1 Korintským 7
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati.
1Now concerning the thing whereof you wrote to me: It is good for a man not to touch a woman.
2Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého.
2But for fear of fornication, let every man have his own wife, and let every woman have her own husband.
3Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži.
3Let the husband render the debt to his wife, and the wife also in like manner to the husband.
4Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena.
4The wife hath not power of her own body, but the husband. And in like manner the husband also hath not power of his own body, but the wife.
5Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši.
5Defraud not one another, except, perhaps, by consent, for a time, that you may give yourselves to prayer; and return together again, lest Satan tempt you for your incontinency.
6Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu.
6But I speak this by indulgence, not by commandment.
7Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak.
7For I would that all men were even as myself: but every one hath his proper gift from God; one after this manner, and another after that.
8Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já.
8But I say to the unmarried, and to the widows: It is good for them if they so continue, even as I.
9Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se.
9But if they do not contain themselves, let them marry. For it is better to marry than to be burnt.
10Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej.
10But to them that are married, not I but the Lord commandeth, that the wife depart not from her husband.
11Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy.
11And if she depart, that she remain unmarried, or be reconciled to her husband. And let not the husband put away his wife.
12Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí.
12For to the rest I speak, not the Lord. If any brother hath a wife that believeth not, and she consent to dwell with him, let him not put her away.
13A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho.
13And if any woman hath a husband that believeth not, and he consent to dwell with her, let her not put away her husband.
14Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou.
14For the unbelieving husband is sanctified by the believing wife; and the unbelieving wife is sanctified by the believing husband: otherwise your children should be unclean; but now they are holy.
15Pakliť nevěřící odjíti chce, nechať jde. Neníť manem bratr neb sestra v takové věci, ale ku pokoji povolal nás Bůh.
15But if the unbeliever depart, let him depart. For a brother or sister is not under servitude in such cases. But God hath called us in peace.
16A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu?
16For how knowest thou, O wife, whether thou shalt save thy husband? Or how knowest thou, O man, whether thou shalt save thy wife?
17Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím.
17But as the Lord hath distributed to every one, as God hath called every one, so let him walk: and so in all churches I teach.
18Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřezání; pakli kdo v neobřízce povolán, neobřezuj se.
18Is any man called, being circumcised? let him not procure uncircumcision. Is any man called in uncircumcision? let him not be circumcised.
19Nebo obřízka nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích.
19Circumcision is nothing, and uncircumcision is nothing: but the observance of the commandments of God.
20Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej.
20Let every man abide in the same calling in which he was called.
21Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej.
21Wast thou called, being a bondman? care not for it; but if thou mayest be made free, use it rather.
22Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristův.
22For he that is called in the Lord, being a bondman, is the freeman of the Lord. Likewise he that is called, being free, is the bondman of Christ.
23Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští.
23You are bought with a price; be not made the bondslaves of men.
24Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem.
24Brethren, let every man, wherein he was called, therein abide with God.
25O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti.
25Now concerning virgins, I have no commandment of the Lord; but I give counsel, as having obtained mercy of the Lord, to be faithful.
26Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti.
26I think therefore that this is good for the present necessity, that it is good for a man so to be.
27Přivázán-lis k ženě, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy.
27Art thou bound to a wife? seek not to be loosed. Art thou loosed from a wife? seek not a wife.
28Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím.
28But if thou take a wife, thou hast not sinned. And if a virgin marry, she hath not sinned: nevertheless, such shall have tribulation of the flesh. But I spare you.
29Ale totoť vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náležíť tedy, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli.
29This therefore I say, brethren; the time is short; it remaineth, that they also who have wives, be as if they had none;
30A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli,
30And they that weep, as though they wept not; and they that rejoice, as if they rejoiced not; and they that buy, as though they possessed not;
31A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa.
31And they that use this world, as if they used it not: for the fashion of this world passeth away.
32A já bych rád chtěl, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu.
32But I would have you to be without solicitude. He that is without a wife, is solicitous for the things that belong to the Lord, how he may please God.
33Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě.
33But he that is with a wife, is solicitous for the things of the world, how he may please his wife: and he is divided.
34Rozdílnéť jsou jistě žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci světa, kterak by se líbila muži.
34And the unmarried woman and the virgin thinketh on the things of the Lord, that she may be holy both in body and in spirit. But she that is married thinketh on the things of the world, how she may please her husband.
35Totoť pak pravím proto, abych vám to, což jest užitečnějšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti.
35And this I speak for your profit: not to cast a snare upon you; but for that which is decent, and which may give you power to attend upon the Lord, without impediment.
36Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá.
36But if any man think that he seemeth dishonoured, with regard to his virgin, for that she is above the age, and it must so be: let him do what he will; he sinneth not, if she marry.
37Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém, a není mu toho potřeba, ale v moci má vlastní vůli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí.
37For he that hath determined being steadfast in his heart, having no necessity, but having power of his own will; and hath judged this in his heart, to keep his virgin, doth well.
38A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí.
38Therefore, both he that giveth his virgin in marriage, doth well; and he that giveth her not, doth better.
39Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu.
39A woman is bound by the law as long as her husband liveth; but if her husband die, she is at liberty: let her marry to whom she will; only in the Lord.
40Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podle mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího.
40But more blessed shall she be, if she so remain, according to my counsel; and I think that I also have the spirit of God.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.