1 Mojžíšova 44
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Tongan Bible, Revised West Version
1Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dům jeho, řka: Naplň pytle mužů těch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch.
1Pea fekau ʻe ia ki he tauhi ʻo hono fale ʻo pehē, “Fakapito ʻaki ʻae meʻakai ʻae ngaahi tangai ʻae kau tangata ni, ʻo fakatatau mo ia te nau faʻa fua, pea ai ʻae paʻanga ʻae tangata taki taha ki he ngutu ʻo ʻene tangai.
2A koflík můj, koflík stříbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí. I učinil podlé řeči Jozefovy, kterouž mluvil.
2Pea ai ʻeku ipu, ʻae ipu siliva ki he ngutuʻi tangai ʻae kimui, pea mo e paʻanga totongi ʻo ʻene koane.” Pea ne fai ʻe ia ʻo hangē ko e fekau ʻa Siosefa.
3Ráno pak propuštěni jsou ti muži, oni i oslové jejich.
3Pea pongipongi hake ʻi he maʻa ʻae ʻaho, naʻe tuku ʻae kau tangata ke ʻalu, ʻakinautolu mo e nau fanga ʻasi.
4A když vyšli z města, a nedaleko ještě byli, řekl Jozef správci domu svého: Vstaň, hoň muže ty, a dohoně se jich, mluv k nim: Pročež jste se odplatili zlým za dobré?
4Pea kuo nau ʻalu mei he kolo, pea naʻe teʻeki ai mamaʻo fau, pea pehē ʻe Siosefa ki heʻene tauhi, “Tuʻu, ʻo tuli ʻae kau tangata; pea ʻoka ke ka maʻu ʻakinautolu, pea ke lea pehē kiate kinautolu, ‘Ko e hā kuo mou totongi kovi ai ki he lelei?’
5Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán můj? A z tohoť on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste učinili, co jste učinili.
5ʻIkai ko ia ia ʻoku inu mei ai ʻa ʻeku ʻeiki, mo ia ʻoku ne fai ai ʻene ʻilo meʻa? Kuo mou fai kovi ʻi he meʻa ni.”
6Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta.
6¶ Pea naʻa ne maʻu ʻakinautolu, ʻo ne lea ʻaki kiate kinautolu ʻae ngaahi lea ko ia.
7Kteřížto odpověděli jemu: Proč mluví pán můj taková slova? Odstup od služebníků tvých, aby co takového učinili.
7Pea nau pehēange kiate ia, “Ko e hā ʻoku lea pehē ai homauʻeiki? Ke mamaʻo ʻaupito mei hoʻo kau tamaioʻeiki ʻae fai ha meʻa pehē.
8A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, přinesli jsme tobě zase z země Kananejské; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato?
8Vakai, ko e ngaahi paʻanga naʻa mau ʻilo ʻi he ngutu ʻoe mau tangai, kuo mau toe ʻomi ia kiate koe, mei he fonua ko Kēnani: pea ʻe fēfeeʻi ʻemau kaihaʻa ha siliva pe ha koula mei he fale ʻo homauʻeiki?
9U koho z služebníků tvých nalezeno bude, nechžť umře ten; a my také budeme pána tvého služebníci.
9Ko ia te ke ʻilo ia ki ai ʻi hoʻo kau tamaioʻeiki, tuku ke mate ia, pea te mau nofo ko e kau pōpula ki heʻemau ʻeiki foki.”
10I řekl: Nu dobře, nechť jest podlé řeči vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny.
10Pea pehē ʻe ia, “Ko eni, ke hoko ʻo tatau mo hoʻomou lea: ko ia ʻe ʻilo ai ia, ko ʻeku tamaioʻeiki ia, pea ʻe taʻehalaia ʻakinautolu.”
11Protož rychle každý složil pytel svůj na zem, a rozvázal každý pytel svůj.
11Pea naʻa nau fakatoʻotoʻo ʻo tuku hifo, taki taha ʻae tangata ʻa ʻene tangai ki he kelekele, pea toʻo taki taha ʻa ʻene tangai.
12I přehledával, od staršího počal, a na mladším přestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu.
12Pea ne kumi ia, ʻo kamata ʻi he ʻuluaki, ʻo aʻu ki he kimui; pea naʻe ʻilo ʻae ipu ʻi he tangai ʻa Penisimani.
13Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města.
13Pea naʻa nau haehae honau kofu, ʻo toe ʻai ʻae kavenga taki taha ʻae tangata ki he ʻasi, ʻo nau foki ki he kolo.
14I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova, (on pak ještě tam byl,) a padli před ním na zemi.
14¶ Pea naʻe haʻu ʻa Siuta mo hono ngaahi tokoua ki he fale ʻo Siosefa; he naʻe kei ʻi ai ia; pea nau foʻohifo ʻi hono ʻao ki he kelekele.
15I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste učinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati?
15Pea pehē ʻe Siosefa kiate kinautolu, “Ko e hā ʻae meʻa ni kuo mou fai? He naʻe ʻikai te mou mahalo, ko e tangata hangē ko au, te u faʻa ʻiloʻi.”
16Tedy řekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a čím se ospravedlníme? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u něhož nalezen jest koflík.
16Pea pehēange ʻe Siuta, “Ko e hā te mau lea ʻaki ki homauʻeiki? Pea te mau pehē ko e hā? Pea ʻe fēfē ʻemau fakatonuhia ʻakimautolu? Kuo ʻafioʻi ʻe he ʻOtua ʻae halaia ʻo hoʻo kau tamaioʻeiki; vakai, ko e kau tamaioʻeiki ʻakimautolu ʻa homauʻeiki, ʻakimautolu mo ia foki kuo ʻilo ki ai ʻae ipu ni.”
17Odpověděl Jozef: Odstup ode mne, abych to učinil. Muž, u něhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jděte u pokoji k otci svému.
17Pea pehē ʻe ia, “Tapu mo e ʻOtua ʻa ʻeku fai pehē: ka ko e tangata kuo ʻilo ʻi hono nima ʻae ipu ni, ko ʻeku tamaioʻeiki ia; ka ko kimoutolu, mou ʻalu fiemālie pe ki hoʻomou tamai.”
18I přistoupil k němu Juda a řekl: Slyš mne, pane můj. Prosím, nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého, a nehněvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao.
18¶ Pea naʻe ʻunuʻunu mai ʻa Siuta kiate ia, ʻo ne pehē, “Ko ʻeku ʻeiki, ʻoku ou kole kiate koe, ke ke tuku ke lea siʻi pe ʻa hoʻo tamaioʻeiki ki he fofonga ʻo hoku ʻeiki, pea ʻoua naʻa ke tuputāmaki mai ki hoʻo tamaioʻeiki: he ʻoku ke tatau mo Felo.
19Pán můj ptal se služebníků svých, řka: Máte-li otce, neb bratra?
19Naʻe fehuʻi ʻa homauʻeiki ki heʻene kau tamaioʻeiki, ʻo pehē, ‘ʻOku ai hoʻomou tamai, pe ha tehina?’
20A odpověděli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umřel, a on sám pozůstal po mateři své, a otec jeho miluje jej.
20Pea naʻa mau tala ki homauʻeiki, ‘ʻOku ai ʻemau tamai ko e tangata motuʻa, pea mo e tama ʻo ʻene motuʻa, ko e tamasiʻi siʻi; pea kuo pekia hono tokoua, pea ko ia tokotaha pe kuo toe ʻi heʻene fale, pea ʻoku ʻofa ʻene tamai kiate ia.’
21I řekl jsi služebníkům svým: Přiveďte ho ke mně, a pohledím na něj.
21Pea naʻa ke pehē ki hoʻo kau tamaioʻeiki, ‘Omi ia ki heni kiate au, koeʻuhi ke u sio fakapapau kiate ia.’
22A řekli jsme pánu mému: Nemůžeť pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umře.
22Pea naʻa mau tala ki heʻemau ʻeiki, ‘ʻE ʻikai faʻa māvae ʻae tama mo ʻene tamai: he kapau te ne tuku ʻene tamai, ʻe pekia ai ʻene tamai:’
23Ty pak řekl jsi služebníkům svým: Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více viděti tváři mé.
23Pea naʻa ke pehē ki hoʻo kau tamaioʻeiki, ‘Kapau ʻe ʻikai ʻiate kimoutolu homou tehina, ʻe ʻikai te mou toe mamata ki hoku mata.’
24I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého,
24Pea ʻi heʻemau hoko ki hoʻo tamaioʻeiki ko ʻemau tamai, naʻa mau fakahā kiate ia ʻae ngaahi lea ʻa homauʻeiki.
25Že řekl otec náš: Jděte zase, nakupte nám něco potravy.
25Pea pehē ʻe heʻemau tamai, ‘Toe ʻalu ʻo fakatau ʻetau meʻakai siʻi.’
26Odpověděli jsme: Nemůžeme jíti, než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy půjdeme; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi.
26“Pea naʻa mau pehē, ‘ʻE ʻikai te mau faʻa ʻalu: kapau ʻe ʻiate kimautolu homau tehina, te mau ʻalu hifo: koeʻuhi ʻe ʻikai te mau mamata ki he mata ʻoe tangata, ʻo kapau ʻe ʻikai ʻiate kimautolu homau tehina.’
27I řekl nám služebník tvůj, otec můj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má.
27Pea naʻe pehē ʻe hoʻo tamaioʻeiki ko ʻemau tamai, kiate kimautolu, ‘ʻOku mou ʻilo naʻe fanauʻi kiate au ʻe hoku uaifi ʻae tama ʻe toko ua:’
28A vyšel jeden ode mne, o němž jsem pravil: Jistě roztrhán jest, a neviděl jsem ho dosavad.
28Pea naʻe ʻalu ʻae tokotaha ʻiate au, pea naʻaku pehē, ‘Ko e moʻoni kuo haehae ke iikiiki ia; pea talu mei ai naʻe ʻikai te u toe mamata kiate ia:’
29Vezmete-li i tohoto ode mne, a přišlo by na něj něco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu.
29Pea kapau te mou ʻave eni ʻiate au foki, pea hoko ha kovi kiate ia, te mou ō hifo hoku ʻuluhinā ʻi he mamahi ki he faʻitoka.
30Tak tedy, když přijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto):
30Pea ko eni, ʻoka hoko ʻa hoʻo tamaioʻeiki ko au ki heʻeku tamai, pea ʻikai ʻiate kimautolu ʻae tama; ko e meʻa ʻi he feohi fakataha ʻene moʻui mo e moʻui ʻae tama;
31Přijde na to, když uzří, že pacholete není, umře; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu.
31ʻE hoko ʻo pehē, ʻoka mamata ia ʻoku ʻikai ʻiate kimautolu ʻae tama, ʻe pekia ia; pea ko hoʻo kau tamaioʻeiki te mau fakahifo ʻae ʻuluhinā ʻo hoʻo tamaioʻeiki ko ʻemau tamai ʻi he mamahi, ki he faʻitoka.
32Nebo služebník tvůj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, řka: Jestliže ho nepřivedu zase k tobě, tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny.
32He naʻe hoko ʻa hoʻo tamaioʻeiki, ko e fetongi ʻoe tama ki heʻene tamai, ʻo pehē, Kapau ʻe ʻikai te u toe ʻomi ia kiate koe, pea ke ʻiate au hono kovi ki heʻeku tamai ʻo taʻengata.
33Protož nyní nechť zůstane, prosím, služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole ať vstoupí s bratry svými.
33Pea ko eni, ʻoku ou kole kiate koe, tuku ke nofo ʻa hoʻo tamaioʻeiki ko e pōpula ki heʻeku ʻeiki, ko e fetongi ʻoe tama; kae tuku ke ʻalu ʻae tama mo hono ngaahi taʻokete.
34Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leč bych chtěl viděti trápení, kteréž by přišlo na otce mého.
34He koeʻuhi, ʻe fēfeeʻi ʻeku faʻa ʻalu ki heʻeku tamai, kae ʻikai ʻiate au ʻae tama? Telia naʻaku mamata ki he kovi ʻe hoko ki heʻeku tamai.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.