Abakuk 2
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Tongan Bible, Revised West Version
1Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání.
1Te u tuʻu ʻi heʻeku leʻo, pea u nofo ʻi hoku fale leʻo, pea te u leʻo ke ʻilo pe ko e hā te ne folofola mai kiate au, pea ko e hā te u tali ʻaki ʻoka valokiʻi au.
2I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář,
2Pea naʻe folofola ʻa Sihova kiate au, ʻo pehē, “Tohi ʻae meʻa hā mai, pea fai ke ʻilongofua ia ʻi he ngaahi palepale, koeʻuhi ke faʻa lele ʻe ia ʻoku ne lau ia.
3Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati.
3He ʻoku tuku ʻae meʻa hā mai ki ha kuonga kuo kotofa, pea ʻe lea ia ʻi he ngataʻanga, ka ʻe ʻikai loi: kapau ʻoku tuai ia, tatali ki ai, koeʻuhi ʻe hoko moʻoni ia, ʻe ʻikai tuai ia.
4Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude.
4Vakai, ko ia ʻoku hiki hake ʻa hono laumālie, ʻoku ʻikai angatonu ia ʻiate ia ka ko e tonuhia ʻe moʻui ʻi heʻene tui.”
5Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi.
5¶ Ko e moʻoni, hangē ko e tangata ʻoku angahala ʻi he uaine, ʻoku fielahi ia, pea ʻoku ʻikai nofomaʻu ʻi hono ʻapi: ʻoku ne fakalahi ʻene holi ʻo hangē ko e faʻitoka, pea tatau mo e mate, pea ʻoku ʻikai ke mākona, ka ʻoku tānaki kiate ia ʻae ngaahi puleʻanga kotoa pē, pea ʻoku fokotuʻu ki ai ʻae kakai kotoa pē:
6Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem?
6ʻE ʻikai toʻo hake ʻekinautolu ni kotoa pē ʻae lea fakatātā kiate ia, pea mo e lea taukae kiate ia, ʻo pehē, ‘Ke malaʻia kiate ia ʻoku fakalahi ʻaki ʻaia ʻoku ʻikai ʻaʻana! ʻE fēfē hono fuoloa? Pea kiate ia ʻoku fakamamafa ʻaki ʻe ia ʻae ʻumea matolu!’
7Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení.
7ʻIkai ʻe tuʻu hake fakafokifā ʻakinautolu ʻo ʻuusi koe, pea ʻā ʻaia ʻe fakaʻitaʻi koe, pea ʻe hoko koe ko e vetea kiate kinautolu?
8Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.
8Koeʻuhi kuo ke fakamālohi ki he ngaahi puleʻanga lahi, ʻe fakamālohiʻi koe ʻe he toenga kotoa pē ʻoe kakai; koeʻuhi ko e toto ʻoe kakai, mo e fakamālohi ki he fonua, mo e kolo, mo kinautolu kotoa pē ʻoku nofo ai.
9Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství.
9Ke malaʻia kiate ia ʻoku manumanu ki he koloa kovi ki hono fale, koeʻuhi ke ne ngaohi hono pununga ʻi he māʻolunga, koeʻuhi ke fakahaofi ia mei he mālohi ʻoe kovi!
10Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému.
10Kuo ke filioʻi ʻae fakamā ki ho fale ʻi he tuʻusi ʻoe kakai tokolahi, pea kuo ke angahala ki ho laumālie.
11Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho.
11ʻE tangi ʻae maka mei he ʻā, pea ʻe tali ia ʻe he ʻakau alanga fale.
12Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí.
12¶ Ke malaʻia kiate ia ʻoku langa ʻae kolo ʻaki ʻae toto, pea fokotuʻu ʻae kolo ʻi he angahala!
13Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí.
13Vakai, ʻikai ʻoku meia Sihova ʻoe ngaahi kautau, ʻae kakai maʻa e afi pe, pea mo e fakamamahiʻi ʻae kakai ʻekinautolu ʻi he vaʻinga moʻoni?
14Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře.
14Koeʻuhi ʻe fakafonu ʻa māmani ʻi he ʻilo ki he nāunau ʻo Sihova, ʻo hangē ʻoku ʻufiʻufi ʻae kilisi tahi ʻe he ngaahi vai.
15Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu.
15¶ “Ke malaʻia kiate ia ʻoku ne ʻatu ʻae inu kona ki hono kaungāʻapi, ʻa koe ʻoku tuku hoʻo hina kiate ia, pea ke fakakona foki ia, koeʻuhi ke ke sio ki heʻenau telefua!
16Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou.
16Kuo fakapito ʻaki koe ʻae fakamā ko ho nāunau: ke ke inu foki, pea ʻe puke koe ʻi he tetetete mo e ofo lahi: ʻe ʻatu kiate koe ʻae ipu mei he nima toʻomataʻu ʻo Sihova, pea ʻe fakalieliaʻi ho nāunau.
17Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.
17Koeʻuhi ʻe ʻufiʻufi koe ʻe he mālohi ʻo Lepanoni, mo e fakamālohiʻi ʻoe fanga manu, ʻaia naʻe fakamanavahēʻi ʻakinautolu; koeʻuhi ko e toto ʻoe kakai, pea koeʻuhi ko e fakamālohi ʻi he fonua, mo e kolo, mo kinautolu kotoa pē ʻoku nofo ai.
18Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé?
18¶ “Ko e hā hono ʻaonga ʻoe fakatātā kuo tā, koeʻuhi ke tā ia ʻe he tufunga ʻo ia; pe ko e fakatātā haka, mo e akonaki loi, koeʻuhi ʻoku falala ʻae tufunga ki heʻene ngāue, ke ne ngaohi ʻae ngaahi tamapua noa?
19Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha.
19Ke malaʻia kiate ia ʻoku pehē ki he ʻakau, ‘Ke ʻā;’ pe ki he maka noa, ‘Tuʻu hake; ʻe akonaki ia!’ Vakai, ʻoku ʻufiʻufi ʻaki ia ʻae koula, mo e siliva, pea ʻoku ʻikai ʻaupito ha mānava ʻi loto ʻiate ia.
20Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.
20Ka ʻoku ʻi hono ʻafioʻanga tapu ʻa Sihova: tuku ke longo pe ʻa māmani kotoa pē ʻi hono ʻao.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.