Teutalonome 2
Tongan Bible, Revised West VersionTranslation
Tongan Bible, Revised West Version
Kralice Bible (1613)
1Pea naʻa tau tafoki, ʻo hiki hotau fononga ki he toafa ʻi he hala ʻoe Tahi Kulokula, ʻo hangē ko e folofola ʻa Sihova kiate au: pea naʻa tau tākai ʻae moʻunga ko Seia ʻo ʻaho lahi.
1Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mně, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý čas,
2“Pea naʻe folofola ʻa Sihova kiate au, ʻo pehē,
2Až mi řekl Hospodin takto:
3Kuo mou tākai ʻae moʻunga ni ʻo fuoloa: mou tafoki ki he feituʻu tokelau.
3Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční.
4Pea ke fekau ki he kakai, ʻo pehē, ‘Te mou ʻalu ʻi he potu fonua ʻo homou kāinga ko e fānau ʻa ʻIsoa, ʻaia ʻoku nofo ʻi Seia; pea ʻe manavahē ʻakinautolu kiate kimoutolu: ko ia, mou vakai lelei kiate kimoutolu.
4A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau, kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně,
5ʻOua naʻa mou fai ha meʻa kiate kinautolu; koeʻuhi naʻa mo hano laulahi ʻoe ʻaofi vaʻe ʻe taha, ʻe ʻikai te u foaki kiate kimoutolu ha konga siʻi ʻo honau fonua: koeʻuhi kuo u foaki ʻae moʻunga ko Seia kia ʻIsoa ko e tofiʻa.
5Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir.
6Te mou fakatau meʻakai meiate kinautolu ʻaki ʻae paʻanga, ke mou kai; pea te mou fakatau vai ʻiate kinautolu ʻaki ʻae paʻanga, ke mou inu.’
6Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete.
7He ko Sihova ko ho ʻOtua kuo ne tāpuakiʻi koe ʻi he ngaahi ngāue kotoa pē ʻa ho nima: ʻoku ne ʻafioʻi ho ʻeveʻeva ʻi he toafa lahi ni: ʻi he taʻu ʻe fāngofulu ni naʻe ʻiate koe ʻa Sihova ko ho ʻOtua; naʻe ʻikai te ke masiva ʻi ha meʻa ʻe taha.
7Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku.
8Pea ʻi heʻetau ʻalu ange mei hotau kāinga ko e fānau ʻa ʻIsoa, ʻaia naʻe nofo ʻi Seia, ʻi he hala ʻoe toafa mei ʻElati, pea mei ʻEsioni-kepa, naʻa tau tafoki ʻo ʻalu ofi ki he hala ʻoe toafa ʻo Moape,
8A šli jsme od bratří našich, synů Ezau, kteříž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské.
9Pea naʻe folofola ʻa Sihova kiate au, ‘ʻOua naʻa fakamamahi ki he kau Moape, pea ʻoua naʻa tauʻi ʻakinautolu koeʻuhi ʻe ʻikai te u foaki kiate koe honau fonua ko e tofiʻa; he kuo u foaki ʻa ʻAla ki he fānau ʻa Lote ko honau tofiʻa.’
9I řekl mi Hospodin: Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví.
10Naʻe nofo ʻi ai ʻi muʻa ʻae kau Imime, ko e kakai lalahi, mo tokolahi mo lōloa, ʻo hangē ko e kau ʻAnaki;
10(Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim.
11ʻAkinautolu naʻe ui foki ko e kau sino lalahi, hangē ko e kau ʻAnaki ka naʻe ui ʻakinautolu ʻe he kau Moape ko e kau Imime.
11Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim Emim.
12Naʻe nofo ʻae kakai Hoa ʻi Seia foki ʻi muʻa; ka naʻe fetongi ʻakinautolu ʻe he fānau ʻa ʻIsoa, hili ʻenau fakaʻauha ʻakinautolu mei honau ʻao, pea nau nofo ʻi honau fonua; ʻo hangē ko ia kuo fai ʻe ʻIsileli ki he fonua ʻo hono tofiʻa, ʻaia naʻe foaki ʻe Sihova kiate kinautolu.
12V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je před tváří svou, a bydlili tu místo nich, jako učinil Izrael v zemi vládařství svého, kterouž jim dal Hospodin.)
13Pea ne u pehē, Mou tuʻu hake, ʻo ʻalu ki he kauvai ʻe taha ʻo Seleti. Pea naʻa tau ʻalu ki he kauvai ʻe taha ʻo Seleti:
13Nyní vstanouce, přejděte potok Záred. I přešli jsme potok Záred.
14Pea ko hono fuoloa ʻo ʻetau haʻu mei Ketesi-pania, ʻo aʻu ki heʻetau hoko ki he kauvai ʻo Seleti, ko e taʻu ʻe tolungofulu ma valu: ke ʻoua ke ʻosiʻosingamālie mei he fakataha ʻae toʻutangata kotoa pē ʻoe kau tangata tau, ʻo hangē ko e fuakava ʻa Sihova kiate kinautolu.
14Èasu pak, v němž jsme šli z Kádesbarne, až jsme přešli potok Záred, bylo let třidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů bojovných z prostřed stanů, jakož jim přisáhl Hospodin.
15He ko e moʻoni naʻe mafao ʻae nima ʻo Sihova kiate kinautolu, ke fakaʻauha ʻakinautolu mei he kakai, kaeʻoua kenau ʻosi.
15Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku stanů, dokudž nevyhladil jich.
16¶ Pea naʻe hoko ʻo pehē, ʻi heʻene mole ʻo pekia ʻae kau tangata tau kotoa pē mei he kakai,
16I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku lidu,
17Naʻe folofola ʻa Sihova kiate au, ʻo pehē,
17Že mluvil Hospodin ke mně, řka:
18‘Te ke ʻalu atu he ʻaho ni ʻi he potu ʻo ʻAla, ʻi he mata fonua ʻo Moape:
18Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar,
19Pea ʻoka ke ka hoko ʻo ofi ʻo hangatonu ki he fānau ʻa ʻAmoni, ʻoua naʻa fakamamahiʻi ʻakinautolu, pea ʻoua naʻa fai ha meʻa kiate kinautolu: koeʻuhi ʻe ʻikai te u foaki kiate koe ha tofiʻa ʻi he fonua ʻoe fānau ʻa ʻAmoni; he kuo tuku ia ki he fānau ʻa Lote ko honau tofiʻa.’
19A přiblížíš se k synům Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví, poněvadž synům Lotovým dal jsem ji k vládařství.
20(Naʻe ui ia foki ko e fonua ʻoe ngaahi kakai lalahi naʻe nofo ai ʻi muʻa ʻae kakai lalahi pea naʻe ui ʻakinautolu ʻe he kau ʻAmoni, ko e kau Samisunuma;
20(I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští říkali Zamzomim,
21Ko e kakai lalahi, mo tokolahi, mo lōloa, ʻo hangē ko e kau ʻAnaki: ka naʻe fakaʻauha ʻakinautolu ʻe Sihova ʻi honau ʻao; pea naʻa nau tongia ʻakinautolu ʻo nofo ʻi honau fonua:
21Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich,
22Hangē ko ia naʻa ne fai ki he fānau ʻa ʻIsoa, ʻaia naʻe nofo ʻi Seia, ʻi heʻene fakaʻauha ʻae kakai Hoa mei honau ʻao; pea naʻa nau tongia ʻakinautolu, pea nofo ʻi honau fonua ʻo aʻu ki he ʻaho ni:
22Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir, pro něž vyhladil Horejské před tváří jejich, i vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich až do dnešního dne.
23Pea ko e kakai ʻAvi naʻe nofo ʻi Heselimi, ʻo aʻu ki Kesa, ko e kau Kafitoli ni, ʻaia naʻe haʻu mei Kafitoli, naʻe fakaʻauha ʻakinautolu, ʻo nofo ʻi honau fonua.)
23Hevejské také, kteříž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteříž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místě jejich.)
24¶ “Mou tuʻu hake, ʻo fai homou fononga, pea aʻa ʻi he vaitafe ko ʻAlanoni: vakai, kuo u tuku ki ho nima ʻa Sihoni ko e ʻAmoli, ko e tuʻi ʻo Hesiponi, mo hono fonua: mou fai ʻae kamata maʻu leva ia, pea ketau mo ia.
24Vstanouce, beřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti, a bojuj válečně proti němu.
25Te u kamata fai he ʻaho ni ke ʻai ʻae manavahē kiate koe ki he ngaahi puleʻanga kotoa pē ʻoku ʻi he lalo langi kotoa pē, ʻaia tenau ongoʻi ho ongoongo, pea tetetete, pea tenau feinga ʻi he mamahi koeʻuhi ko koe.
25Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a lekati se budou tváři tvé.
26¶ “Pea ne u fekau ʻae kau tangata fekau mei he toafa ʻo Ketimote, kia Sihoni ko e tuʻi ʻo Hesiponi mo e ngaahi lea ʻoe melino, ʻo pehē,
26I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, řka:
27‘Tuku ke u ʻalu atu ʻi ho fonua: Te u ʻalu atu pe ʻi he hala motuʻa, ʻe ʻikai te u tafoki ki he nima toʻomataʻu pe ki he toʻohema.
27Nechť projdu skrze zemi tvou, přímo cestou půjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo.
28Pea te ke fakatau ʻae meʻakai kiate au ʻaki ʻae paʻanga, koeʻuhi ke u kai; pea tuku mai ha vai ʻi heʻeku paʻanga ke u inu: kae kehe ke u ʻalu ʻi ho fonua ʻi hoku vaʻe pe:
28Pokrmů za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pěšky projdu,
29(Hangē ko ia naʻe fai kiate au ʻe he fānau ʻa ʻIsoa naʻe nofo ʻi Seia, mo e kau Moape naʻe nofo ʻi ʻAla;) ke ʻoua ke u aʻa atu ʻi Sioatani ki he fonua ʻoku foaki ʻe Sihova ko homau ʻOtua kiate kimautolu.’
29Jakož mi učinili synové Ezau, kteříž bydlí v Seir, a Moábští, kteříž bydlí v Ar, dokudž nepřejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.
30“Ka naʻe ʻikai tuku ʻakitautolu ʻe Sihoni ko e tuʻi ʻo Hesiponi, ketau ʻalu ofi kiate ia; he naʻe fakafefeka hono laumālie ʻe Sihova ko ho ʻOtua, ʻo ngaohi hono loto ke talangataʻa, koeʻuhi ke ne tukuange ia ki ho nima, ʻo hangē ko ia kuo hā he ʻaho ni.
30Ale nechtěl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.
31“Pea naʻe pehē ʻe Sihova kiate au, ‘Vakai, kuo u kamata tuku ʻa Sihoni mo hono fonua ʻi ho ʻao: ke ke kamata maʻu, koeʻuhi ke ke hoko ʻo maʻu hono fonua.’
31(Nebo řekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem počal v moc dávati tobě Seona i zemi jeho; začniž jí vládnouti, abys dědičně obdržel zemi jeho.)
32Pea naʻe toki haʻu kituʻa ʻa Sihoni ʻo tuʻu kiate kitautolu, ʻaia mo hono kakai kotoa pē, ketau ʻi Sehasi.
32A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.
33Pea naʻe tuku mai ia ʻi hotau ʻao ʻe Sihova, ko hotau ʻOtua; pea naʻa tau taaʻi ia, mo hono ngaahi foha, mo ʻene kakai kotoa pē.
33I dal jej nám Hospodin Bůh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho.
34Pea naʻa tau maʻu ʻene ngaahi kolo ʻi he kuonga ko ia, pea naʻa tau fakaʻauha ʻae kau tangata kotoa pē, mo e kau fefine, pea mo e fānau iiki ʻi he kolo kotoa pē; naʻe ʻikai te tau tuku ha niʻihi ke toe:
34Vzali jsme také toho času všecka města jeho, a dali jsme v prokletí lid těch všech měst, i ženy i děti, žádného nepozůstavivše.
35Ka ko e ngaahi fanga manu naʻa tau maʻu ko e koloa maʻatautolu, mo e vete ʻoe ngaahi kolo ʻaia naʻa tau maʻu.
35Toliko hovada rozebrali jsme sobě, a kořisti z měst, kterýchž jsme dobyli.
36Mei ʻAloeli ʻaia ʻoku ʻi he veʻe vaitafe ʻo ʻAlanoni, pea mei he kolo ʻaia ʻoku ofi ki he vaitafe, ʻo aʻu ki Kiliati, naʻe ʻikai ha kolo ʻe taha naʻe mālohi kiate kitautolu: ko Sihova ko hotau ʻOtua naʻa ne tuku mai kotoa pē kiate kitautolu:
36Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon, a od města, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo města, kteréž by ostáti mohlo před námi; všecka nám dal Hospodin Bůh náš.
37Ka naʻe ʻikai te ke hoko ki he fonua ʻoe fānau ʻa ʻAmoni, pe ki ha potu ʻe taha ʻoe vaitafe ko Sakopi, pe ki he ngaahi kolo ʻi he ngaahi moʻunga, pe ki ha potu ʻe taha naʻe taʻofi ʻakitautolu mei ai ʻe Sihova ko hotau ʻOtua.
37Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se, ani k žádné krajině ležící při potoku Jabok, ani k městům na horách, a k žádnému místu, kteréž zapověděl Hospodin Bůh náš.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.