Lukáš 2

1I stalo se v těch dnech, vyšlo jest vyrčení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.

2(To popsání nejprve stalo se, když vladařem Syrským byl Cyrenius.)

3I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.

4Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (protože byl z domu a z čeledi Davidovy,)

5Aby zapsán byl s Marijí, zasnoubenou sobě manželkou, těhotnou.

6I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové Marie, aby porodila.

7I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, neb neměli jinde místa v hospodě.

8A pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem.

9A aj, anděl Páně postavil se podle nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.

10Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.

11Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově.

12A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, a ležící v jeslech.

13A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:

14Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.

15I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti lidé, totiž pastýři, řekli vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, jenž se stala, o níž Pán oznámil nám.

16I přišli, chvátajíce, a nalezli Mariji a Jozefa, a nemluvňátko ležící v jeslech.

17A viděvše, rozhlašovali to, což jim povědíno bylo o tom dítěti.

18I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což bylo mluveno od pastýřů k nim.

19Ale Maria zachovávala všecka slova tato, skládajici je v srdci svém.

20I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo povědíno jim.

21A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo dítě, nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prve než se v životě počalo.

22A když se naplnili dnové očišťování Marie podle Zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili přede Pánem,

23(Jakož psáno jest v Zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude,)

24A aby dali obět, jakož povědíno jest v Zákoně Páně, dvě hrdličky anebo dvé holoubátek.

25A aj, člověk jeden byl v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.

26A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prve uzřel Krista Páně.

27Ten přišel, ponuknut jsa od Ducha Páně, do chrámu. A když uvodili dítě Ježíše rodičové, aby učinili podle obyčeje Zákona za něj,

28Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:

29Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji.

30Neboť jsou viděly oči mé spasení tvé,

31Kteréž jsi připravil před obličejem všech lidí,

32Světlo k zjevení národům a slávu lidu tvého Izraelského.

33Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm.

34I požehnal jim Simeon, a řekl k Mariji, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno,

35(A tvou vlastní duši pronikne meč,) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.

36Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Aser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem svým sedm let od panenství svého.

37A ta vdova byla, mající let okolo osmdesáti a čtyř, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí.

38A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.

39Oni pak, jakž vykonali všecko podle Zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta.

40Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.

41I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.

42A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podle obyčeje toho dne svátečního,

43A když vykonali dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli o tom Jozef a matka jeho.

44Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a známými.

45A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho.

46I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich a otazuje se jich.

47A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.

48A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.

49I řekl k nim: Co jest, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?

50Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž k nim mluvil.

51I šel s nimi, a přišel do Nazarétu, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém.

52A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.