Soudců 18
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Baibala Hemolele (Hawaiian Bible, 1868 revision)
1V těch dnech nebylo krále v Izraeli, a toho času pokolení Dan hledalo sobě dědičného místa k bydlení, nebo se mu ještě nebylo dostalo dílu u prostřed synů Izraelských až do dne toho.
1I A manawa, aole alii maluna o ka Iseraela, a i kela mau la e imi ana o ka Dana i aina kahi e noho ai no lakou, no ka mea, a hiki mai ia wa, aole i ili mai ko Dana aina iwaena o na ohana o ka Iseraela.
2Tedy poslali synové Dan z čeledi své pět mužů z končin svých, mužů silných z Zaraha a Estaol, aby spatřili zemi a pilně prohlédli ji, a řekli jim: Jděte, shlédněte zemi. Kteřížto když přišli na horu Efraim až do domu Míchova, přenocovali tam.
2Hoouna ae la na mamo a Dana i elima kanaka o ka lakou ohana, no ko lakou aina, he poe kanaka koa, no Zora, a no Esetaola, e kiu i ka aina, a makaikai; a i mai la lakou, E hele, e makaikai i ka aina. A hiki lakou i ka mauna o Eperaima, i ka hale o Mika, kipa ae la lakou ilaila.
3Když pak byli blízko domu Míchova, poznali hlas toho mládence Levíty, a uchýlivše se tam, řekli jemu: Kdo tě sem přivedl? Co ty zde děláš? A co ty zde máš?
3A ma ka hale o Mika lakou, maopopo ia lakou ka leo o ke kanaka hou o ka Levi; kipa ae la lakou ilaila, i ae la ia ia, Nawai oe i kai mai nei? Heaha hoi kau e hana nei ma keia wahi? Heaha kau o nei?
4Odpověděl jim: Toto mi a toto učinil Mícha, a ze mzdy najal mne, abych byl jeho knězem.
4I mai la ia, Penei, a penei ka hana ana o Mika ia'u, a ua hoolimalima mai ia'u, a owau no kona kahuna.
5I řekli jemu: Poraď se, prosíme, s Bohem, abychom věděli, zdaří-li se nám cesta naše, kterouž jdeme.
5I aku la lakou ia ia, E ninau aku paha oe i ke Akua, i ike makou, e pomaikai paha ko makou hele, e hele nei.
6Odpověděl jim kněz: Jděte v pokoji, Hospodinť spravuje cestu vaši, po níž jdete.
6I mai la ke kahuna ia lakou, O hele me ka pomaikai, he pololei ia Iehova ka hele a oukou e hele nei.
7Tedy odešlo pět mužů těch, a přišli do Lais, a viděli lid, kterýž tam byl, bezpečně bydlící, vedlé obyčeje Sidonských v zahálce a bezpečnosti, a že nebylo, co by je kormoutiti mělo v té zemi, ani kdo by dědičně ujíti chtěl království. K tomu i od Sidonských vzdáleni byli, aniž spříznění jaké s kým měli.
7Alaila, hele aku la ua mau kanaka la elima, a hiki aku la i Laisa, ike iho la i ko laila kanaka e noho makau ole ana, ma ke ano o ko Zidona, ua malie, aole i makau, aole mea e noho alii ana ma ka honua nei i hana ino mai; a ua loihi lakou, mai Zidona aku, aohe o lakou mea pu me kekahi kanaka e.
8Když se pak navrátili k bratřím svým do Zaraha a Estaol, řekli jim bratří jejich: Což vy?
8A hoi mai la lakou i ko lakou poe hoahanau ma Zora, a me Esetaola. I aku la ko lakou poe hoahanau ia lakou, Heaha ka oukou?
9I odpověděli: Vstaňte a táhněme na ně, nebo shlédli jsme tu zemi, a aj, velmi dobrá jest; a vy mlčíte? Nelenujtež se táhnouti, a vjíti k opanování té země.
9I mai la lakou, E ala mai, i pii ku e kakou ia lakou no; ka mea, ua ike makou i ka aina, aia hoi, ua maikai loa ia; a e noho malie ana oukou? Mai hoomolowa oukou i ka pii aku, a komo, a hoopio i ka aina.
10(Když přijdete, vejdete k lidu bezpečnému, a do země prostranné;) nebo dal ji Bůh v ruku vaši, místo, v němž není žádného nedostatku jakýchkoli věcí, kteréž na zemi býti mohou.
10I ko oukou hele ana, e hiki no oukou i ka poe kanaka, e makau ole ana, a i ka aina nui; no ka mea, ua haawi mai ke Akua ia aina i ko oukou lima. Aole hoi i nele ia aina i kekahi mea o ka honua.
11Tedy vyšlo z čeledi Dan odtud, totiž z Zaraha a Estaol, šest set mužů oděných v odění válečné.
11Hele aku la, mai ia wahi aku, no ka ohana a Dana, mai Zora, a me Esetaola aku, eono haneri kanaka i kahikoia i na mea kaua.
12A vytáhše, položili se u Kariatjeharim Judova; pročež nazvali to místo Mahane Dan až do dnešního dne, a jest za Kariatjeharim.
12Pii aku la lakou a hoomoana iho la ma Kiriatiarima ma ka Iuda: nolaila, kapa aku la lakou ia wahi, o Mahanedana, a hiki mai i neia la; aia no ma ke kua o Kiriatiarima.
13A odtud táhnouce na horu Efraim, přišli až k domu Míchovu.
13A malaila aku lakou i hele ai a i ka mauna o Eperaima, a hiki aku la i ka hale o Mika.
14I mluvilo těch pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země Lais, a řekli bratřím svým: Víte-liž, že v domích těchto jest efod a terafim, a rytina a slitina? Protož nyní vězte, co máte činiti.
14Alaila, ninau ae la na kanaka elima, i hele aku e makaikai i ka aina o Laisa, i aku la i ko lakou poe hoahanau, Ua ike anei oukou, aia maloko o keia mau hale, he epoda, a he terapima, a me ke kii, a me ke kii hooheheeia? Nolaila ea, e noonoo oukou i ka oukou mea e hana'i.
15A uchýlivše se tam, vešli do domu mládence Levíty v domě Míchově, a pozdravili ho pokojně.
15Kipa ae la lakou ilaila, a hiki ae la i ke kanaka hou o ka Levi, i ka hale hoi o Mika, a aloha ae la ia ia.
16Ale šest set mužů oděných v zbroj svou válečnou, kteříž byli z pokolení Dan, stáli přede dveřmi.
16Ku iho la ma ka ipuka, kela poe kanaka eono haneri i kahikoia i na mea kaua, o ka poe mamo hoi a Dana.
17A šedše pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země, vešli tam a vzali rytinu a efod a terafim a slitinu; kněz pak stál u vrat brány s šesti sty muži oděnými v zbroji.
17Pii ae la a komo ilaila na kanaka elima i pii aku e makaikai i ka aina, a lawe lakou i ke kii, a me ka epoda, a me ke terapima, a me ke kii i hooheheeia; a ku mai la ke kahuna ma ka ipuka me na kanaka eono haneri i kahikoia i na mea kaua.
18A ti, kteříž vešli do domu Míchova, vzali rytinu, efod a terafim, a slitinu. I řekl jim kněz: Což to děláte?
18Hele aku la keia poe iloko o ka hale o Mika, a lawe mai la i ke kii, a me ka epoda, a me ke terapima, a me ke kii i hooheheeia. Alaila, i aku la ke kahuna ia lakou, Heaha ka oukou e hana nei?
19Kteříž odpověděli: Mlč, vlož ruku svou na ústa svá a poď s námi, a budeš nám za otce a za kněze. Což jest lépe tobě, knězem-li býti v domě jednoho člověka, či býti knězem pokolení a čeledi v Izraeli?
19I mai la lakou ia ia, Hamau, e kau oe i kou lima ma kou waha, a e hele pu me makou, i lilo oe i makua no makou, a i kahuna hoi. He mea maikai anei ia oe i kahuna oe no ka hale o ke kanaka hookahi, no ka ohana paha, a no ka hanauna iloko o ka Iseraela?
20I zradovalo se srdce kněze, a vzav efod a terafim a rytinu, šel u prostřed lidu toho.
20Olioli iho la ka naau o ke kahuna, a lawe ae la oia i ka epoda, a me ke terapima, a me ke kii, a hele aku la iwaena o na kanaka.
21A obrátivše se odešli, a pustili napřed děti a dobytek, a což měli dražšího.
21Huli ae la lakou a hele aku la, a hoonoho iho la i ka poe opio, a me na holoholona, a me ka ukana imua o lakou.
22Když pak opodál byli od domu Míchova, tedy muži, kteříž bydlili v domích blízkých domu Míchova, shromáždili se a honili syny Dan.
22A hiki lakou i kahi mamao mai ka hale o Mika aku, alaila, hoakoakoaia mai la na kanaka o kauhale e kokoke ana ma ka hale o Mika, a hahai aku la i na mamo a Dana.
23I volali za syny Dan. Kteříž ohlédše se, řekli Míchovi: Cožtě, že jsi jich tolik shromáždil?
23Hea aku la lakou i na mamo a Dana; a huli mai ko lakou maka, i mai la ia Mika, Heaha kau i akoakoa mai nei?
24Odpověděl: Bohy mé, kteréž jsem udělal, vzali jste, i kněze, a odcházíte. Což pak již budu míti? A ještě se ptáte: Coť jest?
24I aku la keia, Ua lawe aku oukou i ko'u mau akua, a'u i hana'i, a me ke kahuna, a ua hele oukou. Heaha hoi ka mea i koe ia'u? Heaha hoi keia mea a oukou i ninau mai nei ia'u? Heaha kau?
25Jemuž odpověděli synové Dan: Hlediž, ať více neslyšíme hlasu tvého za sebou, sic jináč oboří se na vás muži hněviví, a ztratíš duši svou i duše domu svého.
25I mai la na mamo a Dana ia ia, Mai lohe hou ia kou leo iwaena o makou, o lele aku maluna o oukou na kanaka i walania, a lilo kou ola, a me ke ola o ko ka hale ou.
26I brali se muži Dan cestou svou. A vida Mícha, že by silnější byli nežli on, obrátiv se, šel do domu svého.
26Hele aku la na mamo a Dana i ko lakou wahi i hele ai. A ike iho la o Mika, ua oi ko lakou ikaika i kona, huli mai la ia, a hoi ae la i kona hale.
27Oni pak vzavše, což byl udělal Mícha, i kněze, kteréhož měl, přitáhli do Lais k lidu zahálivému a bezpečnému; i pobili je ostrostí meče, a město vypálili ohněm.
27Lawe lakou i na mea a Mika i hana'i, a me kona kahuna, a hele aku la i Laisa, i ka poe kanaka e noho malie ana, me ka makau ole; a luku aku la keia poe ia lakou i ka maka o ka pahikaua, a puhi aku la i ko lakou kulanakauhale i ke ahi.
28A nebylo žádného, kdo by jim spomohl; nebo daleko byl Sidon, aniž měli spříznění s kterými lidmi. Město pak bylo v údolí, kteréž jest v Betrohob. A vystavěvše zase město, bydlili v něm.
28Aohe mea nana i hoopakele, no ka mea, ua loihi ia mai Zidona aku, aole hoi lakou he mea pu me kekahi kanaka e. Aia no ia ma ke kahawai e kokoke ana i Beterehoba. Hana iho la lakou i kulanakauhale, a noho no ilaila.
29A nazvali jméno města toho Dan, od jména otce svého, kterýž narozen byl Izraelovi, ješto prvé jméno města toho bylo Lais.
29Kapa iho la lakou i ka inoa o ia kulanakauhale, o Dana, mamuli o Dana, o ko lakou kupuna kane, ka mea i hanau na Iseraela; aka, o Laisa ka inoa kahiko o ua kulanakauhale la.
30Postavili pak sobě synové Dan tu rytinu, a Jonatan syn Gersonův, syna Mojžíšova, on i synové jeho byli kněžími v pokolení Dan, až do dne zajetí obyvatelů země.
30Kukulu iho la na mamo a Dana i ke kii; a o Ionetana, ke keiki a Geresoma, ke keiki a Manase, oia, a me kana mau keiki na kahuna no ka ohana a Dana, a hiki i ka la i pio ai ka aina.
31Vystavili tedy sobě tu rytinu, kterouž udělal Mícha, a byla tam po všecky dny, v nichž dům Boží byl v Sílo.
31Kukulu lakou i ke kii o Mika, ana i hana'i, i ka manawa a pau i ku ai ka hale o ke Akua ma Silo.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.