Ezechiel 33
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Asang Khongca Bible (Eastern Khumi Chin, 2019)
1Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
1Angraeng ih lok kai khaeah angzoh,
2Synu člověčí, mluv k synům lidu svého a rci jim: Když uvedu na zemi některou meč, jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých, a ustanoví jej sobě za strážného,
2kami capa, nangmah ih acaengnawk khaeah lokthui ah, nihcae khaeah, prae maeto khaeah sumsen ka sinh naah, prae kaminawk mah misatoep kami maeto suem o nahaeloe,
3A ten vida meč přicházející na tu zemi, troubil-li by na troubu a napomínal lidu,
3to kami mah prae thungah angzo sumsen to hnuk naah, kaminawk acoe hanah, mongkah to ueng tih;
4A slyše někdo zvuk trouby, však by se nedal napomenouti, a v tom přijda meč, shladil by jej: krev jeho na hlavu jeho bude.
4mi kawbaktih mah doeh mongkah lok to a thaih, toe acoe ai pongah sumsen mah a hinghaih to la ving nahaeloe, anih ih athii loe angmah lu nuiah krah let tih.
5Nebo slyšel hlas trouby, však nedal se napomenouti; krev jeho na něm zůstane. Byť se byl napomenouti dal, duši svou byl by vysvobodil.
5Mongkah lok to a thaih, toe acoe ai pongah, angmah ih athii loe angmah lu nuiah krah let tih. Toe acoehaih tawn kami loe a hinghaih to pahlong tih.
6Pakli strážný vida, an meč přichází, však by nezatroubil na troubu, a lid by nebyl napomenut, a přijda meč, zachvátil by někoho z nich: ten pro nepravost svou zachvácen bude, ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu.
6Misatoep kami loe angzo sumsen to a hnuk, toe mongkah to ueng ai, kaminawk han acoehaih paek ai pongah, sumsen to angzo moe, kami maeto hinghaih to la nahaeloe, to kami loe angmah zaehaih pongah hinghaih to lak ah oh, toe anih ih athii tho loe misatoep kami khaeah ka lak han, tiah thuih.
7Tebe pak synu člověčí, tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským, abys slyše z úst mých slovo, napomínal jich ode mne.
7Aw kami capa, nang loe Israel imthung takhoh toepkung ah kang suek boeh; to pongah ka thuih ih lok hae tahngai ah loe, ka lok hoi nihcae to acoehaih paek ah.
8Když bych já řekl bezbožnému: Bezbožníče, smrtí umřeš, a nemluvil bys, vystříhaje bezbožného od cesty jeho: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu.
8Kahoih ai kami khaeah kaimah, Aw kami zae, nang loe na dueh tangtang tih, tiah ka thuih; to naah kahoih ai kami a caehhaih loklam hoi amlaem let hanah acoehaih na paek ai pongah, to kami zae to a zaehaih pongah dueh ving nahaeloe, a nih ih athi tho to na ban ah ka suk han.
9Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho, tak aby se od ní odvrátil, a však neodvrátil by se od cesty své: onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
9Toe kami zae a caehhaih loklam hoi amlaem let hanah acoehaih lok na thuih pae to mah, a caehhaih loklam hoiah amlaem let ai, to naah anih loe a zaehaih pongah dueh ving nahaeloe, na hinghaih to na pahlong boeh.
10Protož ty synu člověčí, rci domu Izraelskému: Takto mluvíte, říkajíce: Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás, a my v nich svadneme, i jakž bychom živi byli?
10To pongah kami capa, Israel imthung takoh khaeah, Aicae loe aimacae sakpazaehaih hoi zaehaih to a phawh o moe, tha a zok o nahaeloe, kawbangmaw a hing o thai tih? tiah thui paeh.
11Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?
11Nihcae khaeah, Kai ka hing baktih toengah, kami zae duekhaih nuiah anghoehaih ka tawn ai, toe kami zae to a caehhaih loklam hoiah amlaem let moe, hinghaih hnuk pongah anghoehaih ka tawnh, tiah Angraeng Sithaw mah thuih; amlaem ah, kahoih ai na loklamnawk hoiah amlaem ah; Aw Israel imthung takoh, tipongah na duek han loe? tiah thui paeh.
12Ty tedy synu člověčí, rci synům lidu svého: Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho, aniž bezbožný v své bezbožnosti padne, v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní, v kterýž by den zhřešil.
12To pongah kami capa, nangmah ih acaengnawk khaeah, Katoeng kami mah zaehaih sah let nahaeloe, canghni ih toenghaih mah anih to pahlong thai mak ai; kasae kami mah a sakpazaehaih to amlaem taak nahaeloe, canghni ih zaehaih mah anih to amtimsak mak ai; katoeng kami doeh zaehaih sah let nahaeloe, canghni ih toenghaih mah anih to hingsak thai mak ai.
13Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš, a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře.
13Kami katoeng khaeah, Anih loe hing tangtang tih, tiah ka thuih; toe anih loe a toenghaih to oep pongah, kahoih ai hmuen to sah nahaeloe, canghni ah a sak ih katoeng hmuen maeto mataeng doeh pakuem pae mak ai; anih loe a sak ih kasae hmuen pongah dueh tih.
14Zase řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého, a činiti bude soud a spravedlnost,
14Kami zae khaeah, Nang loe na dueh tangtang tih, tiah ka naa; toe anih loe a zaehaih thung hoiah amlaem let moe, zaehoihhaih daan baktiah katoeng hmuen to a sak;
15Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti: jistě že bude živ, neumře.
15kami zae mah kang paek let han hmang, tiah sak ih lokkamhaih baktiah anih mah coi ih hmuen to paek let, a paquk ih hmuen doeh a paek let moe, zaehaih sah ai ah hinghaih loklam to pazui nahaeloe, anih loe dueh mak ai, hing tangtang tih.
16Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni; soud a spravedlnost činil, jistě že bude živ.
16A sak ih zaehaihnawk maeto doeh pakuem pae mak ai boeh; katoeng hmuen hoi zaehhoihaih daan baktiah hmuen to a sak boeh pongah, anih loe hing tangtang tih.
17A vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně, ješto jejich cesta není pravá.
17Toe nang ih acaengnawk mah, Angraeng lokcaekhaih loe toeng ai, tiah thuih o; toe nihcae lokcaekhaih ni toeng ai.
18Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, umřeť pro ty věci.
18Katoeng kami loe a toenghaih to caehtaak moe, hmuen kasae sah nahaeloe, anih loe a sak ih hmuen pongah dueh tih.
19Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své, a činil by soud a spravedlnost, podlé těch věcí živ bude.
19Toe kami zae loe a zaehaih hoi amlaem moe, zaehhoihaih daan baktiah kahoih hmuen hoi katoeng hmuen to sah nahaeloe, a sak ih hmuen pongah anih loe hing tih.
20A předce říkáte: Není pravá cesta Páně. Každého z vás podlé cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský.
20Toe nangcae mah Sithaw lokcaekhaih loe toeng ai, tiah na thuih o; Aw Israel imthung takoh, kami boih a caeh o haih loklam baktih toengah lok ka caek han, tiah thuih, tiah thui paeh, tiah ang naa.
21Stalo se pak dvanáctého léta, desátého měsíce, pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho, že přišel ke mně jeden, kterýž ušel z Jeruzaléma, řka: Dobyto jest město.
21Tamna ah ohhaih saning hathlai hnetto, krah hato haih, ni pangato naah, Jerusalem hoi loih kami maeto kai khaeah angzoh moe, vangpui loe amtimh boeh, tiah ang thuih.
22Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím, než přišel ten, kterýž utekl, a otevřela ústa má, až i ke mně přišel ráno; otevřela, pravím, ústa má, abych nebyl němým déle.
22To tiah kacawn kami to kai khae angzo ai na ih ani duembang ah, Angraeng ih ban ka nuiah oh; akhawnbang ah loe to kami to kai khaeah angzoh, to naah kai ih pakha ang paongh pae, to pongah kai ih pakha loe amongh, to naah kai loe lokaa ah ka om ai boeh.
23I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
23To naah Angraeng ih lok kai khaeah angzoh,
24Synu člověčí, obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví, řkouce: Jedinký byl Abraham, a dědičně držel zemi tuto, nás pak mnoho jest; námť dána jest země tato v dědictví.
24kami capa, kamro Israel prae ah kaom kaminawk mah, Abraham angmah khue mataeng doeh, prae to a toep; aicae loe a pop o parai, to pongah prae toep hanah aicae han paek boeh, tiah thuih o.
25Protož rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Se krví jídáte, a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým, i krev vyléváte, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?
25To pongah nihcae khaeah, Angraeng Sithaw mah, Nangcae loe athii hoiah moi to na caak o, na sak o ih krangnawk na bok o moe, kami ih athii to na palong o, to tiah nahaeloe kawbangmaw prae to na toep o vop tih?
26Stojíte na meči svém, pášete ohavnost, a každý ženy bližního svého poškvrňujete, a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti?
26Nangmacae ih sumsen pongah nam ha o moe, panuet thok hmuen to na sak o, na imtaeng kaminawk ih zu to na parueng pae o, to tiah nahaeloe kawbangmaw prae to na toep o thai vop tih? tiah thuih, tiah thui paeh, tiah ang naa.
27Takto mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Živť jsem já, že ti, kteříž jsou na pustinách, mečem padnou, a kdo na poli, toho zvěři dám k sežrání, kdo pak na hradích neb v jeskyních, morem zemrou.
27Angraeng Sithaw mah, Hae kaminawk khaeah, Kai ka hing baktih toengah, kamro prae thungah kaom kaminawk loe sumsen hoiah amtim o tih, azawn ah kaom kaminawk loe moi kasannawk ih rawkcak ah ka paek han, kacak sipae thung hoi thlung khaw thungah kaom kaminawk loe, kasae nathaih hoiah dueh o tih.
28I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její, a zpustnou hory Izraelské, tak že nebude žádného, kdo by šel přes ně.
28Kai mah prae to kanung aep ah ka pongsak sut moe, thacak anih amoekhaih to ka boengsak han; Israel ih maenawk loe pong o sut tih, mi doeh to ah caeh o mak ai boeh.
29I zvědí, že já jsem Hospodin, když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich, kteréž páchali.
29A sak o ih panuet thok hmuennawk pongah, prae to kanung aep ah ka pongsak sut naah, nihcae mah Kai loe Angraeng ni, tito panoek o tih, tiah thuih.
30Ty pak synu člověčí, slyš, synové lidu tvého často mluvívají o tobě, za stěnami i ve dveřích domů, a říkají jeden druhému a každý bratru svému, řka: Poďte medle a poslechněte, jaké slovo vyšlo od Hospodina.
30To pacoengah Kami capa, nangmah ih acaengnawk mah, nang kawng to sipae hoi khongkhanawk taengah a thuih o, angmah ih nawkamya khaeah, Angraeng khae hoi angzo lok to tahngaih hanah angzo ah, tiah a naa o.
31I scházejí se k tobě, tak jako se schází lid, a sedají před tebou lid můj, a poslouchají slov tvých, ale nečiní jich. A ačkoli je sobě ústy svými libují, však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází.
31Minawk mah sak o ih baktih toengah, kai ih kaminawk loe nang khaeah angzoh o, kai ih kaminawk baktiah na hmaa ah anghnut o moe, na lok to tahngai o, toe sah o mak ai; pakha hoiah amlunghaih to a thuih o, toe nihcae ih palung loe uthaih hoiah koi o.
32A aj, ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící. Slyšíť zajisté slova tvá, ale žádný jich nečiní.
32Khenah, nang loe nihcae hanah katoeng kruek kop, taaw kahoih kami maeto mah sak ih, koeh koi kaom laa baktiah na oh pae, nihcae loe na lok to thaih o, toe sah o ai.
33Než když to přijde, (aj, přicházíť), tedy zvědí, že prorok byl u prostřed nich.
33Toe hae baktih hmuennawk loe pha tangtang tih, to hmuennawk loktang ah phak naah loe khenah, angmacae salakah tahmaa oh vaih boeh, tito nihcae mah panoek o tih, tiah thuih.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.