Skutky apoštolské 26
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Kadede Kap (Pohnpeian New Testament and Psalms)
1Potom Agrippa řekl Pavlovi: Dopouštíť se, abys sám za sebe promluvil. Tedy Pavel vztáh ruku, mluvil:
1AKRIPA ap majani on Pauluj: Koe me jaladoklar en kapakaparok ki pein uk. Pauluj ap kapa wei lim a, kadededar pein i:
2Na všecky ty věci, z kterýchž mne viní Židé, králi Agrippo, za šťastného se počítám, že dnes před tebou odpovídati mám,
2I ap peren kidar main nanmarki Akripa, me i pan kapakaparok mo ’mui ran wet duen meakan, me Juj oko pan kin ia la,
3A zvláště proto, poněvadž jsi ty povědom všech těch, kteříž u Židů jsou, obyčejů a otázek. Protož prosím tebe, vyslyšiž mne trpělivě.
3Pwe komui me erekilar en Juj oko ar lamalam o peipeidok kan, i ap poeki re omui, en kotin kanonama mamani ia.
4O životu mém hned od mladosti mé, jaký byl od počátku v národu mém v Jeruzalémě, vědí všickni Židé,
4Ai wiawia kan arain maur i, me tapida Ierujalem ren jau i kan, Juj akan karoj aja due.
5Měvše mne prve zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli svědectví vydati,) kterak vedle nejjistší sekty v našem náboženství byl jsem živ farizeus.
5Irail me aja ia jan maj kokodo, ma re men kadede ia, me nai kijan pwin kelail en at lamalam, me ad a Parijar.
6A nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům našim od Boha, teď stojím, soudu jsa poddán,
6Nai ari mi mon kadeik, pweki ai kaporoporeki inau o, me Kot kotiki on jam at akan.
7K kterémužto zaslíbení dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde; pro kteroužto naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo.
7Nan i inau o, me at kainok eijokriau kin kaporoporeki, me re pan pwaiki on ar nantion kaudok on Kot ni ran o ni pon. Main nanmarki Akripa iei kaporopor me i pan kila ren Juj oko.
8A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí mrtvé?
8Da me komail jota kamelele, me Kot kotin kaiajada me melar akan?
9Ačť i mně se zdálo, že by mi náležité bylo, proti jménu Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti,
9Maj o i kiki on, me i en wiada meakan, me kaokaoe mar en lejuj en Najaret.
10Jakož jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli mordováni býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti.
10I me i pil wiadar nan Ierujalem; o me jaraui kan toto me I jaliedier on nan imaten murin ai aleer manaman jan ren jamero lapalap akan o irail lao kamelar, nai pil jauaja.
11A po všech školách často trápě je, přinucoval jsem, aby se rouhali; a náramně rozlítiv se na ně, protivil jsem se jim, až i do jiných měst na to jsem jezdil.
11I kame irail pan pak toto nan jinakoke kan karoj, o koidon on irail, re en lalaue, o nai linaranar kaualap pa ’rail; i kin kame irail lel on kanim en wai kan.
12A v tom, když jsem šel do Damašku, s mocí a s poručením předních kněží,
12A ni ai wiawia mepukat, o kokolan Damajkuj ni manaman en jamero lapalap,
13O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, ano světlo s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž se mnou šli.
13Main nanmarki, nin jauaj i ap kilanadar nani al o marain eu jan nanlan, me linan jan katipin, me jenjereda imp ai o me ian ia kai.
14A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas mluvící ke mně a řkoucí Židovským jazykem: Saule, Saule, proč mi se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.
14Kit karoj lao pupedier nani pwel, i ap ronadar nil eu, katitiki on ia ni lokaia en Ipru: Jaul, Jaul da me koe kamekame kin ia? Nan a pan apwal on uk, en tametame tek o.
15A já řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš, kterémuž ty se protivíš.
15Nai ari idok: Ij komui Main? Kaun o ap kotin majani: Nai lejuj, me koe kin kame.
16Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě ukázal, ať bych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchžto ukazovati se budu tobě,
16Koe ari paurida, kajinenda, pwe i me I pwaraki don uk, pwen kajapwil uk ada, pwe koe en papa o jaunkadede men en meakan, me koe kilanada, o meakan, me I pan kapwara don uk.
17Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám,
17O l pan dondore jan uk ni pa en aramaj akan o men liki kan me I pan kadar uk wei on,
18Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.
18Pwen kapad pajan maj arail, pwe re en wuki jan rotorot, wuki on marain, o jan ni manaman en Jatan on Kot, pwe re en lapwa jan dip ar akan, o ren ale ar jojo ren me kamakelekele kidar pojon.
19A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící nebeskému vidění.
19Ari main nanmarki Akripa, I jota jopeiki on kajanjal en nanlan o.
20Ale hned nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské, potom i pohanům zvěstoval jsem evangelium, aby pokání činili a obrátili se k Bohu, skutky hodné pokání činíce.
20Pwe maj i padaki on toun Damajkuj o Ierujalem, o jap en ludaa kan, o men liki kan, en kalula o wiiki on Kot, o kapwaiada wan kalula mau.
21A pro tu příčinu Židé javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama svýma zamordovati.
21Nan i me Juj akan jaik ia kidi nan im en kaudok o, o re jon kame ia la.
22Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, což jsou Proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi:
22Ari jo, en Kot a kotin ieian ia, me i mimieki lao lel ran wet, padapadaki me tikitik o me laud akan, o jota me i inda, i eta, me jaukop akan o Mojej pil majanier, me pan wiaui:
23Totiž, že měl Kristus trpěti, a z mrtvých vstana první, zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům.
23leteten, Krijtuj en kamekam, o me a pan men maj en me pan iajada jan ren me melar akan, o padaki on toun wei o pil on men liki kan duen marain o.
24To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí.
24A ni a kapun kila mepukat, pein i Pejtuj ap nil laudeda majani: Pauluj, koe iakalar! om jukujukul toto me kapwepwe uk adar.
25On pak řekl: Nebláznímť, výborný Feste, ale slova pravdy a středmosti mluvím.
25A Pauluj kotin majani: I jota iakalar main ijou Pejtuj, a kin kida kajoi melel o pun.
26Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž směle a svobodně mluvím; nebo mám za to, žeť ho nic z těchto věcí tajno není, poněvadž se toto nedálo pokoutně.
26Pwe nanmarki kotin mani duen mepukat; i me i pil aima padapadakieki on i, pwe i aja, jota meakot, me a jota kotin ereki, pwe kaidin waja rir, me mepukat wiauier.
27Věříš-li, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.
27Nanmarki Akripa, komui pojon jaukop akan? I aja, me komui kin pojon.
28Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem.
28Akripa ap majani on Pauluj: Me tar kij, a komui pan kainon on ia en jaulanala.
29A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud i z cela, netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli takoví, jakýž já jsem, kromě okovů těchto.
29Pauluj majani: I nonki on Kot, me komui o karoj, me roneron ia ran wet, en dueta nai, a iermen jal mata pot et.
30A když to Pavel promluvil, vstal král, i vladař a Bernice, i ti, kteříž s nimi seděli.
30Nanmarki, o kopina, o Pernije, o me ian irail kaipokedi waja o, ap kotida,
31A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic hodného smrti neb vězení nečiní člověk tento.
31O kelepala, ap kapakaparok nan pun ar mamajani: Aramaj men et jota kin wiada me war on kamela de jalidi.
32Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento, kdyby se byl neodvolal k císaři.
32Akripa ap majani on Pejtuj: Aramaj men et pan lapwada, ma a jota dorolan Jija.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.