恵み深く、あわれみ深い神だからである。
31Ale pro slitování svá mnohá nedals jim do konce zahynouti, aniž jsi jich opustil, proto že jsi Bůh milostivý a lítostivý.
32それゆえ今、私たちの神よ。大いなる、力強い、恐るべき神、契約と慈しみを守られる方よ。アッシリアの王たちの時代から今日まで、私たちと、私たちの王、君、祭司、預言者、先祖、あなたのすべての民に臨んだ苦難を、どうか小さなことと見なさないでください。
32Nyní tedy, ó Bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství, nechť to není u tebe za málo, že ty všecky těžkosti na nás přišly, na krále naše, knížata naše, kněží naše, proroky naše i na otce naše, a na všecken lid tvůj, hned ode dnů králů Assyrských, až do tohoto dne,
33私たちに臨んだすべてのことにおいて、あなたは正しい。あなたは真実を行われたが、私たちは悪を行った。
33Ačkoli ty jsi spravedlivý ve všech těch věcech, kteréž přišly na nás. Nebo jsi spravedlivě to učinil, ale my jsme bezbožně činili.
34私たちの王、君、祭司、先祖は、あなたの律法を守らず、戒めにも、彼らに与えられた警告にも耳を傾けなかった。
34I králové naši, knížata naše, kněží naši i otcové naši neplnili zákona tvého, aniž šetřili přikázaní tvých a svědectví tvých, jimiž se jim osvědčoval.
35彼らは自分たちの王国にあっても、あなたが与えられた大いなる恵みの中でも、彼らの前に与えられた広く肥沃な地にあっても、あなたに仕えず、悪い行いから立ち返らなかった。
35Nebo oni v království svém a v dobrodiní tvém hojném, kteréž jsi jim ukazoval, a v zemi široké a úrodné, kterouž jsi jim dal, nesloužili tobě, aniž se odvrátili od činů svých zlých.
36「見よ、私たちは今日、しもべとなっている。先祖たちに、その実と良いものを食べるために与えられた地で、見よ、私たちはしもべとなっている。
36Aj, my jsme dnes manové, a to v zemi, kterouž jsi dal otcům našim, aby jedli ovoce její a dobré věci její, aj, jsme v ní manové.
37この地は、私たちの罪のゆえにあなたが立てられた王たちのために、多くの実りを生み出している。彼らは思いのままに、私たちの体と家畜を支配している。私たちは大きな苦難の中にいる。
37Jižť úrody své vydává v hojnosti králům, kteréž jsi postavil nad námi pro hříchy naše, a oniť i nad těly našimi se potřásají, i nad hovady našimi podlé vůle své, tak že jsme u veliké úzkosti.
38このすべてのゆえに、私たちは確かな契約を結んで書き記し、指導者たち、レビ人、祭司たちがこれに印を押す。」
38Se vším však tím činíme smlouvu nepohnutelnou, i zapisujeme, kteréž potvrzují knížata naše, Levítové naši, i kněží naši.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.