Oihana 16
Baibala Hemolele (Hawaiian Bible, 1868 revision)
Kralice Bible (1613)
1A HELE aku la ia i Derebe a me Lusetera; aia hoi, malaila kekahi haumana, o Timoteo kona inoa, he keiki ia na kekahi wahine Iudaio i manaoio; a o kona makuakane hoi he Helene.
1Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
2Ua hoike maikai ia oia e na hoahanau ma Lusetera a me Ikonio.
2Tomu svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.
3Makemake aku la o Paulo ia ia e hele pu me ia; lawe iho la oia ia ia, okipoepoe iho la, no ka poe Iudaio i noho ma ia mau wahi; no ka mea, us ike no hoi lakou a pau i kona makuakane, he Helene.
3Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
4A i ko lakou kaahele ana i na kulanakauhale, haawi mai la ia lakou e malama i na olelo i hooholoia'i e na lunaolelo, a me na lunakahiko ma Ierusalema.
4A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
5Pela i hookupaaia'i na ekalesia ma ka manaoio, a hoonuiia ae la ka ekalesia i kela la i keia la.
5A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.
6A hele lakou ma Perugia, a me ka aina o Galatia, papa mai la ka Uhane Hemolele ia lakou, mai hai aku i ka olelo ma Asia;
6A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
7A hiki mai la lakou i Musia, hoao iho la e hele ia Bitunia; aka, aole i ae mai ka Uhane ia lakou.
7Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.
8A maalo ae ia Musia, iho aku la lakou a hiki i Teroa.
8Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
9A ikea mai la e Paulo i ka po ka hihio; ku mai la kokahi kanaka no Makedonia, nonoi mai la ia ia, i mai la, E hele mai i Makedonia, e kokua mai ia makou.
9I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
10I kona ike ana i ka hihio, imi koke aku la makou, e hele ia Makedonia, no ka mea, i ko makou manao ua kahea mai ka Haku ia makou, e hai aku i ka euanelio ia lakou.
10A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
11Nolaila hoi, hookuuia makou mai Teroa, a holo pololei aku la i Samoterake, a ia la iho, i Neapoli;
11Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,
12A malaila aku i Pilipi, oia ke kulanakauhale nui o ia aoao o Makedonia, he panalaau ia. Noho iho la makou ma ia kulanakauhale i kekahi mau la.
12A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
13A i ka la Sabati hele ako la makou iwaho o ke kulanakauhale ma kekahi kahawai, i kahi e pule mau ia'i; noho iho la makou, e olelo aku i na wahine i akoakoaia.
13V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
14A o kekahi wahine, o Ludia kona mea, no ke kulanakauhale, no Tuateira, he wahine kuai i ka lole poni, na hoomana hoi i ke Akua, hoolohe mai la ia, a na ka Haku no i holahola kona naau, i hoolohe ia i na mea i oleloia'i e Paulo.
14Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
15A bapetizoia iho la ia, a me ko kona hale, a nonoi mai la ia, i mai la, Ina manao oukou na malama pono wau i ka Haku, e hele mai i ko'u bale, e noho ai. Koi mai la oia ia makou.
15A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.
16I ko makou hele ana i kahi e pule ai, halawai mai la kekahi kaikamahine me makou he uhane kilokilo koloko ona; oia no ka i waiwai nui ai kona mau haku, no kana kilokilo ana.
16I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
17Hahai mai la no hoi oia ia Paulo a me makou, a kahea mai la, i mai, O keia mau kanaka, he mau kauwa lakou na ke Akua kiekie loa, na lakou no i hoike mai ia kakou i ke ala o ke ola.
17Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.
18Hana mai no ia i kela mea i na la he nui. Ana ae la o Paulo, a huli ae la, i aku i ua uhane la, Ke hookikina aku nei au ia oe, ma ka inoa o Iesu Kristo, e puka mai mawaho ona. Puka mai la no ia ia hora no.
18A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
19A ike iho la kona mau haku ua lilo ko lakou mea i waiwai ai, hopu mai la lakou ia Paulo laua me Sila, a kauo aku la ia lana i kahi kuai, i na'lii;
19A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
20A alako aku la ia laua i na luna, i aku la, Ua nui loa ka hoohaunaele ana mai o keia mau kanaka Iudaio i ko kakou kalanakauhale,
20A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
21A ke ao mai nei laua i ka aoao pono ole ia kakou ke apo aku a malama, no ka mea, ho poe Roma kakou.
21A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.
22Ku e pu mai la ka ahakanaka ia laua, a haehae iho la na luna i ko laua kapa, kauoha aku la e hahau ia laua.
22I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
23Hahau nui mai la lakou ia laua, hahao aku la ia laua iloko o ka halepaahao, kauoha aku la i ka luna o ka halepaahao, e kiai ikaika loa ia.
23A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
24I ka loaa ana o keia kauoha, hahao aku la oia ia laua maloko lilo o ka halepaahao, a hoopaa iho la i ko laua mau wawae ma ka laau.
24Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
25A i ko aumoe, pule aku la o Paulo laua o Sila, himeni iho la i ke Akua, a lohe mai la ka poo paahao ia laua.
25O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
26Emo ole hoi he olai nm, haalulu ae la ke kumu o ka halepaahao; a wehe koke ia iho la na puka a pau, a hemo wale no hoi na mea paa o lakou a pau.
26A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
27A o ka luna o ka halepaahao, ala iho la ia, mai ka hiamoe ana, ike ae la ua hamama na puka o ka halepaahao, unuhi aku la ia i ka pahikaua, e pepehi ia ia iho; no ka mea, manao iho la ia, ua holo na paahao.
27I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
28A hea mai la o Paulo me ka leo nui, i mai la, Mai hana ino oe ia oe iho; no ka mea, eia no makou a pau.
28I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
29Noi aku la ia i kukui, lele aku la iloko, e haalulu ana, moe iho la imua o Paulo laua me Sila,
29A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
30A kai mai la ia laua mawaho, i aku la, E na haku, heaha ka'u e hana'i i ola au?
30I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
31I mai la laua, E manaoio aku i ka Haku ia Iesu Kristo, a e ola oe a me ko ka hale ou.
31A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
32Hai mai la laua ia ia i ka olelo a ka Haku, a i ka poe a pau maloko o kona hale.
32I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
33Ia hora no o ka po, lawe ae la oia ia laua, a holoi iho la i ko laua mau palapu; a bapetizo koke ia iho la ia a me kona poe a pau.
33A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
34Alakai aku la oia la laua iloko o kona hale, a kau mai i ka papaaina, a olioli iho la ia me kona mau ohua a pau, me ka manaoio aku i ke Akua.
34A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
35A ao ae la, hoouna mai la na luna i ilamuku, i mai la, E kuu aku i kela mau kanaka.
35A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
36A hai aku la ka luna o ka halepaahao i keia mau olelo ia Paulo, Ua hoouna mai nei na luna e kuu wale aku ia olua; no ia mea, e puka iwaho, a e hele me ka maluhia.
36I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
37Aka, i mai la o Paulo ia lakou, Ua hanau akea mai la lakou ia maua he mau Roms, me ka hooku ole i ka hala, a ua hahao mai maloko o ka halepaahao; a ke manao nei anei lakou e kipaku malu ia maua? Aole loa pela; na lakou no e kii mai, a e kai aku ia maua iwaho
37Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
38Hai ae la na ilamuku i keia mau olelo i na luna; a lohe lakou, he mau Roma, makau iho la lakou.
38Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
39Hele ae la lakou, nonoi ae la ia laua, a kai aku la mawaho, nonoi aku la e haalele laua ia kulanakauhale.
39A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
40A hele aku la laua mawaho o ka halepaahao, a komo ako la iloko o ka hale o Ludia; a ike laua i na hoahanau, a hooikaika aku la ia lakou, alaila hele aku la laua.
40I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.