Jeremjáš 12
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
JPS Tanakh (Jewish Publication Society, 1917)
1Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.
1Right wouldest Thou be, O LORD, were I to contend with Thee, yet will I reason with Thee: Wherefore doth the way of the wicked prosper? Wherefore are all they secure that deal very treacherously?
2Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.
2Thou hast planted them, yea, they have taken root; they grow, yea, they bring forth fruit; Thou art near in their mouth, and far from their reins.
3Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.
3But Thou, O LORD, knowest me, Thou seest me, and triest my heart toward Thee; pull them out like sheep for the slaughter, and prepare them for the day of slaughter.
4Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho.
4How long shall the land mourn, and the herbs of the whole field wither? For the wickedness of them that dwell therein, the beasts are consumed, and the birds; because they said: 'He seeth not our end.'
5Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?
5'If thou hast run with the footmen, and they have wearied thee, then how canst thou contend with horses? And though in a land of peace thou art secure, yet how wilt thou do in the thickets of the Jordan?
6Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky.
6For even thy brethren, and the house of thy father, even they have dealt treacherously with thee, even they have cried aloud after thee; believe them not, though they speak fair words unto thee.'
7Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho.
7I have forsaken My house, I have cast off My heritage; I have given the dearly beloved of My soul into the hand of her enemies.
8Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím.
8My heritage is become unto Me as a lion in the forest; she hath uttered her voice against Me; therefore have I hated her.
9A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu.
9Is My heritage unto Me as a speckled bird of prey? Are the birds of prey against her round about? Come ye, assemble all the beasts of the field, bring them to devour.
10Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,
10Many shepherds have destroyed My vineyard, they have trodden My portion under foot, they have made My pleasant portion a desolate wilderness.
11Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.
11They have made it a desolation, it mourneth unto Me, being desolate; the whole land is made desolate, because no man layeth it to heart.
12Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo.
12Upon all the high hills in the wilderness spoilers are come; for the sword of the LORD devoureth from the one end of the land even to the other end of the land, no flesh hath peace.
13Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova.
13They have sown wheat, and have reaped thorns; they have put themselves to pain, they profit not; be ye then ashamed of your increase, because of the fierce anger of the LORD.
14Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich.
14Thus saith the LORD: As for all Mine evil neighbours, that touch the inheritance which I have caused My people Israel to inherit, behold, I will pluck them up from off their land, and will pluck up the house of Judah from among them.
15Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho.
15And it shall come to pass, after that I have plucked them up, I will again have compassion on them; and I will bring them back, every man to his heritage, and every man to his land.
16Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého.
16And it shall come to pass, if they will diligently learn the ways of My people to swear by My name: 'As the LORD liveth,' even as they taught My people to swear by Baal; then shall they be built up in the midst of My people.
17Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin.
17But if they will not hearken, then will I pluck up that nation, plucking up and destroying it, saith the LORD.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.