Markungundru 12
Testamenta Marra (Dieri New Testament)Translation
Testamenta Marra (Dieri New Testament)
Kralice Bible (1613)
1Ja Nulu wonina wonti tanangu jeribaka jaurali jatala: „Kana kulno wain maru kurana wonti, ja nulu pita terkibana karitjina wonti, ja wain nankani kutu bakuna wonti, ja punga wutju wotina wonti, ja nina marunajinajibanietja worangu worarana wonti, ja wapana wonti worita.
1Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil jeden člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a najal ji vinařům, i odšel na cestu.
2Ja nulu najinajibanietja worangu miljaru talkuni mili kulno jinpana wonti, nulu najinajibanietja worangundru maruja tandrandru manijiribananto.
2A v čas užitků poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice.
3Tanali nina patana wonti ja nina nandrana wonti ja mara kala jinpana wonti.
3Oni pak javše jej, zmrskali ho a odeslali prázdného.
4Ja nakaldra nulu tanangu mili nguru jinpana wonti; ja nina mangatandra tanali mardali diana wonti, ja nina matja ngirkibana, jinpana wonti.
4I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu a odeslali zohaveného.
5Ja nakaldra nulu kulno nguru jinpana wonti; ja nina tanali nari ngankana wonti, ja marapu morla, tanangundru tanali palpa nandrana wonti, palpa nari ngankana wonti.
5I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali a jiné zmordovali.
6Nulu windri ngatamura kunakulno ngantjalu morla ngamalkana wonti, ju nulu nina ngadani tanangu jinpana wonti ja jatana wonti: «Tana ngakani ngatamurani warawararila nganai.»
6Ještě pak maje jediného syna nejmilejšího, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ostýchati se budou syna mého.
7Tana maru najinajibanietja ngankamalina wonti: «Naupini maratunkaia; kaparanau, ninaia ngaiana nari nandrananto maratunka nunkani ngaianani nganananto.»
7Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a budeť naše dědictví.
8Ja tanali nina patana wonti ja nari ngankana wonti, ja nina wain marundru palarani worana wonti.
8Tedy javše jej, zabili ho a vyvrhli ven z vinice.
9Mina wain maruja kaparali ngankala nganai? Nau wokarala nganai, ja nulu maru najinajibanietja nari ngakala nganai ja wain maru nguruni jinkila nganai.
9Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným.
10Jura wata ninapini jaura warapanala: «Naupini marda, nina wotinietjali worana wonti, nau marda buru pantjina wonti;
10Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest hlavou úhlovou.
11Kaparandru nau jenia pantjina wonti, ja ngaianangu milkini ngaruparana pirna nganai.»“
11Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
12Ja tanali wontina wonti nina patala, windri tana kana wolarandru japali nganana wonti, ngangau tanali ngujamana wonti, Nulu tanangundru ninapini jeribaka jaura jatana warai. Ja tanali nina worarana wonti ja wapana wonti.
12I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč.
13Ja tanali nunkangu Pharisaia palpa ja Herodini mili palpa jinpana wonti, tanali nina patananto jaurani nunkanani.
13Potom poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby jej polapili v řeči.
14Tana wokarana wonti ja nunkangu jatana wonti: „Ngujangujara jinkinietjajai, ngaiani milkila, jidni morlalu nganai, ja jidni manubaku nganai kanani; ngangau jundru wata kana mudla ngundrai, a‐ai, jundru morlalu Godaia paltundru ngujangujara jinkiai; jenia talku nganai mitaia kaparani kalala jinkila kara, pani kara? Ngaiani jinkinanto kara, wata jinkinanto kara?“
14Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme?
15Nulu tanana jeljujelju matja ngujamana, Nau tanangu jatana wonti: „Minandru jura ngana wontjai? Padakanau ngakangu kalalaia mardatandra kulno, ngato nina najinanto!“
15On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím.
16Tanali kulno jinkina wonti. Ja Nau tanangu jatana wonti: „Waninunkani mudla naupini nganai, ja mina jaura dirkalani parai?“ Tana nunkangu jatana wonti: „Mitaia kaparaia.“
16A oni podali mu. Tedy řekl jim: Èí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův.
17Ja Jesujeli kalabana wonti ja jatana wonti: „Jinkianau kaparaia poto kaparani ja Godaia poto Godani!“ Ja tana nunkangundru pirna ngaruparana wonti.
17I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu.
18Ja Sadducaia nunkangu wokarana wonti, tanaia jatai: „Narila wata morla jiritjila nganai“, ja nina jakalkana wonti ja jatana wonti:
18Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce:
19„Ngujangujara jinkinietjajai, Mosili ngaianingu dakana wonti: «Kana kulnuja neji palinani, ja noa nunkani woraranani, ja kupa pani woraranani, ngatatajeli nunkanali noa nunkani patananto ja nejini nunkanani ngatamura jiritjibananto.»
19Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil po sobě manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símě bratru svému.
20Neji mara wora ja mandru nganana wonti. Ja ngoperalali noa patana wonti, ja nau matja palina, ngatamura pani worarana wonti;
20I bylo sedm bratrů. A první pojav ženu, umřel, neostaviv semene.
21Ja mandrulali nana noa patana wonti ja palina wonti; ja parkulali bakana jeruja;
21A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž.
22Ja nana tanali mara wora ja mandrujeli noa patana wonti, ja ngatamura pani worarana wonti. Pratjaterinani ngadani bakana widla palina wonti.
22A tak ji pojalo všech sedm, a nezůstavili po sobě semene. Nejposléze pak po všech umřela i žena.
23Terkakani ditjini, tana matja jiritjina, waninunkani noa tanangundru nani nganala nganai, ngangau mara wora ja mandrujeli nana ngamalkana wonti?“
23Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Neb jich sedm mělo ji za manželku.
24Ja Jesujeli kalabana wonti ja tanangu jatana wonti: „Wata jura jendrangundruja tjautjau ngundranau, ngangau jura jaura worana ja bakana Godaia ngurula wata ngujamai?
24A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte Písem ani moci Boží?
25Ngangau tana narindru matja jiritjina, tanali wata morla noa patai ja noa pantjiai, a‐ai, tana angela jeribaka nganai, tana pariwilpani nganai.
25Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští.
26Narilandru, tana tepi terkalala nganai, jura wata Mosini dakani jaurani warapana warai, worderu dilka nindrini Godali nunkangu kaukaubana wonti ja jatana wonti: «Ngani Abrahamani Goda ja Isaakani Goda ja Jakobani Goda?»
26O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knihách Mojžíšových, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův?
27Goda wata naria Goda, a‐ai, tepia; jura tjautjau pirna ngundrai!“
27Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte.
28Ja jaura jinkinietja kulno nunkangu wokarana wonti, nulu ngarana warai, worderu tana ngankamalina warai, ja nulu ngujamana warai, Nulu tanangu ngumu kalabana warai, nulu nina jekibana wonti: „Mina jirijiribani jaura pratjanaia kapara nganai?“
28Tedy přistoupil k němu jeden z zákoníků, slyšev je hádající se, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho, které by bylo přikázání první ze všech.
29Jesujeli nunkangu kalabana wonti: „jirijiribani jaura pratjanaia kapara naupini nganai: Ngaramai, Israelajai, Kapara Goda ngaianani Kapara kulno nganai;
29A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest.
30Ja jundru Kapara Goda jinkani ngantjamai ngarali jinkanali, ja mungarali jinkanali, ja manujeli jinkanali, ja ngurungurulali jinkanali warupotujeli. Naupini jirijiribani jauraia ngoperala nganai.
30Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázání.
31Ja nguru nunkangu jeribaka nganai: Ngurala jinkani ngantjamai, jidna munta jeribaka. Morla pirna pudlangu wata jirijiribani jaura kulno parai.“
31Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázání jiného nad tato není.
32Ja jaura jinkinietja nunkangu jatana wonti: „Ngumu, Ngujangujara jinkinietjajai, jidni morlalu jatana warai, ngangau Kulno nganai, ja wata kulno nguru nganai nunkangu.
32I řekl jemu ten zákoník: Mistře, dobře jsi vpravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho;
33Ja ninaia ngantjana ngarali ja manujeli ja mungarali ja ngurungurulali warupotujeli, ja ngurala ngantjana munta jeribaka, morla pirna nganai tarani poto ngumuni ja poto ngumu pratjanani.“
33A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého, toť jest větší nade všecky zápalné i vítězné oběti.
34Ja Jesujeli ngujamana wonti, nulu matja kiri kalabana, Nau nunkangu jatana wonti: „Jidni wata worita nganai Godaia mililani.“ Ja wata kulnujeli wontjana wonti nina morla jekibala.
34A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati.
35Ja Jesujeli, Godaia pungani ngujangujara jinkinani, kalabana wonti ja jatana wonti: „Worderu jaura jinkinietja jatai, Christus Davidani ngatamura nganai?
35I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákoníci, že Kristus jest syn Davidův?
36David munta Jaola kulikirieli jatai: Kapara jatanala Kaparani ngakanani: Ngakangu ngunarani ngamana ngariau, ngato talpala jinkani jinkangu tidnani kuranantulu, tidnaparani piri jeribaka.
36Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé podnože noh tvých.
37Davidali muntali nina dikai, Kapara, ja wodajerindru Nau ngatamura nunkani nganai?“ Ja kana wolarali nina murlali ngarana wonti.
37Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal.
38Ja ngujangujarani nunkanani Nau tanangu jatana wonti: „Jaura jinkinietjandru ngamalkaterianau, tanali ngantjai kati wirdieli wirarina ja jaura murlali jinkimalini pirini,
38I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákoníků, kteříž rádi v krásném rouše chodí, a chtějí pozdravováni býti na trhu,
39Ja ngamanai piri ngopera jaura pungani, ja ngamani piri ngopera buka pirnani.
39A na předních stolicích seděti v školách, a přední místa míti na večeřech,
40Tanali mangawaruja pungu tajiai, ja jendralia ngatjina wirdri wondralkai; tanali kalala morla pirna manila nganai.“
40Kteřížto zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší.
41Ja Jesus mardatandra kokunkari ngamana ngarina wonti, ja Nulu najinajibana wonti worderu kana wolarali mardatandra mordatandra kokuni kurana wonti; ja kana poto pirna marapujeli kurana wonti marapu.
41A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho.
42Ja mangawaru kulno wangiwangi wokarana wonti ja mardatandra mandru wakawaka kurana wonti, jenia nganai mardatandra mara kulno.
42A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, jenž jest čtvrtá částka peníze tehdejšího.
43Ja Nulu mili nunkani karkana wonti ja tanangu jatana wonti: „Morlalu ngani jurangu jatai: Nandrupini mangawaru wangiwangieli morla mardatandra kokuni kurana warai, tanangu pratjanani.
43I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice.
44Ngangau tanalia pratjanali tanani poto manamirindru kurana warai; nandrupini nankani ngaljengaljendru pratjana, mina nandruja ngamalkana warai, nankani poto pratjana, kurana warai.“
44Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.