1 Mojžíšova 31
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Tongan Bible, Revised West Version
1Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu;
1Pea fanongo ia ki he lea ʻae ngaahi foha ʻo Lepani, ʻo pehē, “Kuo toʻo ʻe Sēkope ʻae ngaahi meʻa kotoa pē ʻa ʻetau tamai; pea kuo ne maʻu ʻae nāunau ni kotoa pē ʻi he meʻa ʻa ʻetau tamai.”
2A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:
2Pea naʻe mamata ʻa Sēkope ki he mata ʻo Lepani, pea vakai, naʻe ʻikai lelei ia kiate ia ʻo hangē ko ia ʻi muʻa.
3I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.
3Pea pehē ʻe Sihova kia Sēkope, “Foki atu ki he fonua ʻo hoʻo ngaahi tamai mo ho ngaahi kāinga; pea te u ʻiate koe.”
4Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.
4Pea ʻalu ʻa Sēkope ʻo ne ui mai ʻa Lesieli mo Lia kiate ia ki he ngoue, ki he fanga manu.
5A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.
5Pea pehē ʻe ia kiate kinaua, “ʻOku ou sio ki he mata ʻo hoʻomo tamai ʻoku ʻikai kei ʻiate au, ʻo hangē ko ia ʻi muʻa; ka kuo ʻiate au ʻae ʻOtua ʻo ʻeku tamai.
6A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.
6Pea ʻoku mo ʻilo naʻaku ngāue ki hoʻomo tamai, ʻaki ʻa ʻeku mālohi kotoa.
7Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.
7Pea kuo kākaaʻi au ʻe hoʻomo tamai, mo ne fakakehe ʻeku totongi ʻo liunga hongofulu; ka naʻe ʻikai tuku ia ʻe he ʻOtua ke u kovi ai.
8Když takto řekl: Co bude peřestého, to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.
8Kapau naʻa ne pehē ʻe ia, ‘Ke ʻoʻou ʻae pulepule ko hoʻo totongi,’ pea fānau leva ʻae fanga manu kotoa pē ko e pulepule: pea kapau naʻa ne pehē, ‘Ko hoʻo totongi ʻae ilaila;’ pea fānau leva ʻae fanga manu kotoa pē ko e ilaila.
9A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.
9Ko ia kuo toʻo ʻe he ʻOtua ʻae fanga manu ʻa hoʻomo tamai ʻo foaki ia kiate au.
10Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.
10“Pea ʻi he tuituʻia ʻae fanga manu, naʻaku hanga hake hoku mata, ʻo mamata ʻi he misi, pea vakai, ko e fanga sipitangata, naʻe hopo ki he fanga manu naʻe ilaila mo e pulepule mo e kelo.
11Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.
11Pea lea ʻae ʻāngelo ʻae ʻOtua kiate au ʻi he misi, ʻo pehē, ‘Sēkope:’ pea naʻaku pehē, ‘Ko au eni.’
12I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.
12Pea pehē ʻe ia, “Hanga hake eni ho mata”, ʻo vakai, ‘Ko e fanga sipitangata ʻoku hopo ki he fanga manu, ko e ilaila mo e pulepule, mo e kelo; he kuo u mamata ki he meʻa kotoa pē ʻoku fai ʻe Lepani kiate koe.
13Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.
13Ko au ko e ʻOtua ʻo Peteli, ʻaia naʻa ke fakatapui ai ʻae pou, mo ke fai ʻae fuakava kiate au; pea ko eni, ke ke tuʻu, pea ke ʻalu ʻi he fonua ni, ʻo toe ʻalu ki he fonua ʻo ho ngaahi kāinga.’”
14Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?
14Pea pehēange ʻe Lesieli mo Lia kiate ia, “He ʻoku kei ai ha ʻinasi pe tufakanga kiate kimaua ʻi he fale ʻoe ma tamai?
15Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.
15ʻIkai kuo ne lau ʻakimaua ko e ongo muli? He kuo ne fakatau ʻakimaua, pea kuo ne fakaʻosiʻosi foki ʻe ma paʻanga.
16Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.
16He ko e koloa kotoa pē kuo toʻo ʻe he ʻOtua mei heʻetau tamai ʻoku ʻatautolu ia, pea mo e tau fānau: pea ko eni, ko e meʻa kotoa pē kuo lea ʻaki ʻe he ʻOtua kiate koe, ke ke fai.”
17Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.
17Pea tuʻu hake ʻa Sēkope, ʻo ne fakaheka ʻa ʻene fānau, mo hono ngaahi uaifi ki he fanga kāmeli;
18A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.
18Pea naʻa ne ʻave ʻene fanga manu kotoa pē, mo ʻene meʻa kotoa pē ʻaia naʻa ne maʻu, ʻae fanga manu naʻe tupu kiate ia, ʻaia naʻa ne maʻu ʻi Petanalami, ke ʻalu ia ki heʻene tamai ko ʻAisake ki he fonua ko Kēnani.
19(Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.
19Pea naʻe ʻalu ʻa Lepani ke kosi ʻene fanga sipi: pea naʻe kaihaʻasi ʻe Lesieli ʻae ngaahi tamapua ʻa ʻene tamai.
20I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)
20Pea ʻalu fakafufū pe ʻa Sēkope meia Lepani, ko e tangata Silia, he naʻe ʻikai te ne tala kiate ia ʻene hola.
21Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.
21Ko ia naʻe hola ia mo ʻene meʻa kotoa pē: pea tuʻu hake ia ʻo ne laka ʻi he vaitafe, pea hanga hono mata ki he moʻunga ko Kiliate.
22I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.
22¶ Pea ʻi hono tolu ʻoe ʻaho, naʻe fakahā kia Lepani, ʻae hola ʻa Sēkope.
23Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.
23Pea naʻa ne ʻalu mo hono kāinga tangata, pea nau tuli ia ʻi he ʻaho ʻe fitu; pea naʻa nau maʻu ia ʻi he moʻunga ko Kiliate.
24(Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)
24Pea naʻe hāʻele mai ʻae ʻOtua kia Lepani ko e tangata Silia, ʻi he misi ʻi he pō, ʻo ne pehē kiate ia, “Vakai, ʻoua naʻa ke lea kia Sēkope ʻi he lelei pe ʻi he kovi.”
25Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.
25¶ Pea maʻu ʻe Lepani ʻa Sēkope. He naʻe fokotuʻu ʻe Sēkope hono fale fehikitaki ʻi he moʻunga; pea pehē foki ʻa Lepani mo hono kāinga, naʻa nau fokotuʻu fale fehikitaki ʻi he moʻunga ko Kiliate.
26I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.
26Pea pehē ʻe Lepani kia Sēkope, “Ko e hā eni kuo ke fai, koeʻuhi kuo ke ʻalu fakafokifā pe, mo ke ʻave hoku ngaahi ʻofefine, ʻo hangē ko e ngaahi pōpula kuo maʻu ʻaki ʻae heletā?
27Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?
27Ko e hā kuo ke hola fakafufū ai, hangē ha kaihaʻa meiate au: pea naʻe ʻikai te ke tala kiate au, koeʻuhi ke u tuku ko e ke ʻalu ʻi he fiefia, mo e fai hiva, mo e tā ʻae lali mo e haʻape?
28A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.
28Pea naʻe ʻikai te ke tuku ke u uma ki ho ngaahi foha, mo hoku ngaahi ʻofefine? Kuo ke fai vale ʻi hoʻo fai pehē.
29Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.
29ʻOku ai ʻae mālohi ʻi hoku nima ke fai kovi kiate koe: ka ko e ʻOtua ʻo hoʻo tamai naʻa ne folofola mai kiate au ʻanepō, ʻo pehē, ‘Vakai, ʻoua naʻa ke lea kia Sēkope, ʻi he lelei, pe ʻi he kovi.’
30Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé?
30Pea ko eni, naʻe totonu hoʻo holi ke ʻalu, he ʻoku ke holi ki he fale ʻo hoʻo tamai, ka ko e hā kuo ke kaihaʻa ai hoku ngaahi ʻotua?”
31Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.
31Pea lea ʻa Sēkope, ʻo ne pehē kia Lepani, “Koeʻuhi naʻaku manavahē, he naʻaku pehē, telia naʻa ke toʻo fakamālohi pe, ʻa ho ngaahi ʻofefine ʻiate au.
32Nalezneš-li pak u koho bohy své, nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.
32Pea ko ia te ke ʻilo ki ai ʻa ho ngaahi ʻotua ke ʻoua naʻa moʻui ia; ʻi he ʻao ʻo ho ta kāinga, ke ke vakai ʻae meʻa ʻaʻau, pea ke toʻo ia kiate koe.” He naʻe ʻikai ʻilo ʻe Sēkope kuo kaihaʻasi ia ʻe Lesieli.
33Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.
33Pea hū atu ʻa Lepani ki he fale fehikitaki ʻo Sēkope, mo e fale fehikitaki ʻo Lia, pea mo e fale fehikitaki ʻe ua ʻoe ongo kaunanga; ka naʻe ʻikai te ne ʻilo ia. Pea ʻalu ia mei he fale fehikitaki ʻo Lia, mo ne hū ki he fale fehikitaki ʻo Lesieli.
34Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.
34Ka kuo toʻo ʻe Lesieli ʻae ngaahi tamapua, ʻo ne ʻai ia ki he nāunau ʻoe fanga kāmeli, pea heka ai ia. Pea kumi ʻe Lepani ʻi he potu kotoa pē ʻoe fale fehikitaki, ka naʻe ʻikai te ne ʻilo ia.
35A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl.
35Pea pehē ʻe ia ki heʻene tamai. “Ke ʻoua naʻa tuputāmaki ʻa ʻeku ʻeiki, koeʻuhi ʻoku ʻikai te u faʻa tuʻu; he ʻoku ʻiate au ʻae anga fakafefine.” Pea naʻe kumi ia, ka naʻe ʻikai te ne ʻilo ʻae ngaahi tamapua.
36Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?
36Pea naʻe ʻita ʻa Sēkope ʻo lea lahi kia Lepani: pea lea ʻa Sēkope ʻo pehē, kia Lepani, “Ko e hā ʻeku fai kovi? Pea ko e hā ʻeku angahala koeʻuhi ke ke tuli ai au ʻi he lili ni?
37Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.
37He kuo ke kumi ʻi heʻeku meʻa kotoa pē, pea ko e hā hao meʻa kuo ke ʻiloʻi? Fokotuʻu ia ʻi he ʻao ʻo hoku kāinga, mo ho kāinga, koeʻuhi ke nau fakamaau kiate kitaua.
38Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.
38Naʻaku ʻiate koe ʻi he taʻu ʻe uofulu ni, naʻe ʻikai ʻuhimate ʻa hoʻo fanga sipi fefine, mo e fanga kosi fefine, pea ko e sipitangata ʻo hoʻo fanga manu, naʻe ʻikai te u kai.
39Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.
39Ko ia naʻe kai ʻe he manu fekai naʻe ʻikai te u ʻomi kiate koe: naʻaku totongi ia; naʻa ke maʻu ʻae totongi ʻo ia ʻi hoku nima, kapau naʻe kaihaʻa ia ʻi he ʻaho, pe ʻi he pō.
40Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.
40Naʻaku pehē au, pea naʻe fakavaivai au ʻe he pupuha ʻi he ʻaho, mo e momoko ʻi he pō; pea mahuʻi ʻae mohe mei hoku mata.
41Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.
41Kuo u pehē ni ʻi he taʻu ʻe uofulu ʻi ho fale; naʻaku tauhi koe ʻi he taʻu ʻe hongofulu ma fā, koeʻuhi ko ho ongo ʻofefine, mo e taʻu ʻe ono ki hoʻo fanga manu; pea kuo ke fakakehe ʻeku totongi ʻo liunga hongofulu.
42A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.
42Ka ne ʻikai ʻiate au ʻae ʻOtua ʻo ʻeku tamai, ko e ʻOtua ʻo ʻEpalahame, mo e manavahē kia ʻAisake, pehē kuo ke fekau au ke u ʻalu taʻehaʻakumeʻa.” Kuo ʻafioʻi ʻe he ʻOtua hoku tautea, mo e ngāue ʻa hoku nima, pea ne valoki ko e ʻanepō.
43Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily?
43¶ Pea pehē mai ʻa Lepani kia Sēkope, “Ko e ngaahi ʻofefine ni, ko hoku ngaahi ʻofefine, pea ko e tamaiki ni, ko ʻeku fānau, pea ko e fanga manu ni, ko ʻeku fanga manu, pea ko e meʻa kotoa pē ʻoku ke mamata ki ai ʻoku ʻaʻaku ia: pea ko e hā nai te u fai he ʻaho ni, ki hoku ongo ʻofefine ni, mo e na fānau kuo na fanauʻi?
44Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.
44Ko eni ke ke haʻu, ke ta fai ʻae fuakava, ʻa koe mo au; pea tuku ia ko e fakamoʻoni kiate kitaua.”
45Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.
45Pea toʻo ʻe Sēkope ʻae maka, ʻo ne fokotuʻu ia ko e pou.
46A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.
46Pea pehē ʻe Sēkope ki hono kāinga, “Tānaki ʻae ngaahi maka; pea naʻa nau toʻo ʻae ngaahi maka ʻo fokotuʻu; pea naʻa nau kai ʻi ai, ʻi he fanga maka.”
47I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.
47Pea ui ia ʻe Lepani, ko Sekaa Satuta; ka naʻe ui ia ʻe Sēkope, ko Kaleti.
48Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,
48Pea pehē ʻe Lepani, “Ko e fokotuʻunga maka ni, ko e fakamoʻoni kiate koe mo au he ʻaho ni. Ko ia naʻe ui ai hono hingoa ko Kaleti mo Misipa.”
49A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.
49He naʻe pehē ʻe ia, “Ke leʻohi ʻe Sihova kiate au mo koe, ʻi he ʻe ta māvae.
50Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou.
50Kapau te ke fakamamahi hoku ongo ʻofefine, pea kapau te ke toʻo maʻau ha uaifi kehe, mo hoku ongo ʻofefine, ʻoku ʻikai ha tangata ʻi heni; kae vakai, ko e fakamoʻoni ʻae ʻOtua kiate kitaua:”
51A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,
51Pea pehē ʻe Lepani kia Sēkope, “Vakai ki he ngaahi maka ni, mo e pou ʻaia kuo tuku ʻi ho ta vahaʻa;
52Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.
52Ke fakamoʻoni ʻe he ʻesi ni, mo e pou ni, ʻe ʻikai te u laka ʻi he potu ʻoe ʻesi ni kiate koe, pea ʻe ʻikai te ke laka ʻi he ʻesi ni kiate au, ke fai ha kovi.
53Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.
53Ko e ʻOtua ʻo ʻEpalahame, mo e ʻOtua ʻo Nehoa, ko e ʻOtua ʻo ʻena tamai, fakamaau kiate kitaua.” Pea naʻe fuakava ʻa Sēkope, ʻi he manavahē ʻo ʻene tamai ko ʻAisake.
54Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.
54Pea feilaulau ʻa Sēkope ʻi he moʻunga, pea naʻa ne ui hono kāinga ke nau kai: pea naʻa nau kai ʻae mā, pea nau mohe ʻi he moʻunga ʻi he pō ko ia.
55I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.
55Pea tuʻu hengihengi hake pe ʻa Lepani, mo ne uma ki hono ngaahi foha, mo hono ongo ʻofefine, ʻo ne tāpuaki ʻakinautolu; pea ʻalu ʻa Lepani, ʻo toe foki ki hono potu.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.