Nehemjáš 9
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Asang Khongca Bible (Eastern Khumi Chin, 2019)
1Potom dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce shromáždili se synové Izraelští, a postíce se v žíních, posypali se prstí,
1To khrah ni pumphae palito naah, Israelnawk loe maeto ah amkhueng o moe, buhzah o, kazii angzaeng o moe, lu nuiah maiphu ang phuih o.
2(Oddělilo se pak bylo símě Izraelské ode všech cizozemců), a stojíce, vyznávali hříchy své i nepravosti otců svých.
2Israel caanawk boih loe minawk kalah hoi kamhoe ah oh o, angmacae ohhaih ahmuen ah angdoet o moe, angmacae zaehaih, ampanawk mah sakpazae ih hmuennawk to taphong o.
3I stáli na místech svých, a čtli v knize zákona Hospodina Boha svého čtyřikrát za den, a čtyřikrát vyznávali a klaněli se Hospodinu Bohu svému.
3Angmacae ohhaih ahmuen ah angdoet o moe, nito thungah atue thumto thung angmacae Angraeng Sithaw ih kaalok to kroek o; kalah atue thumto thungah zaehaih taphong o moe, angmacae Angraeng Sithaw to bok o.
4Za tím vystoupivše na výstupek Levítský Jesua a Báni, Kadmiel, Sebaniáš, Bunni, Serebiáš, Báni a Chenani, volali hlasem velikým k Hospodinu Bohu svému.
4Thlung nuiah angdoe Jeshua, Bani, Kadmiel, Shebaniah, Bunni, Sherebiah, Bani, Khenani hoi Levi mah, angmacae ih Angraeng Sithaw to tha hoiah kawk o.
5A řekli Levítové ti, Jesua, Kadmiel, Báni, Chasabniáš, Serebiáš, Hodiáš, Sebaniáš a Petachiáš: Vstaňte, dobrořečte Hospodinu Bohu svému, od věků až na věky, a ať dobrořečí slavnému jménu jeho, a vyššímu nad každé dobrořečení i chválu.
5To pacoengah Levi kami, Jeshua, Kadmiel, Bani, Hashabniah, Sherebiah, Hodijah, Shebaniah hoi Pethahiah cae mah, angdoe oh loe, dungzan hoi dungzan khoek to nangmacae ih Angraeng Sithaw to tahamhoihaih paek oh; tahamhoihaih hoi saphawhaihnawk boih nuiah, na hmin lensawkhaih om nasoe.
6Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný, ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na ní, moře i všecko, což jest v nich, obživuješ také všecko, ano i vojska nebeská před tebou se sklánějí.
6Angraeng loe Nang ni, Angraeng loe nang khue ni; vannawk, kasang koek vannawk, cakaehnawk boih, long hoi athung ah kaom hmuennawk boih, tuipui hoi athung ah kaom hmuennawk boih to na sak moe, hinghaih na paek; van ih hmuennawk boih mah nang to ang bok o.
7Ty jsi, Hospodine, Bůh ten, kterýž jsi vyvolil Abrama, a vyvedl jej z Ur Kaldejských, a dal jsi jemu jméno Abraham.
7Nang loe Khaldea prae, Ur avang hoiah Abram to na qoih moe, Abraham, tiah ahmin phuikung ah na oh.
8A nalezl jsi srdce jeho věrné před sebou, a učinil jsi s ním smlouvu, že dáš zemi Kananejského, Hetejského, Amorejského, Ferezejského, Jebuzejského a Gergezejského, že dáš ji semeni jeho, a naplnils slova svá, nebo spravedlivý jsi ty.
8Anih loe nang khaeah oep kaom ah kho a sak, tiah na hnuk pongah, a caanawk khaeah, Kanaan, Hit, Amor, Periz, Jebus hoi Girgash kaminawk ih prae to paek hanah, anih hoi lokkamhaih na sak. Na sak ih lokkamhaih baktih toengah na koepsak.
9Popatřil jsi zajisté na trápení otců našich v Egyptě, a křik jejich vyslyšel jsi při moři Rudém.
9Kaicae ampanawk mah Izip prae thungah tongh o ih patanghaih to na hnuk moe, Tuipui kathim taeng ih nihcae hanghaih lok to na thaih pae.
10A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech služebnících jeho, i na všem lidu země jeho; nebo věděl jsi, že jsou pýchu provodili nad nimi. Èímž jsi dobyl sobě jména, jakž se to podnes vidí.
10Nihcae to Izip kaminawk mah amoekhaih hoiah pacaekthlaek pongah, Faro hoi anih ih tamnanawk boih, prae thung ih kaminawk boih khaeah angmathaih hoi dawnrai hmuen to nam tuengsak. To pongah nangmah hanah ahmin to na sak moe, vaihni ni khoek to cak poe.
11Nadto i moře jsi před nimi rozdělil, tak že přešli prostředkem moře po suše, a ty, jenž je stihali, uvrhl jsi do hlubin, jako kámen do vody veliké.
11Nihcae hmaa ah tui to na pakhoih pae moe, tuipui umli ah saoeng ah caeh baktih toengah nihcae to na caehsak; toe nihcae pacaekthlaek kaminawk loe kathuk tui thungah thlung kazit vah baktiah na vah.
12A sloupem oblakovým vodils je ve dne, a sloupem ohnivým v noci, osvěcuje jim cestu, kudy by jíti měli.
12Khodai ah tamai hoiah na zaeh moe, a caeh o haih loklam hnuksak hanah hmaithaw hoiah na zaeh.
13Potom jsi sstoupil na horu Sinai, a mluvil jsi s nimi s nebe, a vydal jsi jim soudy přímé a zákony pravé, ustanovení a přikázaní dobrá.
13Sinai mae ah nang zoh tathuk moe, van hoiah nihcae khaeah lok na thuih pae; katoeng lokcaekhaih, zaehhoihhaih kaaloknawk, kahoih lok takroekhaih hoi thuitaekhaih loknawk to nihcae hanah na paek.
14Též i sobotu svou svatou známu jsi jim učinil, a přikázaní, ustanovení i zákon vydals jim skrze Mojžíše, služebníka svého.
14Nihcae khaeah nangmah ih ciimcai Sabbath to na panoeksak, zaehhoihhaih dannawk, lok takroekhaih daan hoi thuitaekhaih daannawk to, na tamna Mosi khaeah na paek.
15Také i chléb s nebe dal jsi jim v hladu jejich, a vodu z skály vyvedl jsi jim v žízni jejich, a rozkázal jsi jim, aby šli a dědičně vládli zemí, kterouž jsi zdvihna ruku svou, přisáhl dáti jim.
15Zok amthlam o naah van hoiah takaw na paek moe, tui anghaeh o naah thlung thung hoiah tui to na paek; nihcae khae paek han lokkamhaih na sak baktih toengah prae thungah akun moe, prae to qawk ah toep hanah na thuih pae.
16Oni pak a otcové naši pyšně sobě počínali, a zatvrdivše šíji svou, neposlouchali přikázaní tvých.
16Toe kam panawk loe amoek o moe, palungthah o pongah, na paek ih loknawk to pazui o ai.
17Nýbrž hned nechtěli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné činy tvé, kteréž jsi působil při nich, a zatvrdivše šíji svou, ustavovali sobě vůdce, chtíce se navrátiti k porobení svému z zarputilosti své. Ty však, Bože, snadný k odpuštění, milostivý a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství, neopustils jich.
17Lok tahngai o ai, nihcae khaeah na sak pae ih dawnrai hmuennawk doeh poek o ai; palungthah o pongah, tamna ah oh o haih Izip prae ah amlaem let hanah, angmacae zaehoikung maeto suek o; toe nang loe zae tahmenkung Sithaw, tahmenhaih hoi palungnathaih na tawnh pongah, palung na phuisak ai moe, kathuk tahmenhaih to nam tuengsak, nihcae to na pahnawt sut ai.
18Ano i tehdáž, když sobě udělali tele slité a řekli: Tito jsou bohové tvoji, kteříž tě vyvedli z Egypta, a dopustili se velikého rouhání.
18Ue, nihcae loe angmacae han maitaw caa krang to sak o moe, Hae loe Izip prae thung hoi nangcae zaehoikung sithaw ah oh, tiah a thuih o moe, na hmin to set o sak;
19Ty však pro svá mnohá slitování neopustil jsi jich na poušti. Sloup oblakový neodcházel od nich ve dne, veda je po cestě, ani sloup ohnivý v noci, osvěcuje je a cestu, po níž jíti měli.
19toe Nang loe palung na sawk pongah, nihcae to praezaek ah na pahnawt sut ai; khodai ah nihcae caehhaih loklam patuek hanah, tamai nang khoengsak ving ai moe, khoving ah nihcae loklam hnuksak hanah hmaithaw doeh na duehsak ai.
20Nadto Ducha svého dobrého dal jsi k vyučování jich, manny své také neodjals od úst jejich, a vodu dal jsi jim v žízni jejich.
20Nihcae thuitaek hanah kahoih na Muithla to na paek; nihcae caak hanah manna doeh na paawt ai, nihcae tui anghaeh o naah tui na paek.
21A tak za čtyřidceti let krmil jsi je na poušti. V ničemž nedostatku neměli, oděv jejich nezvetšel, a nohy jejich se neodhnetly.
21Ue, saning quipalito thung nihcae to praezaek ah na pacah, nihcae loe angaihaih tidoeh tawn o ai; nihcae ih khukbuen loe prawn ai, khok doeh bawk o ai.
22Potom dal jsi jim království a národy, kteréž jsi rozehnal do koutů, tak že dědičně obdrželi zemi Seonovu, a zemi krále Ezebon, i zemi Oga krále Bázan.
22Nihcae hanah minawk ih prae, kangthla parai ah kaom kaminawk ih ahmuen amae to na paek; Heshbon siangpahrang Sihon ih prae hoi Bashan siangpahrang Og ih prae doeh nihcae mah lak o.
23Syny pak jejich rozmnožil jsi jako hvězdy nebeské, a uvedl jsi je do země, o kteréž jsi byl řekl otcům jejich, že do ní vejdou, aby jí vládli.
23A caanawk doeh van ih cakaeh zetto nang pungsak moe, ampanawk khaeah qawktoepsak hanah na thuih ih, prae thungah na caeh haih.
24Nebo všedše synové, dědičně obdrželi zemi tu, když jsi snížil před nimi obyvatele té země Kananejské, a dals je v ruku jejich, i krále jejich, i národy té země, aby s nimi nakládali podlé vůle své.
24Nihcae ih caanawk loe caeh o moe, prae to a toep o; nihcae hmaa ah to prae thungah kaom Kanaan kaminawk to na pacaekthlaek moe, Kanaan kaminawk hoi nihcae ih siangpahrangnawk to koeh baktiah a sak o hanah, nihcae ban ah na paek.
25A tak vzali města hrazená i pole úrodná, a dědičně ujali domy plné všeho dobrého, studnice vykopané, vinice a olivoví, i stromoví ovoce nesoucí velmi mnohé. I jedli, a nasyceni jsouce, vytyli, a v dobrodiní tvém hojném rozkoší oplývali.
25Tapang thungh ih vangpuinawk, kahoih prae to nihcae mah lak pae o moe, hmuenmae congca hoi kakoi imnawk doeh a toep o; tuipuek tuinawk, misur takhanawk, olive takhanawk hoi kapop parai thingthai qumponawk doeh a toep o; zok kamhah ah a caak o moe, thawk o hruk; na lensawkhaih hoi na hoihhaih thungah anghoehaih hoiah kho a sak o.
26Když pak popouzejíce tě, zprotivili se tobě, zavrhše zákon tvůj za hřbet svůj, a proroky tvé zmordovali, kteříž jim osvědčovali, aby je obrátili k tobě, a dopouštěli se velikého rouhání,
26Toe nihcae loe lok tahngai o ai, na nuiah misa angthawk o; na patuk ih loknawk to hnukbangah vah o moe, nang khaeah amlaem let han thuikung, tahmaanawk to a hum o; to tiah na nuiah panuet thok hmuen to nihcae mah sak o.
27Dával jsi je v ruku nepřátel jejich, kteříž je ssužovali. A když v čas ssoužení svého volali k tobě, tys je s nebe vyslýchal, a podlé mnohých slitování svých dával jsi jim vysvoboditele, kteříž je vysvobozovali z ruky nepřátel jejich.
27To pongah angmacae ih misa ban ah nihcae to na paek moe, a misanawk mah nihcae to pacaeklthlaek o; toe raihaih tongh o moe, nang khaeah ang hangh o naah loe, nihcae hanghaih lok to van hoiah na thaih pae; angmacae misanawk ih ban thung hoi pahlong hanah, kalen parai tahmenhaih rang hoiah nihcae pahlongkung to na paek.
28Mezitím, jakž jen oddechnutí měli, zase znovu činili zlé před tebou, a protož pouštěl jsi je v ruku nepřátel jejich, aby panovali nad nimi. Když se pak opět obrátili, a křičeli k tobě, tys je s nebe vyslýchal a vysvobozoval podlé slitování svých po mnohé časy.
28Toe monghaih hoi a oh o pacoengah loe, na hmaa ah kahoih ai hmuen to a sak o let; to pongah nihcae to uk hanah angmacae ih misa ban ah na paek; toe nang khaeah amlaem o moe, a hangh o let naah, van hoiah na thaih pae; nam lunghaih rang hoiah nihcae to vaihi hoi vaihi na pahlong.
29A napomínals jich, abys je obrátil k zákonu svému, ale oni pyšně sobě počínali, a neposlouchali přikázaní tvých, a proti soudům tvým hřešili, v nichžto, činil-li by je člověk, byl by živ. Nýbrž plece svého uchylujíce, šíji svou zatvrzovali, a neposlouchali.
29Na patuk ih lok pazui hanah na thuitaek cadoeh, nihcae loe amoek o moe, na paek ih loknawk to pazui o ai; patukhaih lok pazui kami loe hing tih, tiah kaom lok takroekhaih nuiah zaehaih a sak o; palung thah o moe, lok to a aek o, lok tahngai o ai.
30A však shovíval jsi jim po mnohá léta, osvědčuje jim duchem svým skrze proroky své, a když neposlouchali, dal jsi je v ruku národům zemí.
30Saning paroeai thung nihcae nuiah palung na sawk moe, nangmah ih tahmaanawk khaeah kaom na Muithla hoiah na thuitaek cadoeh, nihcae mah tahngai o ai pongah, to ah kaom prae kaminawk ban ah na paek.
31Ale pro slitování svá mnohá nedals jim do konce zahynouti, aniž jsi jich opustil, proto že jsi Bůh milostivý a lítostivý.
31Toe kalen parai na tahmenhaih, amlunghaih, tahmenhaih hoi kakoi Sithaw ah na oh pongah, nihcae to nang hmaasak ai moe, na pahnet ai.
32Nyní tedy, ó Bože náš, silný, veliký, mocný a hrozný, kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství, nechť to není u tebe za málo, že ty všecky těžkosti na nás přišly, na krále naše, knížata naše, kněží naše, proroky naše i na otce naše, a na všecken lid tvůj, hned ode dnů králů Assyrských, až do tohoto dne,
32To pongah Aw kaicae ih Sithaw, Lensawk, thacak hoi zitthok Sithaw, palungnathaih hoi lokmaihaih pakuemkung, Assyria siangpahrang dung hoi kamtong vaihni ni khoek to, kaicae ih siangpahrangnawk, angraengnawk, qaimanawk, tahmaanawk, kam panawk hoi nangmah ih kaminawk boih nuiah kaom raihaihnawk boih to tiah doeh kaom ai hmuen tetta ah angcoengsak hmah.
33Ačkoli ty jsi spravedlivý ve všech těch věcech, kteréž přišly na nás. Nebo jsi spravedlivě to učinil, ale my jsme bezbožně činili.
33Kaicae nuiah nang phaksak ih hmuennawk boih loe toeng; ka zae o haih pongah, katoeng ah lok nang caek.
34I králové naši, knížata naše, kněží naši i otcové naši neplnili zákona tvého, aniž šetřili přikázaní tvých a svědectví tvých, jimiž se jim osvědčoval.
34Kaicae ih siangpahrang, angraeng, qaima hoi kam panawk loe, nang ih kaalok to pazui o ai; na paek ih loknawk hoi na thuih ih loknawk, tiah doeh sah o ai.
35Nebo oni v království svém a v dobrodiní tvém hojném, kteréž jsi jim ukazoval, a v zemi široké a úrodné, kterouž jsi jim dal, nesloužili tobě, aniž se odvrátili od činů svých zlých.
35Nihcae han paroeai lensawk na hoihhaih hoiah na paek ih kakawk parai ahmuen hoi kahoih prae ah kho a sak o naah doeh, nihcae mah na tok to sah o ai, kahoih ai loklam doeh caeh o taak ai.
36Aj, my jsme dnes manové, a to v zemi, kterouž jsi dal otcům našim, aby jedli ovoce její a dobré věci její, aj, jsme v ní manové.
36Khenah, vaihi loe tamna ah ni ka oh o boeh, athaih to caak moe, athung ih kahoih hmuen to qawktoep hanah, kam panawk khaeah na paek ih prae thungah, misong ah ni ka oh o boeh.
37Jižť úrody své vydává v hojnosti králům, kteréž jsi postavil nad námi pro hříchy naše, a oniť i nad těly našimi se potřásají, i nad hovady našimi podlé vůle své, tak že jsme u veliké úzkosti.
37Ka zae o boeh pongah, ka tawnh o ih cangnawk loe, kaicae nuiah na suek ih siangpahrangnawk khaeah phak boih boeh; nihcae mah ang uk o moe, maitawnawk doeh angmacae koeh baktiah a sak o; kaicae loe palungsethaih hoiah ni ka oh o sut boeh, tiah a thuih.
38Se vším však tím činíme smlouvu nepohnutelnou, i zapisujeme, kteréž potvrzují knížata naše, Levítové naši, i kněží naši.
38Hae baktih kawng pongah, palung aduehaih casuk to ka sak o; to palung aduehaih casuk to kaicae zaehoikung, Levinawk hoi qaimanawk mah catui daengh o.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.