Lucangundru 9
Testamenta Marra (Dieri New Testament)Translation
Testamenta Marra (Dieri New Testament)
Kralice Bible (1613)
1Nulu mili marapratjana ja mandru nunkani karkana wonti, ja tanangu pirnala ja ngurula jinkina wonti kutji murumuru pratjanaia, ja muntjandru tepi ngankala.
1I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.
2Ja Nulu tanana jinpana wonti Godaia mililandru ngujangujara jinkila, ja kana muntja tepi ngankala.
2I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.
3Ja Nau tanangu jatana wonti: „Panila paltuni manianimai; wata wonapita, wata billi, wata buka, wata mardatandra; jura bakana wata kati mandru ngamalkananto.
3A řekl jim: Nic nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.
4Ja mina pungani jura matja wirina, naka ngamanimai, ja nakandru wirarianimai.
4A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.
5Ja worderuntjali jurana wata patala nganai, nunkangupini ngurandru dunkanimai, ja bakana puturu jurani tidnandru kantikantianimai malka nganala tanangu.“
5A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim.
6Tana wapana kurana wonti, ja ngura kulno ja kulnuni palkingana wonti, paruparu ngantjani jaura kaukaubala ja tepi ngankala.
6I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.
7Herodili mitaia kapakaparali pratjana ngarana, mina nunkangundru pantjinani, nau japali nganana wonti, ngangau palpa jatana wonti: „Johannes narindru matja jiritjina.“
7Uslyšel pak Herodes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých,
8Palpa: „Elias wondraterina warai;“ palpa: „Propheta kulno warula narindru matja jiritjina.“
8A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal.
9Ja Herodes jatana wonti: „Nina Johannes mangatandra ngato wokaribana paraia: ja worana Naupini nganai, nunkangundru ngato jenia ngarai?“ Ja nulu ngantjana wonti nina najila.
9I řekl Herodes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti.
10Ja Apostela matja tikana, tanali nunkangu kaukaubana wonti, mina pirnala tanali ngankanala; ja Nulu tanana tjirimalkana wonti, ja ngura kulnuja, tala nunkani Bethsaida, kutingana wonti.
10Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida.
11Kana wolarali jenia ngujamana, tana nunkangu karipaterina wonti; ja Nulu tanana patana wonti, ja tanangu Godaia mililandru kaukaubana wonti, ja kana muntja Nulu tepi ngankana wonti.
11To když zvěděli zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.
12Ditji kunarkuni mili marapratjana ja mandru nunkangu wokarana wonti ja jatana wonti: „Kana wolara jinpau, ngangau tanaia ngura pirnani ja wakani wirinanto bukaia; ngangau ngaiana ninkida pitarani nganai.“
12Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte učedlníků, řekli jemu: Rozpusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém.
13Nau tanangu jatana wonti: „Jura tanangu jinkianau tajinanto!“ Tana jatana wonti: „Ngaiani ninkida windri buka ngunku mara wora ja paru mandru ngamalkai; ngaiani kara wapananto, ja tanangupini kana wolarani buka burungankananto?“
13I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů?
14Ngangau tana kana 5000 nganana wonti. Nau milini nunkanani jatana wonti: „Tanaia ngamana ngarinanto witta kulno ja kulno, milingeru marapratjana pota mara wora.“
14Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým: Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti.
15Ja tanali jeruja ngankana wonti, ja pratjana ngamana ngarina wonti.
15I učinili tak, a posadili se všickni.
16Nulu buka ngunku mara wora ja paru mandru patana wonti ja pariwilpani najina tarana wonti, ja tanana ngurungutana wonti, ja tanana wokaribana wonti, ja milini nunkanani jinkina wonti, tana kana wolarani jinkinanto.
16A vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhlédl v nebe a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup.
17Ja tanali tajina wonti ja jerturina wonti, ja tanali buka worduwordu kampana wonti billi marapratjana ja mandru manamiri.
17I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů.
18Ja jendranguta Nau kulnulu ngatjinani, mili nunkangu jurborina wonti; ja Nulu tanana jekibana wonti ja jatana wonti: „Mina kana jatai, worana ngani?“
18I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové?
19Tanali kalabana wonti ja jatana wonti: „Johannes multibanietja; palpa Elias; palpa jatai Propheta kulno warula matja jiritjina.“
19A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal.
20Nau tanangu jatana wonti: „Mina jura jatai, worana ngani nganai?“ Petrulu kalabana wonti ja jatana wonti: „Godaia Christus.“
20I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího.
21Nulu tanana daudauana wonti, ja tanangu jirijiribana wonti, wata kulnuni jenia kaukaubala.
21A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili,
22Nau jatana wonti: „Kanaia Ngatamura pirna ketjaketjananto, ja pinaru worali ja Priesta pirnali ja jaura jinkinietjali ninaia worala nganai ja nari ngankala nganai, ja ditjini parkulani Nau jiritjila nganai.“
22Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákoníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
23Nau pratjanani jatana wonti: „Warle ngantjai ngakangu karipaterila, nau munta panila ngundrateriatimai, ja nulu kunarku nunkani ditji pratjanani maniatimai, ja ngakangu karipateriatimai.
23I pravil ke všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
24Ngangau warle tepi nunkani ngantjai kulkala, nulu nina tintala nganai; ja warle tepi nunkani tinkai ngakangundru, nulu nina kulkala nganai.
24Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováť ji.
25Ngangau jenia kanani ngumu nganai kara, nulu mita maru maninani, ja munta tintaterinani kara, nandraterinani kara?
25Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal?
26Ngangau worananau ngakangundru ja ngakani jaurandru nintali nganai, nunkangundru bakana Kanaia Ngatamura nintali nganala nganai, Nau nunkanani, ja ngaperaia, ja angela kulikiria pirnalani wokarala nganai.
26Neb kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otce svého i svatých andělů.
27Morlalu ngani jurangu jatai: Tanangundru palpa, ninkida terkala wapaia, tanalipini nari wata wontjala nganai, tanali Godaia milila najinantulu.“
27Ale pravímť vám jistě: Jsouť někteří z těch, jenž tuto stojí, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží.
28Jendranguta Nulu tanapini jaura matja mudana, ditji mara wora ja parkulani, Nulu Petrus ja Johannes ja Jakobus patana wonti, ja mardawonpaia tarana wonti ngatjila.
28I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.
29Ja Nau ngatjinani, mudla nunkani njeranjerarina wonti, ja kati nunkani bulurina wonti ja kintjalkururina wonti.
29A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí.
30Ja mai, kana mandru nunkangu ngankamalina wonti, pudla Moses ja Elias nganana wonti.
30A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.
31Pudla pirnalali wondraterina wonti, ja mudana nunkani kaukaubana wonti, nina Nulu morlalu ngankananto Jerusalemini.
31Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě.
32Petrus ja pudla nunkangunto jindina wonti; ngangau tanali matja tepi ngamana, tanali pirnala nunkani najina wonti, ja kana mandru nunkangunto terkanani.
32Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním.
33Ja jendranguta pudla nunkangundru kutinganani, Petrus Jesungu jatana wonti: „Kaparajai, ninkida ngaianangu ngumu nganai; ngaiani punga parkulu wotila nganai, jinkani kulno, Mosini kulno, ja Eliani kulno;“ ja nau ko nganana wonti, mina nau jatai.
33I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tuto tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví.
34Nau jenia jatana, talara palku wokarana wonti ja tanana walpadakana wonti; ja tana japali pirna pantjina wonti, pudla talara palkuni wirinani.
34A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak učedlníci, když oni vcházeli do oblaku.
35Ja ngaiala kulno talara palkundru pantjina wonti ja jatana wonti: „Naupini Ngatamura ngantjalu ngakani nganai; ninaia ngaraiatinimai!“
35I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest Syn můj milý, jeho poslouchejte.
36Ja nau ngaiala pantjinani, tanali Jesus kulnulu mankamankana wonti. Ja tana ngapu nganana wonti, ja wata kulnuni tanangupini ditjini kaukaubana wonti nunkangundru, mina tanali matja najina.
36A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničehož z těch věcí, kteréž jsou viděli.
37Jendranguta ditji kulnuni, tana mardawonpandru matja ngarina, kana wolara nunkangu jurborina wonti.
37Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý.
38Ja mai, kana kulno kana wolarandru maritjina wonti ja jatana wonti: „Ngujangujara jinkinietjajai, ngani jinkangu ngatjiai, ngatamura kunakulno ngakani najiau.
38A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebť jediného toho mám.
39Ja mai, kutjieli nina patai, ja nurujeli nau maritjiai, ja nulu nina diadialkai, jeruja nau ngaltja wiltjiwiltjiriai, ja mankali nau nunkangundru kutingai ja nandrai.
39A aj, duch jej napadá, a on ihned křičí, a sliní se, a ďábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím.
40Ja ngani milini jinkanani ngatjina warai, tanali nina dunkalkananto, ja tanaia ngandandarina warai.“
40I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.
41Jesujeli kalabana wonti ja jatana wonti: „Jidni nguja gilbarinietja ja tjautjau, wintaranaia ngani jurangu jela nganai? Wintaranaia ngato jurana ngamalkala nganai? Ngatamura jinkani ninkidani padakanimai!“
41I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Přiveď sem syna svého.
42Nau karakara wokaranani, kutjieli nina patana wonti, ja nina matala ngankana wonti; ja Jesujeli kutji murumuru dikidikibana wonti, ja nina kanku tepi ngankana wonti, ja nina ngaperani nunkanani nakaldra jinkina tikana wonti.
42A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho.
43Pratjana Godaia pirnalandru ngaruparana wonti. Tana pratjana ngaruparanani pratjanandru, mina Jesujeli matja ngankana, Nau milini nunkanani jatana wonti:
43I divili se náramně všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým:
44„Tananapini jaura talpali patanimai; ngangau tanali Kanaia Ngatamura kana marani ngulkujeli jinkila nganai.“
44Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.
45Tanali ninapini jaura wata ngujamana wonti, ja jenia tanangu kurukuru nganana wonti, tanali jenia wata patananto; ja tana japali nganana wonti, nina jenia jaurandru jakalkala.
45Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu.
46Ja tanali ngundrana wonti, worana morla pirna nganai tanangundru.
46I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl větší.
47Jesujeli tanani ngarali ngundranani ngujamana, Nulu kupa waka kulno patana wonti, ja nina nunkangu karakara terkibana wonti.
47Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podle sebe,
48Ja tanangu jatana wonti: „Warle ninapini kupa patai ngakani talandru, nulia ngana patai; ja warle ngana patai, nulia ninapini patai, Nulia ngana jinpanala. Ngangau worana jurangundru pratjanani waka nganai, nauja pirna nganala nganai.“
48A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.
49Johannili kalabana wonti ja jatana wonti: „Kaparajai, ngaiani kulno najina paraia, nulu talani jinkanani kutji dunkalkanani, ja ngaiani nina daudauana paraia, ngangau nau wata ngaianingunto wapai.“
49I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi.
50Ja Jesus nunkangu jatana wonti: „Wata daudauanau; ngangau worana wata tula ngaianani nganai, nau kamaneli ngaianani.“
50I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest.
51Jendranguta, ditji nunkani miririnani, nau puntina wonti, ja Nulu mudlamudla kurana wonti Jerusalemia palkala.
51I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho vzhůru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma,
52Ja Nulu mili jinpana wonti manununkaninkari, ja tana palkana wonti Samarita ngura wakaia, nunkani ngankingala.
52Že poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu zjednali hospodu.
53Ja tanali nina wata patana wonti, ngangau Nulu mudlamudla kurana wonti Jerusalemia palkala.
53I nepřijali ho, protože obličej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.
54Ja milieli nunkanali Jokabus ja Johannes jenia najina, pudla jatana wonti: „Kaparajai, jidni jertapaterinani, ngali jirijiribananto turu pariwilpandru godananto, tanana julkananto, worderu Eliali ngankana wonti?“
54A viděvše to učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš učinil?
55Jesujeli najina karitjina wonti ja pudlana daudauana wonti ja jatana wonti: „Judla wata milkila, mina Jaolaia kupa judla nganai.
55A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.
56Ngangau Kanaia Ngatamura wata wokarana warai kanaia tepi teribala, a‐ai, kulkala.“ Ja tana ngura kulnuja palkana wonti.
56Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného městečka.
57Jendranguta tana paltuni wapanani, kulno nunkangu jatana wonti: „Ngani jinkangu karipaterila nganai, woderi jidni paruparu wapanani, Kaparajai.“
57Stalo se pak, když šli cestou, řekl jemu jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš.
58Ja Jesus nunkangu jatana wonti: „Kintala jampali minka ngamalkai, ja paiali ngaranani kunjila ngamalkai, ja Kanaia Ngatamurajeli piri pani ngamalkai, wodajeri kukadi terkala.“
58I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
59Nau kulnuni jatana wonti: „Ngakangu karipateriau!“ Nau jatana wonti: „Kaparajai, ngakangu manuni kurau, ngani ngopera wopananto ngaperi ngakani todila.“
59I řekl k jinému: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, dopusť mi prve jíti a pochovati otce mého.
60Jesus nunkangu jatana wonti: „Narieli muntali nari tanani todinanto, jidni wapau, ja Godaia mililandru kaukaubau.“
60I dí jemu Ježíš: Nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.
61Bakana kulno jatana wonti: „Ngani jinkangu karipaterila nganai, Kaparajai, ngopera ngakangu manuni kurau, ngani ngakani nguralandru daninanto, tana ngakani pungani ngamai.“
61I řekl opět jiný: Půjdu za tebou, Pane, ale prve dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domu mém.
62Jesus nunkangu jatana wonti: „Wata kulno, nulu mara nunkani mita bakuni potuni kurai, ja worakalina tikana najiai, talku nganai Godaia mililani.“
62Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.