1 พงศ์กษัตริย์
Chapter 2

1 พงศ์กษัตริย์

Freedom Bible (Thai)
vs Kralice Bible (1613)
Aa
Text size
Line width
Verse numbers

1 พงศ์กษัตริย์ 2

Freedom Bible (Thai)
Kralice Bible (1613)
1เมื่อดาวิด​ใกล้จะสิ้นชีวิต พระองค์​ทรงสั่งโซโลมอน​บุตร​ของตนว่า
1Když se pak čas smrti Davidovy přiblížil, dával přikázaní Šalomounovi synu svému, řka:
2“พ่อกำลังจะจากโลกนี้ไปเหมือนมนุษย์ทุกคน เพราะฉะนั้นจงเข้มแข็งและทำตัวให้สมเป็นชาย
2Jáť již odcházím podlé způsobu všech lidí. Proto posilniž se a měj se zmužile,
3จงรักษาคำสั่งของพระยาห์เวห์​พระเจ้า​ของเจ้า ดำเนินตามทางของพระองค์ รักษากฎเกณฑ์ พระบัญญัติ ข้อกำหนด และคำพยานของพระองค์ ตามที่เขียนไว้ในธรรมบัญญัติของโมเสส เพื่อเจ้าจะประสบความสำเร็จในทุกสิ่งที่ทำและทุกแห่งที่ไป
3A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého, chodě po cestách jeho, a zachovávaje ustanovení jeho, rozkázaní jeho, i soudy jeho i svědectví jeho, jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově, ať by se šťastně vedlo, což bys koli činil, i všecko, k čemuž bys se obrátil,
4แล้วพระยาห์เวห์​จะทรงทำตามพระดำรัส​ที่ตรัสเกี่ยวกับพ่อว่า ‘ถ้าบุตร​หลานของเจ้าระมัดระวังทางที่ตนดำเนิน และดำเนินต่อหน้าเราด้วยความสัตย์จริงสุดจิตสุดใจ เจ้าจะไม่ขาดผู้สืบเชื้อสายนั่งบนบัลลังก์​อิสราเอล’
4A aby naplnil Hospodin slovo své, kteréž mi zaslíbil, mluvě: Budou-li ostříhati synové tvoji cesty své, chodíce přede mnou v pravdě z celého srdce svého a z celé duše své, tak mluvě: Že nebude vypléněn po tobě muž z stolice Izraelské.
5“เจ้ารู้อยู่แล้วว่าโยอาบบุตร​เศรุยาห์ทำอะไรกับพ่อ เขาฆ่าอับเนอร์บุตร​เนอร์และอามาสาบุตร​เยเธอร์ ซึ่งเป็นแม่ทัพสองคนของอิสราเอล เขาหลั่งเลือดอย่างในสงครามทั้งที่เป็นยามสงบ และทำให้เลือดนั้นเปื้อนสายคาดเอวและรองเท้าของเขา
5Také i tom víš, co jest mi učinil Joáb syn Sarvie, totiž, co učinil dvěma hejtmanům vojsk Izraelských, Abnerovi synu Ner, a Amazovi synu Jeter, že je zamordoval, dopustiv se vraždy lstivé v čas pokoje, a zmazal krví zrádně vylitou pás svůj rytířský, kterýž měl na bedrách svých, a obuv svou, kterouž měl na nohách svých.
6ดังนั้น จงใช้ปัญญาจัดการกับเขา อย่าปล่อยให้เขาแก่ตายและลงไปยังเชโอล อย่างสงบ
6Protož zachováš se podlé moudrosti své, a nedáš sstoupiti šedinám jeho v pokoji do hrobu.
7แต่จงแสดงความเมตตาต่อบุตร​ทั้งหลายของบาร์ซิลลัยชาวกิเลอาด ให้พวกเขาร่วมกินอาหารที่โต๊ะของเจ้า เพราะพวกเขามาหาพ่อเมื่อพ่อหนีอับซาโลมพี่ชายของเจ้า
7S syny pak Barzillai Galádského učiníš milosrdenství, tak aby jídali spolu s jinými při stole tvém; nebo tak podobně ke mně přišli, když jsem utíkal před Absolonem bratrem tvým.
8“ชิเมอีบุตร​เกราซึ่งเป็นชาวเบนยามินจากบาฮูริมอยู่กับเจ้า เขาสาปแช่งพ่ออย่างรุนแรงในวันที่พ่อไปมาหะนาอิม แต่เขาลงมาพบพ่อที่แม่น้ำจอร์แดน พ่อจึงสาบานต่อเขาโดยอ้างพระยาห์เวห์​ว่า ‘เราจะไม่ฆ่าเจ้าด้วยดาบ’
8Hle, máš také v moci své Semei syna Gery Beniaminského z Bahurim, kterýž mi zlořečil zlořečením velikým v ten den, když jsem šel do Mahanaim, ačkoli potom vyšel mi vstříc k Jordánu, jemuž jsem přisáhl skrze Hospodina, řka: Nezabiji tě mečem.
9แต่เจ้าอย่าถือว่าเขาไม่มีความผิด เจ้าเป็นคนมีปัญญาและรู้ว่าควรทำอย่างไรกับเขา จงทำให้เขาลงไปยังเชโอล ในวัยชราด้วยความตายที่นองเลือด”
9Nyní však neodpouštěj jemu. A poněvadž jsi muž opatrný, víš, jak bys k němu přistoupiti měl, abys uvedl šediny jeho se krví do hrobu.
10ดาวิด​ล่วงลับไปอยู่กับบรรพบุรุษ และมีคนนำพระศพไปฝังในนครดาวิด
10A tak usnul David s otci svými, a pohřben jest v městě Davidově.
11ดาวิด​ครองราชย์เหนืออิสราเอล​สี่สิบปี คือที่เฮโบรนเจ็ดปี และที่เยรูซาเล็มสามสิบสามปี
11Dnů pak, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.
12โซโลมอน​ขึ้นนั่งบนบัลลังก์​ของดาวิด​บิดาของตน และอาณาจักรของพระองค์​ก็มั่นคง
12I dosedl Šalomoun na stolici Davida otce svého, a utvrzeno jest království jeho velmi.
13ต่อมาอาโดนียาห์​บุตร​ฮักกีทมาหาบัทเชบา​มารดาของโซโลมอน นางถามว่า “เจ้ามาด้วยเจตนาดีหรือ?” เขาตอบว่า “ข้ามาด้วยเจตนาดี
13Tedy přišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce Šalomounově. Kterážto řekla: Pokojný-li jest příchod tvůj? I odpověděl: Pokojný.
14ข้ามีเรื่องจะพูดกับท่าน” นางบอกว่า “พูดมาเถิด”
14Řekl dále: Mám k tobě řeč. I řekla: Mluv.
15เขาพูดว่า “ท่านก็รู้ว่าเดิมอาณาจักรเป็นของข้า และชาวอิสราเอล​ทั้งหมดมุ่งหวังให้ข้าครองราชย์ แต่แล้วอาณาจักรกลับตกเป็นของน้องชายข้า เพราะพระยาห์เวห์​ทรงกำหนดให้อาณาจักรเป็นของเขา
15Tedy řekl: Ty víš, že mé bylo království, a na mne obrátili všickni Izraelští tvář svou, abych kraloval, ale přeneseno jest království na bratra mého, nebo od Hospodina usouzeno mu bylo.
16ตอนนี้ข้ามีคำขออย่างหนึ่ง ขอท่านอย่าปฏิเสธ” นางตอบว่า “พูดมาเถิด”
16Nyní pak jediné věci žádám od tebe, nechť nejsem oslyšán. Kteráž řekla jemu: Mluv.
17เขาพูดว่า “ขอท่านกราบทูลกษัตริย์​โซโลมอน​ให้ยกอาบีชากชาวชูเนมเป็นภรรยาแก่ข้า เพราะพระองค์​คงไม่ปฏิเสธท่าน”
17A on řekl: Rci, prosím, Šalomounovi králi, (neboť neoslyší tebe), ať mi dá Abizag Sunamitskou za manželku.
18บัทเชบา​ตอบว่า “ได้ ข้าจะพูดกับกษัตริย์​แทนเจ้า”
18Odpověděla Betsabé: Dobře, jáť budu mluviti o tebe s králem.
19บัทเชบา​จึงไปหากษัตริย์​โซโลมอน​เพื่อทูลแทนอาโดนียาห์ กษัตริย์​ทรงลุกขึ้นต้อนรับและก้มคำนับนาง แล้วนั่งบนบัลลังก์ พระองค์​ทรงให้จัดที่นั่งสำหรับพระมารดา และนางนั่งทางขวามือของพระองค์
19Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi, aby mluvila s ním o Adoniáše. I povstal král proti ní, a pokloniv se jí, posadil se na stolici své; rozkázal také postaviti stolici matce své. I posadila se po pravici jeho,
20นางทูลว่า “แม่มีเรื่องเล็กน้อยจะขอ ขอเจ้าอย่าปฏิเสธ” กษัตริย์​ตอบว่า “ขอมาเถิดแม่ ลูกจะไม่ปฏิเสธ”
20A řekla: Jediné věci neveliké já žádám od tebe, nechť nejsem oslyšána. I řekl jí král: Žádej, matko má, neboť neoslyším tebe.
21นางจึงทูลว่า “ขอยกอาบีชากชาวชูเนมเป็นภรรยาแก่อาโดนียาห์​พี่ชายของเจ้า”
21Kteráž řekla: Nechť jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi bratru tvému za manželku.
22กษัตริย์​โซโลมอน​ตอบพระมารดาว่า “ทำไมแม่จึงขออาบีชากชาวชูเนมให้อาโดนียาห์? ขออาณาจักรให้เขาไปเลยสิ เพราะเขาเป็นพี่ชายของลูก! ขอให้เขา ทั้งอาบียาธาร์​ปุโรหิต​และโยอาบบุตร​เศรุยาห์ด้วย!”
22A odpovídaje král Šalomoun, řekl matce své: Proč ty jen žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi? Žádej jemu království, poněvadž on jest bratr můj starší nežli já, a má po sobě Abiatara kněze a Joába syna Sarvie.
23แล้วกษัตริย์​โซโลมอน​ทรงสาบานโดยอ้างพระยาห์เวห์​ว่า “ขอพระเจ้า​ทรงลงโทษเราอย่างหนัก หากคำที่อาโดนียาห์​พูดนี้ไม่ได้ทำให้เขาต้องเสียชีวิต
23I přisáhl král Šalomoun skrze Hospodina, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, že sám proti sobě mluvil Adoniáš řeč tuto.
24พระยาห์เวห์​ผู้ทรงตั้งเราไว้บนบัลลังก์​ของดาวิด​บิดาของเรา และทรงสร้างราชวงศ์​ให้เราตามที่ทรงสัญญาไว้ทรงมีชีวิตอยู่แน่ฉันใด วันนี้อาโดนียาห์​จะต้องตายแน่ฉันนั้น”
24Protož nyní, živť jest Hospodin, kterýž mne utvrdil, a posadil na stolici Davida otce mého, a kterýž mi vzdělal dům, jakož byl mluvil, že dnes umříti musí Adoniáš.
25กษัตริย์​โซโลมอน​จึงส่งเบไนยาห์​บุตร​เยโฮยาดาไป เขาลงมือฆ่าอาโดนียาห์
25A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, kterýž udeřil na něj, tak že umřel.
26กษัตริย์​ตรัสกับอาบียาธาร์​ปุโรหิต​ว่า “จงกลับไปยังที่ดินของเจ้าในอานาโธท เจ้ามีโทษสมควรตาย แต่เวลานี้เราจะไม่ฆ่าเจ้า เพราะเจ้าเคยหามหีบขององค์พระผู้เป็นเจ้า พระยาห์เวห์​อยู่ต่อหน้าดาวิด​บิดาของเรา และเจ้าร่วมทุกข์กับบิดาของเราในทุกเรื่องที่ท่านทุกข์”
26Abiatarovi knězi také řekl král: Jdi do Anatot k rolí své, nebo jsi hoden smrti. Ale nyní nezabiji tebe, poněvadž jsi nosil truhlu Hospodinovu před Davidem otcem mým, a snášel jsi všecka ta ssoužení, kteráž snášel otec můj.
27โซโลมอน​จึงปลดอาบียาธาร์​จากตำแหน่งปุโรหิต​ของพระยาห์เวห์ เป็นการทำให้พระดำรัส​ของพระยาห์เวห์​เรื่องวงศ์วานเอลีที่ชิโลห์สำเร็จ
27I svrhl Šalomoun Abiatara s kněžství Hospodinova, aby naplnil řeč Hospodinovu, kterouž byl mluvil proti domu Elí v Sílo.
28เมื่อโยอาบได้ข่าวนี้ เขาซึ่งเคยเข้าฝ่ายอาโดนียาห์​แต่ไม่ได้เข้าฝ่ายอับซาโลม ก็หนีไปยังเต็นท์ของพระยาห์เวห์​และจับเขาของแท่นบูชาไว้
28Donesla se pak pověst ta Joába, (nebo Joáb postoupil po Adoniášovi, ačkoli po Absolonovi byl nepostoupil). Protož utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a chytil se rohů oltáře.
29มีคนทูลกษัตริย์​โซโลมอน​ว่า “โยอาบหนีไปยังเต็นท์ของพระยาห์เวห์ ตอนนี้เขาอยู่ข้างแท่นบูชา” โซโลมอน​จึงสั่งเบไนยาห์​บุตร​เยโฮยาดาว่า “ไปฆ่าเขา”
29I oznámeno králi Šalomounovi, že utekl Joáb k stánku Hospodinovu, a že jest u oltáře. Tedy poslal Šalomoun Banaiáše syna Joiadova, řka: Jdi, oboř se na něj.
30เบไนยาห์​ไปยังเต็นท์ของพระยาห์เวห์​และบอกโยอาบว่า “กษัตริย์​รับสั่งให้ออกมา!” โยอาบตอบว่า “ไม่ ข้าจะตายที่นี่” เบไนยาห์​จึงกลับไปทูลกษัตริย์​ว่าโยอาบพูดและตอบเขาอย่างไร
30A když přišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a řekl jemu: Takto praví král: Vyjdi, odpověděl jemu: Nikoli, ale tuto umru. V tom oznámil zase Banaiáš králi řeč tu, řka: Takto mluvil Joáb, a tak mi odpověděl.
31กษัตริย์​ตรัสกับเขาว่า “จงทำตามที่เขาพูด ฆ่าเขาแล้วฝังเสีย เพื่อเจ้านำความผิดฐานฆ่าคนโดยไม่มีเหตุของโยอาบออกไปจากเราและราชวงศ์​ของบิดาเรา
31Na to řekl jemu král: Učiň, jakž mluvil, a udeř na něj, a pochovej jej, a odejmeš krev nevinnou, kterouž vylil Joáb, ode mne i od domu otce mého.
32พระยาห์เวห์​จะทรงให้ความผิดฐานฆ่าคนกลับมาสนองเขา เพราะเขาลงมือฆ่าชายสองคนที่ชอบธรรมและดีกว่าเขาด้วยดาบ โดยดาวิด​บิดาของเราไม่รู้เรื่อง คืออับเนอร์บุตร​เนอร์ แม่ทัพอิสราเอล กับอามาสาบุตร​เยเธอร์ แม่ทัพยูดาห์
32A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho; nebo obořiv se na dva muže spravedlivější a lepší, než jest sám, zamordoval je mečem bez vědomí otce mého Davida, Abnera syna Ner, hejtmana vojska Izraelského, a Amazu syna Jeter, hejtmana vojska Judského.
33ความผิดฐานฆ่าพวกเขาจึงจะกลับมาสนองโยอาบและลูกหลาน ของเขาตลอดไป แต่ดาวิด ลูกหลาน ราชวงศ์ และบัลลังก์​ของท่านจะได้รับสันติสุขจากพระยาห์เวห์​ตลอดไป”
33A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu, a na hlavu semene jeho na věky, Davidovi pak a semeni jeho, domu jeho a stolici jeho buď pokoj až na věky od Hospodina.
34เบไนยาห์​บุตร​เยโฮยาดาจึงขึ้นไปฆ่าโยอาบ แล้วมีคนนำศพไปฝังที่บ้านของโยอาบในถิ่นทุรกันดาร
34A protož vyšed Banaiáš syn Joiadův, obořil se na něj, a zabil jej. A pochován jest v domě svém na poušti.
35กษัตริย์​แต่งตั้งเบไนยาห์​บุตร​เยโฮยาดาเป็นแม่ทัพแทนโยอาบ และแต่งตั้งศาโดกปุโรหิต​แทนอาบียาธาร์
35I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo něho nad vojskem, a Sádocha kněze ustanovil král místo Abiatara.
36กษัตริย์​ส่งคนไปเรียกชิเมอีมาตรัสว่า “จงสร้างบ้านอยู่ในเยรูซาเล็ม และอย่าออกไปที่อื่น
36Zatím poslav král, povolal Semei, a řekl jemu: Ustavěj sobě dům v Jeruzalémě, a tu zůstávej a nevycházej odtud ani sem ani tam.
37จงรู้ไว้แน่นอนว่าในวันที่เจ้าออกไปข้ามลำธารขิดโรน เจ้าจะต้องตาย ความรับผิดชอบต่อการตายของเจ้าจะตกอยู่กับตัวเจ้าเอง”
37Nebo v kterýkoli den vyjdeš, a přejdeš přes potok Cedron, věz jistotně, že umřeš; krev tvá bude na hlavu tvou.
38ชิเมอีทูลว่า “พระดำรัส​ของพระองค์​ดีแล้ว ผู้รับใช้จะทำตามที่กษัตริย์​เจ้านายของข้าพเจ้า​ตรัส” ชิเมอีจึงอาศัยอยู่ในเยรูซาเล็มเป็นเวลานาน
38I dí Semei k králi: Dobráť jest ta řeč. Jakož mluvil pán můj král, takť učiní služebník tvůj. A tak bydlil Semei v Jeruzalémě po mnohé dny.
39สามปีต่อมา ทาสสองคนของชิเมอีหนีไปหาอาคีชบุตร​มาอาคาห์ กษัตริย์​แห่งกัท มีคนบอกชิเมอีว่า “ทาสของเจ้าอยู่ที่กัท”
39Stalo se pak po třech letech, že utekli dva služebníci Semei k Achisovi synu Maachy, králi Gát. I pověděli to Semei, řkouce: Hle, služebníci tvoji jsou v Gát.
40ชิเมอีจึงลุกขึ้นผูกอานลาและไปหาอาคีชที่กัทเพื่อตามทาสของตน แล้วพาพวกเขากลับมาจากกัท
40Pročež vstav Semei, osedlal osla svého, a jel do Gát k Achisovi, aby hledal služebníků svých. I navrátil se Semei, a přivedl zase služebníky své z Gát.
41มีคนทูลโซโลมอน​ว่าชิเมอีออกจากเยรูซาเล็มไปกัทแล้วกลับมา
41Povědíno pak Šalomounovi, že odšel Semei z Jeruzaléma do Gát, a že se navrátil.
42กษัตริย์​จึงส่งคนไปเรียกชิเมอีมาตรัสว่า “เราไม่ได้ให้เจ้าสาบานโดยอ้างพระยาห์เวห์​และเตือนเจ้าหรือว่า ‘จงรู้ไว้แน่นอนว่าในวันที่เจ้าออกไปที่อื่น เจ้าจะต้องตาย’? เจ้าตอบเราว่า ‘คำที่ข้าได้ยินนั้นดีแล้ว’
42Tedy poslav král, povolal Semei a řekl jemu: Zdaliž jsem tě přísahou nezavázal skrze Hospodina, a osvědčil jsem proti tobě, řka: V kterýkoli den vyjdeš, a sem i tam choditi budeš, věz jistotně, že smrtí umřeš? A řekl jsi mi: Dobrá jest ta řeč, kterouž jsem slyšel.
43แล้วเหตุใดเจ้าจึงไม่รักษาคำสาบานต่อพระยาห์เวห์​และคำสั่งที่เราให้ไว้?”
43Pročež jsi tedy neostříhal přísahy Hospodinovy a přikázaní, kteréž jsem přikázal tobě?
44กษัตริย์​ตรัสต่อชิเมอีว่า “เจ้ารู้อยู่แก่ใจว่าตนทำชั่วต่อดาวิด​บิดาของเรามากเพียงใด พระยาห์เวห์​จึงจะทรงให้ความชั่วนั้นกลับมาสนองเจ้า
44Řekl také král k Semei: Ty víš všecko zlé, kteréhož povědomo jest srdce tvé, co jsi učinil Davidovi otci mému, ale Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou.
45แต่กษัตริย์​โซโลมอน​จะได้รับพระพร และบัลลังก์​ของดาวิด​จะตั้งมั่นอยู่ต่อพระพักตร์พระยาห์เวห์​ตลอดไป”
45Král pak Šalomoun bude požehnaný, a stolice Davidova stálá před Hospodinem až na věky.
46กษัตริย์​จึงสั่งเบไนยาห์​บุตร​เยโฮยาดา เขาออกไปฆ่าชิเมอี อาณาจักรก็ตั้งมั่นอยู่ในมือของโซโลมอน
46I přikázal král Banaiášovi synu Joiadovu, kterýž vyšed, obořil se na něj, tak že umřel. A tak utvrzeno jest království v ruce Šalomounově.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.