1 Corintios
Chapter 11
Reina-Valera 1909
vs Kralice Bible (1613)
Aa
Text size
Line width
Verse numbers

1 Corintios 11

Reina-Valera 1909
Kralice Bible (1613)
1SED imitadores de mí, así como yo de Cristo.
1Následovníci moji buďte, jako i já Kristův.
2Y os alabo, hermanos, que en todo os acordáis de mí, y retenéis las instrucciones mías , de la manera que os enseñé.
2Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte.
3Mas quiero que sepáis, que Cristo es la cabeza de todo varón; y el varón es la cabeza de la mujer; y Dios la cabeza de Cristo.
3Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh.
4Todo varón que ora ó profetiza cubierta la cabeza, afrenta su cabeza.
4Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou.
5Mas toda mujer que ora ó profetiza no cubierta su cabeza, afrenta su cabeza; porque lo mismo es que si se rayese.
5Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila.
6Porque si la mujer no se cubre, trasquílese también: y si es deshonesto á la mujer trasquilarse ó raerse, cúbrase.
6Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí.
7Porque el varón no ha de cubrir la cabeza, porque es imagen y gloria de Dios: mas la mujer es gloria del varón.
7Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest.
8Porque el varón no es de la mujer, sino la mujer del varón.
8Nebo není muž z ženy, ale žena z muže.
9Porque tampoco el varón fué criado por causa de la mujer, sino la mujer por causa del varón.
9Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
10Por lo cual, la mujer debe tener señal de potestad sobre su cabeza, por causa de los ángeles.
10Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly.
11Mas ni el varón sin la mujer, ni la mujer sin el varón, en el Señor.
11Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu.
12Porque como la mujer es del varón, así también el varón es por la mujer: empero todo de Dios.
12Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha.
13Juzgad vosotros mismos: ¿es honesto orar la mujer á Dios no cubierta?
13Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu.
14La misma naturaleza ¿no os enseña que al hombre sea deshonesto criar cabello?
14Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?
15Por el contrario, á la mujer criar el cabello le es honroso; porque en lugar de velo le es dado el cabello.
15Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí.
16Con todo eso, si alguno parece ser contencioso, nosotros no tenemos tal costumbre, ni las iglesias de Dios.
16Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží.
17Esto empero os denuncio, que no alabo, que no por mejor sino por peor os juntáis.
17Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte.
18Porque lo primero, cuando os juntáis en la iglesia, oigo que hay entre vosotros disensiones; y en parte lo creo.
18Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím.
19Porque preciso es que haya entre vosotros aun herejías, para que los que son probados se manifiesten entre vosotros.
19Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi.
20Cuando pues os juntáis en uno, esto no es comer la cena del Señor:
20A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti,
21Porque cada uno toma antes para comer su propia cena; y el uno tiene hambre, y el otro está embriagado.
21Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil.
22Pues qué, ¿no tenéis casas en que comáis y bebáis? ¿ó menospreciáis la iglesia de Dios, y avergonzáis á los que no tienen? ¿Qué os diré? ¿os alabaré? En esto no os alabo.
22A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Èili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím.
23Porque yo recibí del Señor lo que también os he enseñado: Que el Señor Jesús, la noche que fué entregado, tomó pan;
23Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb,
24Y habiendo dado gracias, lo partió, y dijo: Tomad, comed: esto es mi cuerpo que por vosotros es partido: haced esto en memoria de mí.
24A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku.
25Asimismo tomó también la copa, después de haber cenado, diciendo: Esta copa es el nuevo pacto en mi sangre: haced esto todas las veces que bebiereis, en memoria de mí.
25Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku.
26Porque todas las veces que comiereis este pan, y bebiereis esta copa, la muerte del Señor anunciáis hasta que venga.
26Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde.
27De manera que, cualquiera que comiere este pan ó bebiere esta copa del Señor indignamente, será culpado del cuerpo y de la sangre del Señor.
27A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně.
28Por tanto, pruébese cada uno á sí mismo, y coma así de aquel pan, y beba de aquella copa.
28Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí.
29Porque el que come y bebe indignamente, juicio come y bebe para sí, no discerniendo el cuerpo del Señor.
29Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně.
30Por lo cual hay muchos enfermos y debilitados entre vosotros; y muchos duermen.
30Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí,
31Que si nos examinásemos á nosotros mismos, cierto no seríamos juzgados.
31Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni.
32Mas siendo juzgados, somos castigados del Señor, para que no seamos condenados con el mundo.
32Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni.
33Así, que, hermanos míos, cuando os juntáis á comer, esperaos unos á otros.
33A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte.
34Si alguno tuviere hambre, coma en su casa, porque no os juntéis para juicio. Las demás cosas ordenaré cuando llegare.
34Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.