4 Mojžíšova 32
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho, a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád, ano místo to místo příhodné pro dobytek.
1And the sons of Ruben and Gad had many flocks of cattle, and their substance in beasts was infinite. And when they saw the lands of Jazer and Galaad fit for feeding cattle,
2Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben, mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění, řkouce:
2They came to Moses and Eleazar the priest, and the princes of the multitude, and said:
3Atarot a Dibon, a Jazer a Nemra, Ezebon a Eleale, a Saban a Nébo a Beon,
3Ataroth, and Dibon, and Jazer, and Nemra, Hesebon, and Eleale, and Saban, and Nebo, and Beon,
4Země, kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským, jest země příhodná ku pastvě dobytku, a my služebníci tvoji máme drahně dobytka.
4The land, which the Lord hath conquered in the sight of the children of Israel, is a very fertile soil for the feeding of beasts: and we thy servants have very much cattle:
5(Protož řekli:) Jestliže jsme nalezli milost před očima tvýma, nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství, ať nechodíme za Jordán.
5And we pray thee, if we have found favour in thy sight, that thou give it to us thy servants in possession, and make us not pass over the Jordan.
6I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben: Což bratří vaši půjdou sami k boji, a vy zde zůstanete?
6And Moses answered them: What, shall your brethren go to fight, and will you sit here?
7I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin?
7Why do ye overturn the minds of the children of Israel, that they may not dare to pass into the place which the Lord hath given them?
8Takť jsou učinili otcové vaši, když jsem je poslal z Kádesbarne, aby prohlédli zemi tu.
8Was it not thus your fathers did, when I sent from Cadesbarne to view the land?
9Kteřížto, když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi, potom vrátivše se, odvrátili mysl synů Izraelských, aby nešli do země, kterouž dal jim Hospodin.
9And when they were come as far as the valley of the cluster, having viewed all the country, they overturned the hearts of the children of Israel, that they should not enter into the coasts, which the Lord gave them.
10Èímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten, přisáhl, řka:
10And he swore in his anger, saying:
11Zajisté že lidé ti, kteříž vyšli z Egypta, od dvadcítiletých a výše, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, nebo ne cele následovali mne,
11If these men, that came up out of Egypt, from twenty years old and upward, shall see the land, which I promised with an oath to Abraham, Isaac, and Jacob: because they would not follow me,
12Kromě Kálefa, syna Jefonova Cenezejského, a Jozue, syna Nun, nebo cele následovali Hospodina.
12Except Caleb the son of Jephone the Cenezite, and Josue the son of Nun: these have fulfilled my will.
13I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a učinil, aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let, dokudž nezahynul všecken ten věk, kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma.
13And the Lord being angry against Israel, led them about through the desert forty years, until the whole generation, that had done evil in his sight, was consumed.
14A hle, vy nastoupili jste na místo otců svých, plémě lidí hříšných, abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele.
14And behold, said he, you are risen up instead of your fathers, the increase and offspring of sinful men, to augment the fury of the Lord against Israel.
15Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto.
15For if you will not follow him, he will leave the people in the wilderness, and you shall be the cause of the destruction of all.
16Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým,
16But they coming near, said: We will make sheepfolds, and stalls for our cattle, and strong cities for our children:
17Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země.
17And we ourselves will go armed and ready for battle before the children of Israel, until we bring them in unto their places. Our little ones, and all we have, shall be in walled cities, for fear of the ambushes of the inhabitants.
18Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým;
18We will not return into our houses until the children of Israel possess their inheritance:
19Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce.
19Neither will we seek any thing beyond the Jordan, because we have already our possession on the east side thereof,
20I odpověděl jim Mojžíš: Jestliže učiníte tak, jakž jste mluvili, a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji,
20And Moses said to them: If you do what you promise, go on well appointed for war before the Lord:
21A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem, dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své,
21And let every fighting man pass over the Jordan, until the Lord overthrow his enemies:
22A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem: potom navrátíte se, a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem.
22And all the land be brought under him, then shall you be blameless before the Lord and before Israel, and you shall obtain the countries that you desire, before the Lord.
23Pakli neučiníte toho, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že pomsta vaše přijde na vás.
23But if you do not what you say, no man can doubt but you sin against God: and know ye, that your sin shall overtake you.
24Stavějte sobě tedy města pro dítky, a stáje pro dobytky své, a což vyšlo z úst vašich, učiňte.
24Build therefore cities for your children, and folds and stalls for your sheep and beasts, and accomplish what you have promised.
25I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi, řka: Služebníci tvoji učiní, jakž pán náš rozkazuje.
25And the children of Gad and Ruben said to Moses: We are thy servants, we will do what my lord commandeth.
26Dítky naše a ženy naše, dobytek náš a všecka hovada naše, tu zůstanou v městech Galád,
26We will leave our children, and our wives and sheep and cattle, in the cities of Galaad:
27Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji, jakož mluví pán můj.
27And we thy servants all well appointed will march on to the war, as thou, my lord, speakest.
28I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue, synu Nun, a předním v čeledech pokolení synů Izraelských,
28Moses therefore commanded Eleazar the priest, and Josue the son of Nun, and the princes of the families of all the tribes of Israel, and said to them:
29A řekl jim: Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem, a byla by již podmaněna země před vámi, dáte jim zemi Galád k vládařství.
29If the children of Gad, and the children of Ruben pass with you over the Jordan, all armed for war before the Lord, and the land be made subject to you: give them Galaad in possession.
30Pakli by nešli v odění s vámi, tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán.
30But if they will not pass armed with you into the land of Chanaan, let them receive places to dwell in among you.
31I odpověděli synové Gád a synové Ruben, řkouce: Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým, tak učiníme:
31And the children of Gad, and the children of Ruben answered: As the Lord hath spoken to his servants, so will we do:
32My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán, a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu.
32We will go armed before the Lord into the land of Chanaan, and we confess that we have already received our possession beyond the Jordan.
33Tedy dal jim Mojžíš, synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses, syna Jozefova, království Seona, krále Amorejského, a království Oga, krále Bázanského, zemi s městy jejími při pomezích, i města země té všudy vůkol.
33Moses therefore gave to the children of Cad and of Ruben, and to the half tribe of Manasses the son of Joseph, the kingdom of Sehon king of the Amorrhites, and the kingdom of Og king of Basan, and their land and the cities thereof round about.
34A vzdělali synové Gád, Dibon, Atarot a Aroer,
34And the sons of Cad built Dibon, and Ataroth, and Aroer,
35A Atrot, Sofan, Jazer a Jegbaa,
35And Etroth, and Sophan, and Jazer, and Jegbaa,
36A Betnemra a Betaran, města hrazená, a stáje pro dobytky.
36And Bethnemra, and Betharan, fenced cities, and folds for their cattle.
37Synové pak Ruben vystavěli Ezebon, Eleale a Kariataim,
37But the children of Ruben built Hesebon, and Eleale, and Cariathaim,
38A Nébo a Balmeon, změnivše jim jména; také Sabma, a dali jiná jména městům, kteráž vzdělali.
38And Nabo, and Baalmeon (their names being changed) and Sabama: giving names to the cities which they had built.
39Táhli pak synové Machir, syna Manassesova, do Galád, a vzavše tu krajinku, vyhnali Amorejského, kterýž tam bydlil.
39Moreover the children of Machir, the son of Manasses, went into Galaad, and wasted it, cutting off the Amorrhites, the inhabitants thereof.
40I dal Mojžíš zemi Galád Machirovi, synu Manassesovu, a bydlil v ní.
40And Moses gave the land of Galaad to Machir the son of Manasses, and he dwelt in it.
41Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich, a nazval je vsi Jairovy.
41And Jair the son of Manasses went, and took the villages thereof, and he called them Havoth Jair, that is to say, the villages of Jair.
42Nobe také táhl, a vzal Kanat a městečka jeho, a nazval je Nobe od jména svého.
42Nobe also went, and took Canath with the villages thereof: and he called it by his own name, Nobe.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.